ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3492.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 3492/2022-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně M. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, se sídlem Přešticích, Rebcova 555, PSČ 334 01, proti žalovanému J. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Hanou Jareš Procházkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Štěpánská 643/39, PSČ 110 00, o zaplacení částky 662.501,84 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 336/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2022, č. j. 91 Co 400/2021-264, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.486,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 20. července 2021, č. j. 5 C 336/2017-221, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (M. K.) domáhala po žalovaném (J. M.) zaplacení částky (bod I. výroku), v rozsahu částky 9.248,10 Kč a částky 7.357,65 Kč řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil (bod II. výroku) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 60.984 Kč (bod III. výroku).
2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně (směřujícímu proti bodu I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně):
[1] Řízení co do částky 1.769,04 Kč pro zpětvzetí žaloby zastavil a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku zrušil (první výrok).
[2] Rozsudek soudu prvního stupně v části bodu I. výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 160.515,86 Kč, a v bodě III. výroku potvrdil a ve zbývající části odvolání pro opožděnost odmítl (druhý výrok).
[3] Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19.166,40 Kč (třetí výrok).
[4] Rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok).
3. Proti potvrzující části druhého výroku rozsudku odvolacího soudu (posuzováno dle obsahu) podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
4. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
7. Tomuto požadavku přitom dovolatelka v projednávané věci nedostála. K otázce přípustnosti dovolání sice uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu vyřešena“, aniž by ovšem současně specifikovala, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva konkrétně jde. Jinak řečeno, dovolatelka v podaném dovolání (jež Nejvyšší soud posuzoval z obsahového hlediska) neformuluje (nevymezuje) žádnou konkrétní otázku, na jejímž vyřešení záviselo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud v dovolacím řízení zabývat.
8. N ad rámec výše uvedeného a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit, že podstatou uplatněné dovolací argumentace nebyla reakce dovolatelky na právní závěry, na nichž odvolací soud založil dovoláním napadané rozhodnutí (zejména na závěr, podle kterého v posuzovaném případě nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu, když žalovaný účastí v insolvenčním řízení dovolatelky neporušil žádnou právní povinnost), nýbrž pouhá (byť obsáhlá) polemika se správností závěrů soudů nižších stupňů (zjevně vycházející z nesouhlasu dovolatelky s průběhem jejího insolvenčního řízení a ze zpochybňování závěru insolvenčního soudu o tom, že dovolatelka byla v úpadku). Nadto jde zčásti o argumentaci vedenou „jen“ ve skutkové rovině (srov. v této souvislosti §241a odst. 1 o. s. ř.).
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 25. října 2022), která podle ustanovení §7 bodu 5., §8 odst. 1 a §11 odst. 2 písm. c/ a odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 160.515,86 Kč) 7.540 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 1.646,40 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 9.486,40 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu