ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.35.2022.1
KSPH 67 INS XY
79 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 35/2022-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka L. D. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 67 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2018, č. j. KSOS 25 INS XY, a o žalobě na obnovu řízení, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 79 ICm XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem, se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671/0, PSČ 280 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2021, č. j. 79 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 67 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 29. listopadu 2018, č. j. KSOS 25 INS XY , které nabylo právní moci 29. prosince 2018, Krajský soud v Ostravě (jako tehdejší insolvenční soud dlužníka L. D.):
[1] Nařídil předběžné opatření, jímž omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, uvedený v ustanovení §109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), tak, že umožnil soudnímu exekutorovi Mgr. Richardu Bednářovi ( dále jen „ R. B.“) provést již nařízenou exekuci prodejem nemovitých věcí, vedenou u Exekutorského úřadu Praha 10 pod sp. zn. 003 EX 417/13, s tím, že výtěžek dosažený zpeněžením označených nemovitých věcí bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení (bod I. výroku).
[2] Uložil R. B. zaplatit státu soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč (bod II. výroku).
2. Podáním datovaným 30. dubna 2019 napadl dlužník usnesení Krajského soudu v Ostravě žalobou pro zmatečnost a současně se tímto podáním domáhal obnovy řízení o vydání předmětného předběžného opatření.
3. Usnesením ze dne 23. února 2021, č. j. 79 ICm XY, Krajský soud v Praze ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2018 (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu na obnovu řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2018 (bod II. výroku).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
4. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. června 2021, č. j. 79 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 67 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky přípustnosti žaloby pro zmatečnost proti předmětnému předběžnému opatření. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) [prosazuje názor, že žaloba pro zmatečnost byla přípustná] a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
7. V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, je Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož potud dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání (výše označená otázka se tohoto výroku zjevně netýká) a ohledně této části výroku dovolatel v dovolání žádným způsobem neargumentoval.
8. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč. , které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] , jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
9. V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu III. výroku, o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. totiž dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné též proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
10. V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku, o zamítnutí žaloby pro zmatečnost , Nejvyšší soud dovolání, jež potud opět může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., opět odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. totiž dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné též proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření.
11. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2018 je usnesením, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Žaloba pro zmatečnost podaná proti takovému usnesení, je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení o předběžném opatření, takže i rozhodnutí insolvenčního soudu a odvolacího soudu o takové žalobě pro zmatečnost jsou (stále) rozhodnutími o předběžném opatření, u nichž přípustnost dovolání vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
12. Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sb. rozh. obč. , a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
13. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost i žaloba na obnovu řízení je stále mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení v němž byl zjištěn úpadek dlužníka, takže i na náklady účastníků řízení o takové žalobě se vztahuje pravidlo obsažené v §170 písm. f/ insolvenčního zákona . Výrok o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost nebo o žalobě na obnovu řízení směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení tudíž do rozhodnutí soudu o takové žalobě nepatří. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2014, pod číslem 21, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 112/2017, uveřejněné pod číslem 143/2018 Sb. rozh. obč.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu