ECLI:CZ:NS:2022:29.ND.536.2021.1
sp. zn. 29 Nd 536/2021-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce A. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného K. Š., obecnou zmocněnkyní, bytem XY, proti žalovanému České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, o určení neplatnosti právního jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 237/2019, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 237/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku.
Odůvodnění:
1. Ve shora označené věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 žalobce podáním datovaným 14. června 2021 (č. l. 84-86) navrhl přikázání věci (z důvodu vhodnosti) Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Návrh odůvodnil očekávaným připuštěním změny žaloby (provedené týmž podáním) a tím, že před obvodním soudem nebyly učiněny významné procesní úkony, nebylo provedeno žádné dokazování. Veškeré podstatné důkazy se nacházejí v obvodu okresního soudu a právě to umožní hospodárnější, rychlejší a zároveň spolehlivější a důkladnější projednání věci, než příslušným soudem. Z „lidského hlediska“ měl žalobce za „významně zohlednitelný“ svůj doložitelně vážně zhoršený zdravotní stav.
2. Žalovaný s přikázáním věci okresnímu soudu nesouhlasil, maje za to, že důvody pro použití postupu dle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nejsou dány (podání z 5. srpna 2021, č. l. 101-102).
3. Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený obvodnímu soudu, u nějž je věc vedena, i okresnímu soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
5. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
6. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sb. rozh. obč. (které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
7. V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti dále posíleny tím, že žalovaný s návrhem nesouhlasí, především však tím, že o návrhu na přikázání této věci z důvodu vhodnosti okresnímu soudu již Nejvyšší soud rozhodoval na základě podání (návrhu) žalobce ze dne 12. října 2020 (č. l. 42) a usnesením ze dne 7. prosince 2020, č. j. 30 Nd 556/2020-61, mu nevyhověl.
8. V porovnání se stavem, za kterého rozhodoval Nejvyšší soud o návrhu na přikázání věci usnesením ze dne 7. prosince 2020, se rozhodné okolnosti změnily jen potud, že tehdy se žalobce domáhal žalobou určení, že jeho povinnost k plnění smluvní pokuty zaniká (č. l. 3), kdežto v současné době (po připuštění změny žaloby usnesením obvodního soudu ze dne 28. června 2021, č. j. 4 C 237/2019-89) se domáhá určení, že ujednání nájemní smlouvy (uzavřené mezi ním a právním předchůdcem žalovaného dne 24. ledna 1994) „ohledně smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně“ je neplatné (č. l. 84). Tato změna žaloby však nemá žádný vliv na okolnosti rozhodné pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.
9. Stavem řízení a důkazními návrhy coby důvody pro přikázání věci se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 7. prosince 2020 (potud k žádné změně nedošlo) a tvrzený zhoršený zdravotní stav žalobce žádný význam nemá, jestliže Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 7. prosince 2020 dovodil, že udávaný zdravotní stav by žalobci nedovoloval osobní účast ani u okresního soudu.
10. Jinak řečeno, v porovnání se skutečnostmi, s nimiž se Nejvyšší soud vypořádal usnesením ze dne 7. prosince 2020, se stav věci v době rozhodování o návrhu na přikázání věci změnil jen potud, že došlo ke změně žalobního žádání (žalobního petitu). Tato změna však důvod k přikázání věci okresnímu soudu z důvodu vhodnosti nezakládá. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci okresnímu soudu nevyhověl (věc tomuto soudu nepřikázal).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu