ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.56.2020.1
KSBR 54 INS XY
12 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 56/2020-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce A. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Hrdinou, advokátem, se sídlem v Brně, Sochorova 3221/1, PSČ 616 00, proti žalovanému VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol., veřejné obchodní společnosti , se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26309157, jako insolvenčnímu správci dlužníka S., o určení pravosti a výše pohledávek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. října 2019, č. j. 12 ICm XY, 12 VSOL XY (KSBR 54 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. října 2019, č. j. 12 ICm XY, 12 VSOL XY (KSBR 54 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 15. května 2019, č. j. 12 ICm XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) odmítl pro opožděnost žalobu na určení, že žalobce (A. G.) má za dlužníkem (S.) po právu přihlášené nevykonatelné pohledávky z ústních smluv o zápůjčce v celkové výši 11.574.889,92 Kč (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) a vrátil žalobci soudní poplatek (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Na přezkumném jednání dne 22. ledna 2019 popřel insolvenční správce zcela pohledávky přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka co do pravosti a výše.
[2] Přezkumného jednání nebyl žalobce (jako věřitel dlužníka) účasten.
[3] Vyrozumění insolvenčního správce o popření přihlášených pohledávek ve smyslu §197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), bylo žalobci doručeno na adresu bydliště 4. února 2019.
[4] Žaloba byla v projednávané věci doručena insolvenčnímu soudu 22. února 2019.
3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §198 odst. 1 a §160 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona – uzavřel, že přezkumné jednání se konalo 22. ledna 2019 (v úterý), žalobce byl o jeho výsledku řádně vyrozuměn insolvenčním správcem 4. února 2019 (v pondělí), tudíž poslední den hmotněprávní lhůty pro podání žaloby na určení pravosti a výše popřených pohledávek připadl na 21. únor 2019 (čtvrtek). Žaloba doručená soudu až 22. února 2019 je podána opožděně.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud v prvé řadě učinil na základě obsahu spisu následující (další) skutková zjištění:
[1] Žalobce byl na přezkumném jednání přítomen jako zástupce (jednatel) dlužníka.
[2] Na přezkumném jednání se dostalo věřitelům od insolvenčního soudu řádného poučení o možnosti uplatnění žaloby na určení popřené pohledávky, včetně poučení o lhůtách k jejímu podání a následcích nepodání žaloby ve stanovené lhůtě.
6. Vycházeje z takto doplněného skutkového stavu a odkazuje na ustanovení §197 odst. 2, §198 odst. 1 a 2 a §160 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce byl na přezkumném jednání přítomen, neboť jako fyzická osoba je nedělitelný (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 31. května 2007, sp. zn. III. ÚS 865/07), a tudíž je bez významu, zda v protokolu o přezkumném jednání uvedl insolvenční soud přítomnost žalobce jako jednatele dlužníka nebo jako přihlášeného věřitele, a dostalo se mu zde řádného poučení o možnosti uplatnění jeho (popřených) práv žalobou na určení.
7. Pro běh hmotněprávní lhůty pro podání žaloby – pokračoval odvolací soud – je tak v projednávané věci rozhodný pouze den konání přezkumného jednání; den doručení vyrozumění (které bylo učiněno nadbytečně) o popření přihlášených pohledávek není relevantní.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podle svého obsahu směřuje proti prvnímu výroku (ve věci samé) a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky (ad [1]), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě právní otázky (ad [2]), která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena.
9. Tyto otázky formuluje dovolatel následovně:
[1] Vede nutně, nevyhnutelně a bez dalšího samotná skutečnost, že byl dovolatel na přezkumném jednání přítomen, byť jako zástupce (jednatel) dlužníka, k závěru, že se přezkumného jednání účastnil též jako přihlášený věřitel s nevykonatelnou pohledávkou za dlužníkem?
[2] Byl dovolatel již na přezkumném jednání jakožto věřitel s nevykonatelnou pohledávkou za dlužníkem, jehož pohledávka byla insolvenčním správcem popřena, řádně poučen o dalším postupu ve smyslu §197 odst. 2 insolvenčního zákona?
10. Ve vztahu k první otázce dovolatel namítá, že odvolací soud mu nemůže klást k tíži, že jeho přítomnost na přezkumném jednání vyhodnotil insolvenční soud jako jednání učiněné (pouze) z pozice jednatele dlužníka (jak je patrno z protokolu z přezkumného jednání), z čehož dovolatel nezastoupený advokátem v projednávané věci vycházel, respektive vyvozovat z toho pro něj nepříznivé právní důsledky.
11. Dovolatel má dále za to, že odvolací soud vytvořil v důsledku svého rozhodnutí nerovné postavení mezi účastníky (věřiteli) insolvenčního řízení. Účast věřitelů na přezkumném jednání je dobrovolná; účast dlužníka je naopak povinná (§190 odst. 2 insolvenčního zákona). Dle dovolatele v situaci, kdy odvolací soud dovodil, že je-li zástupce – fyzická osoba (jednatel) dlužníka přítomen na přezkumném jednání a zároveň jde o osobu věřitele dlužníka, je tato osoba přítomna na přezkumném jednání též v postavení věřitele dlužníka s důsledky pro její práva a povinnosti jako věřitele, vytvořil tím kategorii věřitelů, jejichž účast na přezkumném jednání je povinná. S uvedeným však dovolatel nesouhlasí a namítá, že s ohledem na §5 písm. b) a §190 odst. 2 insolvenčního zákona musí být všem věřitelům zachováno právo rozhodnout se, zda se zúčastní přezkumného jednání, či nikoli.
12. Ve vztahu k druhé otázce dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že na přezkumném jednání se mu nedostalo řádného (konkrétního, adresného) poučení ve smyslu §197 odst. 2 insolvenčního zákona (jako věřiteli dlužníka), neboť po zahájení přezkumného jednání poskytl insolvenční soud „účastníkům“ (pouze) obecnou informaci o ustanoveních §192 až §202 insolvenčního zákona, jejichž obsah postupně konstatoval. Následně byly všechny pohledávky přezkoumány, výsledky přezkumu byly zapsány do předloženého seznamu přihlášek, který se stal nedílnou součástí protokolu z přezkumného jednání, a nakonec vyzval insolvenční soud insolvenčního správce, aby ve stanovené lhůtě předložil soudu výzvy k podání incidenčních žalob včetně doručenek.
13. Proto dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
15. Dovolání je v dané věci přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek jde o otázky beze zbytku neřešené, přičemž odvolací soud se též odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
18. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona:
§5 (o. s. ř.)
Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
§7 (insolvenčního zákona)
Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních
Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
§190 (insolvenčního zákona)
Přezkumné jednání
(1) Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje, není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.
(…)
§197 (insolvenčního zákona)
(…)
(2) Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.
§198 (insolvenčního zákona)
Popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem
(1) Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle §410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle §197 odst. 2 nebo §410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
19. Citovaná ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona platila již v době zahájení insolvenčního řízení (17. září 2018) a později nedoznala změn.
20. V usnesení ze dne 2. prosince 2021, sen. zn. 29 NSČR 64/2020, (přijatém po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení §197 odst. 2 části věty před středníkem insolvenčního zákona předpokládá, že poučení o účincích popření pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (stejně jako poučení o účincích popření pořadí vykonatelné pohledávky) se věřiteli dostane (má dostat) při přezkumném jednání poté, co osoba nadaná popěrným právem takové popření uplatní. Postup, jímž insolvenční soud poskytne poučení o možných následcích popření všem přítomným věřitelům na počátku přezkumného jednání (před vlastním přezkumem přihlášených pohledávek), není v souladu s insolvenčním zákonem. To, zda insolvenční soud nebo insolvenční správce i tak splnil svou poučovací povinnost dle §197 odst. 2 insolvenčního zákona, závisí na posouzení, zda případné nedostatky při plnění poučovací povinnosti nebyly na újmu procesních práv přihlášeného věřitele jako adresáta poučení.
21. Z protokolu o přezkumném jednání a o schůzi věřitelů (dále jen „protokol“) plyne, že věřitelům nevykonatelných pohledávek, jejichž pohledávka byla popřena insolvenčním správcem, se dostalo poučení ještě před samotným přezkoumáním přihlášených pohledávek, a to v rámci obsáhlé citace ustanovení §192 až §196 a §198 až §202 insolvenčního zákona (k tomu srov. B-6). Insolvenční soud tedy poučení poskytl způsobem, který je v rozporu s insolvenčním zákonem.
22. Nejvyšší soud má za to, že v projednávané věci byl daný způsob na újmu procesních práv dovolatele. Z průběhu jednání neplyne, že by insolvenční soud považoval dovolatele (jednatele dlužníka) též za věřitele přítomného u jednání. Naopak, insolvenční soud vycházel z toho, že jednání není přítomen žádný věřitel, což plyne jak ze záhlaví protokolu, tak z části protokolu o schůzi věřitelů. Z protokolu tedy nelze dovozovat, že dovolatel byl (měl být) adresátem předčasně a obecně poskytnutého poučení (coby věřitel). Nadto, insolvenční správce doručoval dovolateli písemné vyrozumění o popření pohledávky s poučením o možnosti podat žalobu; zacházel s ním tedy jako s věřitelem, kterému se u přezkumného jednání poučení nedostalo.
23. Závěr odvolacího soudu o tom, že dovolatel byl řádně poučen u přezkumného jednání, je proto nesprávný.
24. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval další dovolatelem předestřenou otázkou, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu