ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.132.2022.1
KSBR 54 INS 27310/2015
(73) 28 ICm 2769/2017
sp. zn. 29 ICdo 132/2022-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové, v právní věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčního správce dlužníka DESPERADOS s. r. o., zastoupeného JUDr. Martinem Šípem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, proti žalovanému BIGRES s. r. o. – v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04318404, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (73) 28 ICm 2769/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka DESPERADOS s. r. o., se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25423754, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 27310/2015, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (73) 28 ICm 2769/2017 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) dne 8. června 2017 se žalobce (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka DESPERADOS s. r. o.) domáhá vůči žalovanému (BIGRES s. r. o. – v likvidaci) určení neúčinnosti převodu nemovitých věcí v žalobě blíže specifikovaných.
2. Podáním ze dne 13. září 2022 (č. l. 173) navrhl žalovaný, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Městskému soudu v Praze, přičemž návrh odůvodnil tím, že:
[1] Sídlo a podnikatelské aktivity žalovaného jsou soustředěny v Praze a vedení předmětného incidenčního sporu je pro něj ekonomicky i časově zatěžující.
[2] Žalovaný sám řízení neinicioval, a proto po něm v zájmu hospodárnosti a ochrany strany, která řízení nezahájila a účinně se brání, nelze oprávněně požadovat, aby nesl zvýšené (zejména cestovní) náklady s řízením o žalobě spojené. Zároveň by delegace věci žádným způsobem neomezovala žalobce, jelikož jeho sídlo se nachází také v Praze.
3. Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
4. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu soudu, u nějž je věc vedena, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
5. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 104/2020).
6. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
7. Nejvyšší soud neshledal důvody popsané žalovaným způsobilé prolomit výše uvedené ústavní principy.
8. Situace, že některý z účastníků řízení (jejich právních zástupců či navržených svědků) musí překonat mezi místem současného sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou totiž spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Přitom též nelze pominout, že tyto obtíže jsou přirozeným důsledkem pravidla, podle kterého se obecná místní příslušnost soudu v incidenčních sporech neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného (§84, §85 o. s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z jehož insolvenčního řízení vzešel incidenční spor [§7b odst. 4 ve spojení s §7a písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].
9. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu