ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.124.2022.1
KSOS 22 INS XY
44 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 124/2022-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce BP Integralis Limited , se sídlem v Nikósii, Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Kyperská republika, registrační číslo 255048, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Romanu Krakovkovi , se sídlem v Ostravě, Pivovarská 1504/8, PSČ 702 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Z. P., zastoupeného Mgr. Ivem Tichovským, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, o určení pořadí pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Z. P. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2022, č. j. 44 ICm XY, 12 VSOL XY (KSOS 22 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2021, č. j. 44 ICm XY, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (BP Integralis Limited) domáhal vůči žalovanému (Mgr. Romanu Krakovkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka Z. P.) určení, že žalobce má za dlužníkem dílčí nepodřízenou pohledávku č. P22-2 ve výši 594.458 Kč z titulu neuhrazené části jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku a dílčí nepodřízenou pohledávku č. P22-2.1 ve výši 286.021 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení z neuhrazené části jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20.467 Kč (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §172 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Obsah pojmu „jistina pohledávky v okamžiku vzniku“ nelze vykládat způsobem prosazovaným žalobcem [tedy tak, že jde o jistinu pohledávky navýšenou až v průběhu právního vztahu tím, že v důsledku prodlení dlužníka k původní jistině přiroste (podle ujednání stran často obsaženého ve všeobecných úvěrových podmínkách) splatné příslušenství]. Takový výklad je nutné odmítnout proto, že pojem „jistina pohledávky“ se obsahově liší od pojmu „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“.
4. Pojem „jistina pohledávky“ zahrnuje i takovou jistinu, která vznikla pozdější kapitalizací příslušenství a jejím přirůstáním v důsledku ujednání stran, popřípadě (naopak) jejím snížením platbami dlužníka, kdežto pojem „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“ představuje jistinu, jež se časově váže ke vzniku závazku jako takového, tj. k okamžiku, kdy ještě nedošlo ke vzniku „kapitalizovatelného“ (splatného) příslušenství.
5. Cílem „věty třetí“ (správně věty druhé) ustanovení §172 odst. 2 insolvenčního zákona je eliminace následků excesivního uplatňování některých akcesorických nároků (a smluvních pokut) v případech, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením. Tohoto účelu má být dosaženo tím, že úrok, úrok z prodlení, poplatek z prodlení a smluvní pokuta sjednána pro případ prodlení dlužníka budou v rozsahu, v němž jejich součet převyšuje přihlášenou jistinu pohledávky v okamžiku jejího vzniku, uspokojovány v horším pořadí než přihlášená jistina a výše zmíněné taxativně vyjmenované akcesorické nároky v rozsahu nepřesahujícím jistinu pohledávky v době jejího vzniku.
6. Insolvenční soud proto uzavírá, že by bylo v rozporu s jazykovým zněním a s důvody i účelem §172 odst. 2 insolvenčního zákona, stejně jako s jeho logickým výkladem, kdyby za výši jistiny pohledávky v okamžiku jejího vzniku považoval i tu část jistiny, která vznikla pozdější kapitalizací a následným přírůstkem příslušenství k původní jistině. Části pohledávek, které žalovaný popřel co do pořadí, jsou tudíž podřízenými pohledávkami.
7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem:
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že žalobce má za dlužníkem dílčí nepodřízenou pohledávku č. P22-2 ve výši 594.458 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a dílčí nepodřízenou pohledávku č. P22-2.1 ve výši 286.021 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení (první výrok).
[2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §170 a §172 insolvenčního zákona a dovolávaje se závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, uveřejněném pod číslem 48/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – nepřisvědčil závěru insolvenčního soudu o tom, že slovní spojení „jistina přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku“ nelze vykládat tak, že je tím myšlena i jistina navýšená až v průběhu trvání právního vztahu.
9. Podle odvolacího soudu žalobce jako věřitel přihlásil dílčí pohledávku č. 2 správně ve výši 619.040 Kč jako jistinu představující kapitalizované smluvní úroky (jejíž součástí se staly na základě platného ujednání obsaženého v uzavřené smlouvě o půjčce pro případ porušení smluvní povinnosti dlužníka hradit řádně a včas sjednané splátky), a to jako pohledávku, která vznikla (v důsledku porušení smluvní povinnosti) ještě před zahájením insolvenčního řízení (a rozhodnutím o úpadku) dlužníka. Jelikož ke dni podání přihlášky již dílčí pohledávka č. 2 nepředstavovala příslušenství (původní) jistiny, ale stala se její součástí, nelze ji podrobit právní úpravě regulující způsob uspokojování „příslušenství“ pohledávek v rámci insolvenčního řízení. Podmínky pro aplikaci ustanovení §172 odst. 2 insolvenčního zákona tak v poměrech dané věci nebyly splněny.
10. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že žalobcem přihlášené dílčí pohledávky nejsou podřízenými pohledávkami ve smyslu ustanovení §172 odst. 2 insolvenčního zákona) zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem (v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) v rozsudku ze dne 19. července 2022, sen. zn. 29 ICdo 8/2021. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že vznikne-li v průběhu závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce vedle pohledávky představované půjčenou částkou i další pohledávka představovaná kapitalizovaným úrokem, jenž se v souladu s ujednáním smluvních stran stal novou jistinou (novou půjčkou), pak pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu je zákonný úrok z prodlení s úhradou nové jistiny (nové půjčky) podřízenou pohledávkou ve smyslu ustanovení §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona, je určující výše nové jistiny (nové půjčky) v době jejího vzniku. Samotná (další) jistina půjčky vzniklá kapitalizací smluvního úroku pak nepředstavuje ani smluvní pokutu, ani některé z příslušenství vypočtených v ustanovení §172 odst. 2 insolvenčního zákona (nejde o úroky, o úroky z prodlení, nebo o poplatek z prodlení).
12. Šlo přitom o rozsudek, v němž se dovolací soud vypořádal s obdobnou dovolací argumentací uplatněnou v typově shodné věci [spor, ve kterém se totožný žalobce domáhal vůči žalovanému jako insolvenčnímu správci jiného dlužníka určení pořadí (části) pohledávky vzniklé kapitalizací smluvního úroku ze smlouvy o půjčce obdobného znění]. K výše uvedeným závěrům se následně přihlásil Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 18. srpna 2022, sen. zn. 29 ICdo 111/2021.
13. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo (§243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.) a žalobce právo na náhradu těchto nákladů nemá vzhledem k ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona.
14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu