ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.97.2020.1
KSPA 59 INS XY
59 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 97/2020-159
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně J. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Gottwaldem, advokátem, se sídlem v Krásné Lípě, Masarykova 38/18, PSČ 407 46, proti žalované Mgr. Ing. Petře Hýskové , se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyni dlužníka Š. K., o vyloučení spoluvlastnických podílů z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 59 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Š. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 59 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPA 59 INS XY), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 59 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPA 59 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 24. dubna 2019, č. j. 59 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (J. K.) domáhala vůči žalované (Mgr. Ing. Petře Hýskové, jako insolvenční správkyni dlužníka Š. K.) vyloučení v rozsudku blíže specifikovaných spoluvlastnických podílů na nemovitostech v katastrálním území XY zapsaných na listech vlastnictví XY a XY (dále též jen „nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Insolvenčním návrhem věřitele bylo dne 4. října 2010 zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka.
[2] Usnesením ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. KSPA 59 INS XY, které nabylo právní moci dne 2. května 2012, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek.
[3] Původní insolvenční správce (Mgr. David Letošník, dále též jen „D. L.“) předložil insolvenčnímu soudu v době od 17. ledna 2012 do 5. května 2016 celkem devět soupisů majetkové podstaty (či jejich doplnění). Usnesením ze dne 16. února 2016 insolvenční soud zprostil D. L. funkce a novou insolvenční správkyní ustanovil žalovanou; usnesení nabylo právní moci dne 18. května 2016. Žalovaná předložila insolvenčnímu soudu aktualizovaný soupis majetkové podstaty (B-125).
[4] Do insolvenčního řízení se přihlásilo 10 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 48 062 362,64 Kč, přičemž „aktuální“ výše přihlášených pohledávek činí 25 078 341,39 Kč.
3. Na shora uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z §205, §225, §268, §270, §271 a §274 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z §143 a §150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) – dospěl k závěru, že původní insolvenční správce (D. L.) v soupisu majetkové podstaty nemovitosti dostatečně identifikoval čísly pozemkových parcel, označením obce a katastrálního území, v němž se nacházejí. Nebylo tedy pochyb o tom, jaký majetek byl do majetkové podstaty zahrnut, byť lze připustit, že soupisy majetkové podstaty předkládané D. L. nebyly prosty chyb. Nemovitosti na listu vlastnictví XY byly do majetkové podstaty nejprve zahrnuty jako celek, potom byl soupis dne 17. dubna 2015 aktualizován a předmětem soupisu se stal podíl na těchto nemovitostech o velikosti ideálních 21/28. Tento soupis žalovaná dále aktualizovala tak, že předmětem soupisu je podíl na těchto nemovitostech o velikosti 6/14. Nemovitosti zapsané na listu vlastnictví XY byly od počátku sepsány do majetkové podstaty jako celek.
4. D. L. i žalovaná postupovali v souladu s insolvenčním zákonem, když nemovitosti nacházející se ve společném jmění manželů sepsali do majetkové podstaty, protože společné jmění bylo zcela zjevně předluženo. Hodnota nemovitostí, které jsou předmětem tohoto sporu, podle znaleckého posudku z roku 2016 činila 7 552 000 Kč a pohledávky dlužníka byly z majetkové podstaty vyloučeny, jsou zjevně nedobytné nebo o nich bylo „pravomocně rozhodnuto“, pročež k jejich hodnotě nelze vůbec přihlížet. Insolvenční zákon sice v §268 předpokládá, že po prohlášení konkursu se provede vypořádání zaniklého společného jmění dlužníka a jeho manžela, avšak jen tehdy, lze-li je provést. V daném případě bylo společné jmění předluženo, proto nebylo možné provést jeho vypořádání a celý majetek náležející do společného jmění manželů byl v souladu s §274 insolvenčního zákona zahrnut do majetkové podstaty.
5. K tomu insolvenční soud dodal, že na správnosti tohoto postupu nemůže nic změnit ani vyjádření D. L., že zvažoval možnost vypořádání společného jmění. Tato úvaha D. L. nemá žádné „faktické právní důsledky“, neboť se může stát, že insolvenční správce zjistí, že společné jmění je předluženo, až při pokusu o jeho vypořádání; v takovém případě mu nic nebrání v soupisu majetku podle §274 insolvenčního zákona.
6. Insolvenční soud konečně nepřisvědčil námitce žalobkyně, podle níž se má předlužení společného jmění zkoumat při jeho vypořádání a nikoliv v řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty. Jestliže se nepřikročilo k vypořádání společného jmění (nebo je nebylo možné provést pro předlužení), je v rámci sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty namístě přezkoumat důvodnost soupisu majetku ve společném jmění do majetkové podstaty; v této souvislosti nelze pominout přezkum toho, zda společné jmění bylo předluženo. Podle insolvenčního soudu na právní účinky soupisu majetku ve společném jmění do majetkové podstaty dlužníka nemají vliv ani případné formální vady tohoto soupisu, neuvedení formulace, že se majetek sepisuje podle §274 insolvenčního zákona a nevyrozumění manžela dlužníka o soupisu majetku, je-li z identifikace majetku srozumitelné a zjevné, jaký majetek je do majetkové podstaty sepsán. Ustanovení §274 insolvenčního zákona ani jiná ustanovení insolvenčního zákona neupravují žádné zvláštní formální požadavky na soupis společného jmění manželů do majetkové podstaty ani další konkrétní postup.
7. V dané věci byly nemovitosti ve společném jmění manželů sepsány do majetkové podstaty před uplynutím tříleté lhůty počítané od zániku společného jmění manželů, čímž došlo ke stavení běhu této lhůty a nemohly nastat účinky předpokládané v §150 odst. 4 obč. zák., jehož aplikace se žalobkyně dovolávala. Kdyby ke stavení běhů lhůty nedošlo, byla by bez významu právní úprava §274 insolvenčního zákona, která je úpravou zvláštní ve vztahu k obecné úpravě §150 odst. 4 obč. zák.
8. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok), v bodě II. výroku jej změnil tak, že náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám žalované; jinak tento bod výroku potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
9. Odvolací soud předeslal, že v insolvenčním řízení dlužníka zaniklo společné jmění manželů K. k 2. květnu 2012, kdy byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka (§268 odst. 1 insolvenčního zákona), a bylo tedy povinností insolvenčního správce sepsat do majetkové podstaty dlužníka i majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho manželky s poznámkou, že doposud neproběhlo jeho vypořádání [k tomu poukázal na §205 odst. 3 insolvenčního zákona a na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 11. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2816/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročníku 2010, pod pořadovým číslem 74, a v rozsudku ze dne 16. června 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/99 (správně jde o rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1908/98, uveřejněný pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 20/2000“)], nebránil-li vypořádání společného jmění §274 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že v žádném z D. L. předkládaných soupisů majetkové podstaty není uvedena poznámka o tom, že doposud neproběhlo vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manželky, lze usuzovat, že D. L. vypořádání společného jmění nepředpokládal. K tomu odvolací soud shodně s insolvenčním soudem poznamenal, že na tomto závěru nemůže nic změnit ojedinělá informace insolvenčního správce (D. L.) ze dne 25. září 2012 o přípravě vypořádání společného jmění manželů. Měl-li insolvenční správce v určitém okamžiku průběhu insolvenčního řízení za to, že jsou dány podmínky pro vypořádání společného jmění manželů, neznamená to bez dalšího, že je povinen k vypořádání společného jmění manželů přistoupit i tehdy, ukáže-li se následně správným jeho názor, že vypořádání brání §274 insolvenčního zákona
10. Na rozdíl od žalobkyně se odvolací soud nedomnívá, že k tomu, aby celý majetek náležející do společného jmění dlužníka a žalobkyně byl účinně zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, je zapotřebí zvláštní jednostranný právní úkon insolvenčního správce. Podle odvolacího soudu postačí, že sepíše majetek ze společného jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka. Tím dojde k nastolení právní jistoty v otázce, jakému právnímu režimu majetek ve společném jmění manželů podléhá. Má-li pak manžel dlužníka za to, že podmínky dle §274 insolvenčního zákona nebyly splněny, neboť společné jmění manželů není předluženo, spočívá jeho ochrana v možnosti podat žalobu o vypořádání společného jmění manželů.
11. Podle odvolacího soudu by názor žalobkyně, že nedošlo ke stavení tříleté lhůty stanovené v §150 odst. 4 obč. zák., byl správný pouze, kdyby na zaniklé společné jmění manželů nedopadal §274 insolvenčního zákona.
12. Odvolací soud tak uzavřel, že insolvenční správce zjevně od počátku postupoval v souladu s §274 insolvenčního zákona, přičemž vycházel z toho, že společné jmění žalobkyně a dlužníka je předluženo a že nelze provést jeho vypořádání. Nemohla tak uplynout tříletá lhůta vyplývající z §150 odst. 4 obč. zák., a tudíž ani nemohla nastoupit právní domněnka vypořádání společného jmění manželů formulovaná v tomto ustanovení.
13. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodal, že považuje za správný i závěr insolvenčního soudu, že společné jmění žalobkyně a dlužníka bylo předluženo.
14. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (posuzováno podle obsahu) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a dále na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka tvrdí, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žalobě vyhoví.
15. Otázky dovolacím soudem neřešené formuluje dovolatelka takto: Je samotný úkon sepsání majetku ve společném jmění manželů dlužníka a jeho manžela insolvenčním správcem do majetkové podstaty úkonem ve smyslu §274 insolvenčního zákona a přerušuje takový úkon běh lhůty pro vypořádání společného jmění manželů dle §150 odst. 4 obč. zák.? Má se předlužení společného jmění manželů zkoumat při jeho vypořádání, nebo v řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty?
16. Dovolatelka předeslala, že souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že společné jmění manželů v dané věci zaniklo prohlášením konkursu na majetek dlužníka a že k jeho vypořádání mělo dojít podle §268 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona, avšak pouze tehdy, kdyby nebyly naplněny podmínky aplikace §274 insolvenčního zákona. Oproti odvolacímu soudu však míní, že z jednotlivých zpráv D. L. je zřejmé, že nepostupoval podle §274 insolvenčního zákona, když jednak provedl soupis majetkové podstaty dlužníka neurčitě, když nebylo zřejmé, které nemovité věci (spoluvlastnické podíly) pojal do majetkové podstaty (k věcně správnému a úplnému soupisu majetkové podstaty došlo na základě urgencí dovolatelky až dne 17. dubna 2015), a naopak předpokládal vypořádání společného jmění manželů, k němuž nedošlo. Dovolatelka poukázala na to, že i insolvenční soud měl v rámci samotného insolvenčního řízení za sporné, zda insolvenční správce postupoval podle §274 insolvenčního zákona, což plyne z jeho usnesení ze dne 16. února 2016, č. j. KSPA 59 INS XY, jímž D. L. zprostil funkce.
17. Proto podle dovolatelky nelze přijmout závěr odvolacího soudu, že pouhé zahrnutí majetku ve společném jmění manželů do majetkové podstaty bez poznámky, že dosud neproběhlo jeho vypořádání, je úkonem podle §274 insolvenčního zákona. Dovolatelka nezpochybňuje možnost insolvenčního správce učinit úkon dle §274 insolvenčního zákona ať již dohodou s manželkou dlužníka, nebo jednostranným úkonem, tvrdí však, že takový úkon je nutný a že insolvenční správce jej v dané věci do tří let od zrušení společného jmění manželů neučinil. Dovolatelka tak neměla důvod podávat žalobu o vypořádání společného jmění manželů a uplynutím tří let od prohlášení konkursu na majetek dlužníka nastala fikce podílového spoluvlastnictví dlužníka a dovolatelky k tomuto majetku.
18. Podle dovolatelky §268 odst. 2 insolvenčního zákona jednoznačně stanoví povinnost vypořádat společné jmění manželů při zániku společného jmění manželů prohlášením konkursu (jak tomu bylo i v této věci), ledaže se postupuje podle §274 insolvenčního zákona. Podle §268 odst. 3 insolvenčního zákona se lhůta podle zvláštního předpisu k vypořádání společného jmění manželů staví pouze v případech uvedených v §268 odst. 2 písm. b/ a c/ insolvenčního zákona. V této věci jde o případ uvedený v §268 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona a lhůta pro vypořádání společného jmění manželů se tedy nestavěla; použití §150 odst. 4 obč. zák. tak není vyloučeno.
19. Dále dovolatelka namítá, že posuzovat, zda majetková podstata je předlužena, přísluší insolvenčnímu soudu pouze v řízení o vypořádání společného jmění manželů, nikoliv v řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty. Protože řízení o vypořádání společného jmění manželů nebylo zahájeno, nic nebrání nástupu „fikce“ vypořádání, tj. použití §150 odst. 4 obč. zák.
20. Dovolatelka konečně napadenému rozhodnutí vytýká absenci řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci, neboť i odvolacím soudem označená rozhodnutí Nejvyššího soudu spíše nasvědčují jejím závěrům.
21. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout (popřípadě odmítnout). Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné a řádně, přesvědčivě a podrobně odůvodněné. Míní, že oba soudy se pečlivě vypořádaly se všemi dovolatelkou předloženými námitkami a přednesenou argumentací. K dovolatelkou formulovaným otázkám především uvádí, že §274 insolvenčního zákona nepředpokládá žádný další úkon než zahrnutí majetku ve společném jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka.
22. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
23. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených otázek jde o problematiku dosud Nejvyšším soudem ve všech souvislostech neřešenou.
24. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají. Napadené rozhodnutí zjevně netrpí ani dovolatelkou vytýkanou vadou nepřezkoumatelnosti (k důvodům nepřezkoumatelnosti srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zpochybňuje-li dovolatelka přiléhavost odvolacím soudem zmíněné judikatury na zjištěný skutkový stav věci, pak tím ve skutečnosti polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem.
25. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
26. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
27. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a insolvenčního zákona:
§3028 (o. z.)
(…)
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
(…)
§3036 (o. z.)
Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
§150 (obč. zák.)
(…)
(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
§205 (insolvenčního zákona)
Pojem a rozsah majetkové podstaty
(…)
(2) Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí.
(3) Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.
(…)
§220 (insolvenčního zákona)
Důvod soupisu
Vedle označení sepisovaného majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy byla příslušná položka sepsána, musí být v soupisu vždy uveden i důvod soupisu, případně den a důvod vyloučení sepsaného majetku ze soupisu. V pochybnostech se má za to, že insolvenční správce příslušnou položku sepsal nebo ji ze soupisu vyloučil v den, kdy tuto skutečnost oznámil insolvenčnímu soudu.
§225 (insolvenčního zákona)
(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.
(2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.
(…)
§268 (insolvenčního zákona)
(1) Prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka jeho manžela; byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství.
(2) Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které
a/ zaniklo podle odstavce 1,
b/ do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo
c/ bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno.
(3) V případech uvedených v odstavci 2 písm. b/ a c/ se prohlášením konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu.
§269 (insolvenčního zákona)
(…)
(2) Jestliže v době od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, do prohlášení konkursu již uplynula lhůta k vypořádání společného jmění manželů, aniž byla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů, nastanou účinky spojené podle zvláštního právního předpisu s uplynutím lhůty k vypořádání společného jmění manželů až po 6 měsících od prohlášení konkursu, do té doby lze uzavřít novou dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo podat návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu; práva třetích osob nabytá v dobré víře tím však nejsou dotčena.
(…)
§270 (insolvenčního zákona)
(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné.
(…)
§274 (insolvenčního zákona)
Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.
28. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platí ustanovení §3028 odst. 2 o. z. a §3036 o. z. beze změn od 1. ledna 2014. Ustanovení §150 odst. 4 obč. zák. v citované podobě (pro věc opět rozhodné) platilo v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka (15. prosince 2011) a do 1. ledna 2014, kdy byl zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, nedoznala změn. Ustanovení insolvenčního zákona v podobě citované výše, pro věc rozhodné, platí v nezměněné podobě (s dále uvedenou výjimkou) od rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
29. S účinností od 1. června 2019, po novele provedené zákonem č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo ustanovení §274 insolvenčního zákona doplněno na konci o další větu, načež byl dosavadní text označen jako odstavec 1 a doplněn odstavec 2, takže od uvedeného data platilo v následující podobě:
§274 (insolvenčního zákona)
(1) Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. Výtěžek zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů se vypořádá přiměřeně podle pravidel pro vypořádání společného jmění manželů.
(2) Pokud jsou vedena insolvenční řízení dlužníka i insolvenční řízení jeho manžela nebo bývalého manžela, zpeněžuje se majetek náležející do jejich společného jmění manželů podle odstavce 1 v insolvenčním řízení, ve kterém dříve nastaly účinky prohlášení konkursu nebo ve kterém zajištěný věřitel dříve požádal o zpeněžení majetku, který slouží k zajištění; v tomto řízení se také vypořádá výtěžek zpeněžení.
30. Vzhledem k článku II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb. se však pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka nadále uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019.
31. S přihlédnutím ke dni zániku společného jmění manželů dlužníka a dovolatelky (15. prosince 2011), který je i dnem, od kterého začala běžet tříletá lhůta k vypořádání zaniklého společného jmění manželů dohodou nebo k podání návrhu na vypořádání tohoto majetku rozhodnutím soudu (§150 odst. 4 obč. zák.), jsou pro vypořádání tohoto společného jmění manželů i pro další běh (a skončení) této lhůty i v době od 1. ledna 2014 nadále použitelná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (srov. §3028 odst. 2 o. z. a §3036 o. z.).
32. Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu k výkladu §205, §225 a §274 insolvenčního zákona je ustálena v závěrech, podle nichž ustanovení §205 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona (jež předpokládá, že do majetkové podstaty dlužníka bude sepsán i majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho manžela) brání tomu, aby se dlužníkův manžel úspěšně domohl vyloučení majetku náležejícího do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a tohoto manžela jen proto, že jde o majetek ve společném jmění manželů [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 ICdo 37/2016, uveřejněný pod číslem 65/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 65/2018“)]. Nejde-li o případ předjímaný ustanovením §274 insolvenčního zákona, předpokládá se, že dojde k vypořádání majetku ve společném jmění manželů. Do té doby (než dojde k vypořádání) opravňuje soupis takového majetku do majetkové podstaty dlužníka insolvenčního správce dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem, k nakládání s majetkem stejně, jako by s ním mohl nakládat (kdyby konkursu nebylo) samotný dlužník [ tedy s omezením daným tím, že ve stejném rozsahu tento majetek vlastní (bývalý nebo současný) manžel dlužníka ]. Srov. k tomu v obdobných souvislostech pro účely vypořádání společného jmění manželů při řešení dlužníkova úpadku konkursem prohlášeným podle zákona o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007) rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2816/2007, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v R 65/2018.
33. Na uvedené závěry Nejvyšší soud navázal v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí v rozsudku ze dne 22. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 106/2020, v němž formuloval a odůvodnil tyto závěry:
34. Při řešení úpadku jednoho z manželů konkursem se předpoklad vypořádání společného jmění manželů v průběhu insolvenčního řízení naplňuje:
[1] dohodou o vypořádání společného jmění manželů uzavřenou mezi insolvenčním správcem dlužníka na straně jedné a (bývalým nebo současným) manželem dlužníka na straně druhé, schválenou insolvenčním soudem (§270 odst. 1 insolvenčního zákona a §271 odst. 1 insolvenčního zákona), nebo
[2] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka již probíhalo u obecného soudu řízení o vypořádání společného jmění manželů, pravomocným rozhodnutím obecného soudu o takovém vypořádání (§266 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona a §273 odst. 1 insolvenčního zákona), nebo
[3] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebylo zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu o takovém vypořádání v řízení zahájeném žalobou o takové vypořádání, podanou insolvenčním správcem dlužníka nebo (bývalým či současným) manželem dlužníka (§159 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona a §270 odst. 1 insolvenčního zákona), anebo
[4] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebylo zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, marným uplynutím lhůty k vypořádání společného jmění manželů, plynoucí z §150 odst. 4 obč. zák., s přihlédnutím k možnému posunutí jejího běhu v případech uvedených v §268 odst. 3 insolvenčního zákona a v §269 odst. 2 insolvenčního zákona.
35. To, že v těchto případech (v případech soupisu majetku náležejícího do společného jmění dlužníka a jeho manžela s tím, že dojde k jeho vypořádání) nemá samotný soupis majetku ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela žádný vliv na běh lhůty k vypořádání tohoto majetku určený primárně úpravou obsaženou v §150 odst. 4 obč. zák., potvrzuje i úprava obsažená v §268 odst. 3 insolvenčního zákona a v §269 odst. 2 insolvenčního zákona (stavení a posunutí zákonné lhůty k vypořádání zaniklého společného jmění manželů). Kdyby účinky stavení lhůty vyvolával samotný soupis, pak by nebylo přiléhavé vázat pravidla formulovaná v posledně označených ustanoveních jen (či až) na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Srov. k tomu dále např. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2019, sen. zn. 29 ICdo 18/2018.
36. Zbývá určit, jak je tomu v těch případech, kdy je majetek nacházející se ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka podle §274 insolvenčního zákona (jako majetek, který nelze vypořádat proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů).
37. K povaze postupu podle §274 insolvenčního zákona se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 31. října 2019, sen. zn. 29 ICdo 151/2017, uveřejněném pod číslem 77/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2020“). Tam s odkazem na závěry formulované v R 65/2018 vysvětlil, že nesouhlasí-li manžel dlužníka se zahrnutím celého majetku náležícího do společného jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka postupem podle uvedeného ustanovení, neboť se domnívá, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, nejsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, může podat žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Přitom dodal, že závazky uspokojitelnými ze společného jmění manželů se rozumí dluhy převzaté za trvání manželství (s výjimkou uvedenou v §710 o. z.), které věřitelé jako pohledávky v insolvenčním řízení řádně uplatnili (přihláškou nebo jiným způsobem předepsaným insolvenčním zákonem). V důvodech usnesení ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020, uveřejněného pod číslem 10/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , pak Nejvyšší soud (výslovně vycházeje ze závěrů R 77/2020) doplnil (srov. odstavec 31. odůvodnění), že jsou-li splněny předpoklady formulované v §274 insolvenčního zákona a je-li proto celý majetek náležející do společného jmění manželů zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, společné jmění manželů se již nevypořádává, což plyne přímo z dikce §274 insolvenčního zákona [srov. slova „Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů (…)“].
38. Z řečeného plyne, že je-li majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka postupem podle §274 insolvenčního zákona, tedy proto, že vypořádání společného jmění manželů nelze provést pro jeho předlužení (v intencích R 77/2020), proces vypořádání společného jmění manželů tím končí (společné jmění manželů se má za vypořádané). Bez odklizení účinků takového soupisu nemá smysl uvažovat o běhu lhůty k vypořádání určené §150 odst. 4 obč. zák. (případně dotčené úpravou obsaženou v §268 odst. 3 insolvenčního zákona nebo v §269 odst. 2 insolvenčního zákona).
39. Má-li (bývalý nebo současný) manžel dlužníka za to, že předpoklady soupisu majetku podle §274 insolvenčního zákona nebyly naplněny, jelikož společné jmění manželů není předluženo (a proto má být vypořádáno), je na něm, aby do skončení lhůty určené §150 odst. 4 obč. zák. sám podal žalobu na vypořádání společného jmění manželů. V rámci řízení o takové žalobě se soud bude zabývat předpoklady formulovanými v §274 insolvenčního zákona jako otázkou předběžnou. Dospěje-li soud v takovém řízení k závěru, že insolvenční správce sepsal majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela do majetkové podstaty podle §274 insolvenčního zákona důvodně, pak žalobu o vypořádání společného jmění manželů zamítne (protože nebude co vypořádat). Dospěje-li soud naopak k závěru, že předpoklady formulované §274 insolvenčního zákona nebyly naplněny, pak společné jmění manželů vypořádá a jeho pravomocný rozsudek takto vymezí rozsah majetkové podstaty dlužníka s účinky obdobnými těm, jež má pravomocné rozhodnutí o vylučovací žalob ě (srov. opět R 65/2018).
40. Má-li (bývalý nebo současný) manžel dlužníka za to, že předpoklady soupisu majetku podle §274 insolvenčního zákona nebyly naplněny proto, že sepsaný majetek vůbec nenáleží do společného jmění manželů (že je jeho výlučným vlastníkem), pak má ( stejně jako každá jiná osoba odlišná od dlužníka, která uplatňuje k sepsanému majetku právo neslučitelné se soupisem) k dispozici vylučovací žalobu (a uplatnění takového práva vylučovací žalobou není omezeno lhůtou uvedenou v §150 odst. 4 obč. zák., nýbrž lhůtou plynoucí z §225 odst. 2 insolvenčního zákona).
41. Je-li ovšem majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka postupem podle §274 insolvenčního zákona a (bývalý nebo současný) manžel dlužníka nepodá žalobu na vypořádání společného jmění manželů před uplynutím lhůty uvedené v §150 odst. 4 obč. zák. (případně dotčené úpravou obsaženou v §268 odst. 3 insolvenčního zákona nebo v §269 odst. 2 insolvenčního zákona), pak okolnost, že tato lhůta za trvání účinků takového soupisu marně uplynula, má za následek pouze to, že předpoklady soupisu podle §274 insolvenčního zákona již nelze zpochybnit argumentem, že společné jmění manželů mělo být vypořádáno. Zákonná nevyvratitelná domněnka (nikoli „fikce“) vypořádání podle §150 odst. 4 obč. zák. nenastane (společné jmění manželů bylo vypořádáno nezpochybněným soupisem podle §274 insolvenčního zákona). Ostatně to, že §274 insolvenčního zákona je zvláštním ustanovením o způsobu vypořádání společného jmění manželů, potvrzují i jeho pozdější změny; srov. dikci uvedeného ustanovení ve znění účinném od 1. června 2019 jak citována výše a zvláštní část důvodové zprávy [„K bodům 4 a 5 (ust. §274)“] k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 31/2019 Sb., který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 8. volebním období (2017-2021) jako tisk č. 71 .
42. Z výše řečeného plyne, že pro účely posouzení vlivu soupisu majetku náležejícího do společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela do majetkové podstaty na řešení otázky, zda jde o majetek, který má být dále vypořádán, je určující vlastní soupis tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka.
43. Majetek sepisovaný do majetkové podstaty dlužníka jako majetek ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela (§205 odst. 3 insolvenčního zákona) musí být v soupise (u každé položky, které se to týká) vždy identifikován jako majetek ve společném jmění manželů (nestačí údaj „vlastnictví dlužníka“), a to právě proto, že v těch případech v nichž nepůjde o soupis podle §274 insolvenčního zákona, musí být ze soupisu také patrno, právy jaké (další) osoby je insolvenční správce při nakládání s takovým majetkem omezen před vypořádáním společného jmění manželů.
44. Půjde-li o soupis podle §274 insolvenčního zákona [ tedy o soupis vyvolávající účinky vypořádání (jinak nevypořadatelného) majetku ve společného jmění manželů ] , pak tento důvod soupisu (§220 insolvenčního zákona, §12 odst. 1 písm. l/ vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů) musí být u příslušné položky soupisu také uveden; jinak bude mít soupis účinky prostého soupisu majetku ve společném jmění manželů, tedy účinky soupisu, který při následném marném doběhnutí lhůty uvedené v §150 odst. 4 obč. zák. nebrání vzniku nevyvratitelné domněnky vypořádání tímto ustanovením předjímané.
45. Poměřováno výše formulovanými závěry, právní posouzení věci odvolacím soudem není správné. Odvolací soud, veden nesprávným názorem, že k nastolení účinků dle §274 insolvenčního zákona postačí, že insolvenční správce sepíše majetek ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela do majetkové podstaty, aniž dá při tomto soupisu najevo, že tak činí právě z důvodu předlužení společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela, nevěnoval ve skutkové rovině pozornost tomu, zda vlastní soupis nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka dovoloval uzavřít, že šlo o soupis provedený podle §274 insolvenčního zákona (že tato okolnost z něj byla seznatelná před případným uplynutím lhůty podle §150 odst. 4 obč. zák.).
46. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
47. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že nepřehlédl, že dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Tento návrh však byl zjevně bezdůvodný, neboť rozsudek, jímž byla zamítnuta vylučovací žaloba podle §225 insolvenčního zákona, ani potvrzující rozsudek odvolacího soudu, se nevykonává [ nelze podle něj nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci ]. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněný pod číslem 83/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu