ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.2.2022.1
KSBR 27 INS XY
74 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 2/2022-348
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce města Oslavany , se sídlem v Oslavanech, Náměstí 13. prosince 51/2, PSČ 664 12, identifikační číslo osoby 00282286, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Musílkova 1311/5e, PSČ 150 00, proti žalovanému A. I., narozenému XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalovaného, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. října 2021, č. j. 74 ICm XY, 13 VSOL XY (KSBR 27 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 11. května 2021, č. j 74 ICm XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že pohledávka žalobce (věřitele č. 6, města Oslavany) přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (A. I.) přihláškou P6 ze dne 26. října 2017 ve výši 101.275 Kč z titulu příslušenství dílčí pohledávky č. 1 je po právu (bod I. výroku).
[2] Uložil žalovanému (dlužníku) zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 56.421,06 Kč s tím, že tato pohledávka se pokládá za přihlášenou do insolvenčního řízení a bude uspokojena ve stejném pořadí jako pohledávka uvedená v bodě I. výroku rozsudku (bod II. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. října 2021, č. j. 74 ICm XY, 13 VSOL XY (KSBR 27 INS XY):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 12.260 Kč (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Může být předmětem incidenčního sporu pohledávka, jež zanikla započtením provedeným osobou, která není a nebyla účastníkem insolvenčního řízení?
4. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
5. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že soud je povinen zkoumat [ s přihlédnutím k §5 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] zánik pohledávky započtením, byť k němu došlo až poté, co dlužník pohledávku popřel.
6. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, akcentuje obsah popěrného důvodu, jenž námitku tohoto způsobu zániku pohledávky neobsahuje.
7. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá [ podle kterého byl žalovaný (dlužník) omezen ve sporu o určení pravosti vykonatelné pohledávky žalobce důvody popření uplatněnými v popěrném úkonu (§198 odst. 3 insolvenčního zákona)], je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou především rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněným pod číslem 106/2013 Sb. rozh. obč. , rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 39/2016, uveřejněným pod číslem 39/2019 Sb. rozh. obč., nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2021, sen. zn. 29 ICdo 13/2021.
10. Závěr, že přihlášená pohledávka může (i po svém zjištění) zaniknout i na základě skutečností nastalých mimo insolvenční řízení, zformuloval Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněném pod číslem 34/2014 Sb. rozh. obč., dodávaje tamtéž, že insolvenční řízení vychází takovým postupům vstříc i úpravou obsaženou v ustanovení §186 insolvenčního zákona. Jinak řečeno, insolvenční zákon upravuje mechanismus, jehož prostřednictvím lze ukončit účast dlužníkova věřitele v insolvenčním řízení v případě, že v průběhu insolvenčního řízení po svém zjištění byla uspokojena jeho pohledávka, nebo že taková pohledávka zanikla jiným způsobem (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 92/2021). To ovšem ničeho nemění na závěru, že v incidenčním sporu o určení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky lze k takové skutečnosti přihlédnout jen tehdy, nebrání-li jejímu uplatnění pravidlo formulované v ustanovení §199 odst. 3 insolvenčního zákona.
11. Tím není řečeno, že by taková skutečnost nemohla být zohledněna v insolvenčním řízení jiným způsobem (srov. §185 a §186 insolvenčního zákona), v incidenčním sporu o určení pravosti vykonatelné pohledávky je však i popírající dlužník povinen respektovat omezení plynoucí z §199 odst. 3 insolvenčního zákona (srov. i §410 insolvenčního zákona).
12. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 8. prosince 2021) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. prosince 2021. Advokátu žalobce přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Incidenční spor o určení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 4.114 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalobci k tíži žalovaného.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 26. května 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu