ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.10.2022.1
MSPH 88 INS XY
159 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 10/2022-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně J. Ch. , narozené XY, bytem XY, zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Železná 490/14, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ Ing. Tomáši Pachmanovi , se sídlem v Kladně, Ctiborova 3091, PSČ 272 01, jako insolvenčnímu správci dlužnice M. V., zastoupenému Mgr. Petrem Hájkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, PSČ 412 01, a 2/ E. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 01, o určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 159 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. V. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2021, č. j. 159 ICm XY, 102 VSPH XY (MSPH 88 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 11. března 2019, č. j. 159 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (J. Ch.) domáhala určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu ve společnosti E. I., uzavřené mezi prvním žalovaným (Ing. Tomášem Pachmanem, jako insolvenčním správcem dlužnice M. V.) a druhou žalovanou (E. H.) dne 7. června 2016 (dále jen „smlouva o převodu podílu“) [bod I. výroku].
[2] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů řízení prvnímu žalovanému částku 8 228 Kč a druhé žalované částku 16 456 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím:
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů řízení prvnímu žalovanému částku 8 228 Kč (druhý výrok).
[3] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů řízení druhé žalované částku 9 452,76 Kč (třetí výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a určil neplatnost smlouvy o převodu podílu.
4. Dovolatelka namítá, že prodej podílu ve společnosti E. I., druhé žalované byl účelový, jelikož vztahy mezi žalovanými byly provázané. Uvádí, že insolvenční soud stanovil podmínky prodeje obchodních podílů mimo dražbu, a to prodej nejvyšší či nejvýhodnější nabídce v místě a čase konzultované s věřitelským orgánem a dále zaplacení kupní ceny na účet správce nebo v hotovosti přímo správci před podpisem kupní smlouvy. Dovolatelka, které bylo výslovně oznámeno, že zvítězila „v rámci nejlepší nabídky na odkup obchodních podílů“, byla připravena uhradit obratem kupní cenu na účet prvního žalovaného. Konečně dovolatelka tvrdí, že nebyla brána v potaz její dobrá víra, se kterou se odvolací soud vypořádal pouze odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 32/2019. Toto usnesení však nemá „žádnou spojitost“ se skutkovými a právními závěry soudů v této věci.
5. První žalovaný ve vyjádření namítá, že dovolatelka neuvádí žádnou konkrétní otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Navrhuje dovolání odmítnout jako vadné nebo zamítnout jako nedůvodné.
6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
7. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Uplatňuje-li se tato korekce při věcném přezkumu přípustného dovolání, tím více musí platit při zkoumání vlastní přípustnosti dovolání.
8. Dovolatelka především tvrdí, že vyhrála výběrové řízení, neboť nabídla za podíly ve společnostech nejvyšší cenu (300 000 Kč) a že jí bylo výslovně oznámeno, že „zvítězila v rámci nejlepší nabídky na odkup obchodních podílů“. Soudy obou stupňů však měly za prokázané, že nabídka dovolatelky na odkup obchodního podílu ve společnosti E. I., se umístila jako druhá v pořadí za nabídkou druhé žalované. Ve skutkové rovině vyšly z toho, že dne 20. dubna 2016 dovolatelka upřesnila, že nabízí za podíl ve společnosti E. I., částku 250 000 Kč a za podíl ve společnosti B. P., částku 50 000 Kč (za oba podíly částku 300 000 Kč). Druhá žalovaná nabídla za podíl ve společnosti E. I., částku 297 000 Kč (za oba podíly pak částku 347 000 Kč).
9. Námitky, že dovolatelka zvítězila ve výběrovém řízení, tak nemohou založit přípustnost dovolání, neboť vycházejí z jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu.
10. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nevzal v potaz její dobrou víru, pak z této námitky není patrno, jaký právní závěr odvolacího soudu touto námitkou zpochybňuje. Tím méně je pak zřejmé, v čem má spočívat nesprávnost takového (blíže neurčeného) závěru. Důvod dovolání přitom musí dovolatel vymezit tak, že uvede právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.). Nedostatek takového vymezení brání Nejvyššímu soudu, aby se uvedenou námitkou věcně zabýval. Lze doplnit, že posuzováním dobré víry dovolatelky (žalobkyně) se odvolací nezabýval (a ani nemohl), když dovolatelka v odvolacím řízení zpochybňovala dobrou víru druhé žalované (nikoli svou) tvrzením o propojenosti žalovaných. K odkazovanému usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 32/2019 dovolatelka pouze uvádí, že na poměry dané věci nedopadá; netvrdí, že odvolací soud se od jeho závěrů odchýlil.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3 větou první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž žalovaným vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Zatímco druhé žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, náklady prvního žalovaného sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 4. ledna 2022), určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, která podle §7 bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), což s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč představuje částku 4 114 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit prvnímu žalovanému k rukám jeho advokáta
(§149 odst. 1 o. s. ř.).
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. 10. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu