ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.136.2022.1
MSPH 89 INS XY
177 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 136/2022-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice I. L. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužnicí proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 3 VSPH XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 177 ICm XY, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2022, č. j. 177 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 89 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. března 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zamítl návrhy dlužnice (I. L.) ze dne 7. prosince 2020 a 16. prosince 2020, aby její insolvenční správkyně JUDr. Milena Bódiová byla zproštěna funkce (bod I. výroku).
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. května 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
3. Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu ze dne 3. května 2021 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. září 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 29 NSČR 67/2021-B-99.
4. Usnesením ze dne 18. března 2022, č. j. 177 ICm XY, insolvenční soud:
[1] Odmítl žalobu pro zmatečnost, ze dne 26. května 2021, kterou dlužnice podala proti usnesení odvolacího soudu ze dne 3. května 2021 (bod I. výroku).
[2] Zamítl návrh dlužnice na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu ze dne 3. května 2021 a usnesení insolvenčního soudu ze dne 4. března 2021 (bod II. výroku).
5. K odvolání dlužnice odvolací soud usnesením ze dne 8. června 2022, č. j. 177 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 89 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. března 2022.
6. Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení není usnesením, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé [ §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ], ani usnesením, kterým se končí insolvenční řízení (§229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Ztotožnil se i se závěrem, že vykonatelnost usnesení odvolacího soudu ze dne 3. května 2021 a usnesení insolvenčního soudu ze dne 4. března 2021 nelze odložit vzhledem k ustanovení §90 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
7. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 8. června 2022 podala dlužnice v plném rozsahu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř., domáhajíc se zrušení napadeného usnesení.
8. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že co do závěru, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým insolvenční soud zamítl návrh, aby insolvenční správce dlužníka byl zproštěn funkce, není ani usnesením, jímž bylo rozhodnuto „ve věci samé“, ani usnesením, jímž se insolvenční řízení „končí“, jakož i co do závěru, že podle ustanovení občanského soudního řádu nelze odložit vykonatelnost rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného v insolvenčním řízení, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
9. K usnesení „o věci samé“ srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sen. zn. 29 NSČR 4/2009, uveřejněného pod číslem 103/2009 Sb. rozh. obč. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sb. rozh. obč. [ usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
10. K usnesení, jímž se insolvenční řízení „končí“, srov. (ve vazbě na žalobu pro zmatečnost ) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 ICdo 16/2016, uveřejněné pod číslem 32/2017 Sb. rozh. obč.
11. K odkladu vykonatelnosti srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2019, sen. zn. 29 NSČR 125/2019.
12. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelka „z opatrnosti“ poukázala na „možnou podjatost“ soudců senátu Nejvyššího soudu č. 29, s tím, že „již jednou projednal původní dovolání dovolatelky“ (odkazujíc na výše označené usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání).
13. Judikatura Nejvyššího soudu je nicméně ustálena v závěru, že námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v §14 odst. 4 o. s. ř.), není řádnou námitkou podjatosti. Srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 7-8, ročníku 2019, pod číslem 74.
O případ podle §14 odst. 3 o. s. ř. též nejde (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 21 Cdo 4198/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. prosince 2021, sp. zn. 27 Cdo 65/2021); proto Nejvyšší soud k takto uplatněné námitce nepřihlížel (důvod postupovat podle §16 odst. 1 o. s. ř. neměl).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. listopadu 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu