ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.1.2022.1
KSHK 41 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 1/2022-B-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka A. B. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 8. Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2021, č. j. KSHK 41 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 6. dubna 2021, č. j. KSHK 41 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka (A. B.) datovaný 20. listopadu 2020 (B-271), aby Českou insolvenční v. o. s. zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (jelikož dlouhodobě neplní řádně své povinnosti, nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí a porušuje povinnosti stanovené zákonem ) .
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. srpna 2021, č. j. KSHK 41 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že důvod vyhovět návrhu dlužníka není dán.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázek:
[1] Je v poměrech projednávané věci laxní správa nemovitého majetku zapsaného do majetkové podstaty dlužníka porušením povinnosti insolvenčního správce a je toto porušení důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce?
[2] Je v poměrech projednávané věci prodej majetku sepsaného v majetkové podstatě za nepřiměřeně nízkou cenu porušením povinnosti insolvenčního správce a je uvedené důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce?
[3] Je v poměrech projednávané věci porušením povinnosti insolvenčního správce to, že nevymáhá pohledávky, neinformuje účastníky insolvenčního řízení o vymáhání pohledávek a nevede pohledávky řádně v soupisu majetkové podstaty; je uvedené důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce?
[4] Je v poměrech projednávané věci porušením povinnosti insolvenčního správce to, že na žádost dlužníka nepředložil v soudním řízení podklady, které byly významné pro znalecké zkoumání, resp. pro výsledek soudní pře a je uvedené důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce?
[5] Je v poměrech projednávané věci porušením povinnosti insolvenčního správce to, že zahájil a vedl spor s vědomím, že jsou o stejné věci vedena jiná řízení, ve sporu neuspěl, a tudíž musel z majetkové podstaty dlužníka zaplatit náhradu nákladů řízení, a je uvedené důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce?
4. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že byly dány důvody pro to, aby insolvenční soud zprostil insolvenčního správce funkce. Následně vytýká odvolacímu soudu, že se některými jeho námitkami nezabýval, takže napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
5. Insolvenční správce dlužníka ve vyjádření k dovolání navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, poukazuje na to, že položené otázky jsou skutkového charakteru a nemají oporu ve zjištěném stavu věci.
6. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění, přičemž pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka je vzhledem k době rozhodnutí o úpadku dlužníka (15. října 2012) nadále rozhodný zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. května 2019 [ srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb. ].
7. Dovolání v této věci může být přípustné jen podle §237 o. s. ř.
8. Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Z ustanovení §237 o. s. ř. vyplývá, že musí jít o rozhodnutí odvolacího soudu, které je založeno na vyřešení právní otázky. Řešená právní otázka může mít povahu hmotněprávní nebo procesní (závisí na posouzení otázek procesního práva). S přihlédnutím k §241a o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a jež s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti u přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř.
10. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 19/2006“), a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 10/2014“). Pro tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím tvrzení o vadách řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit.
11. V posuzované věci všechny dovolatelem položené otázky předjímají (předem formulují) skutkový stav věci, který nebyl zjištěn soudy nižších stupňů. Odpovídat na otázky, vycházející z jiného (než soudy zjištěného) skutkového stavu věci, smysl nemá a důvod připustit dovolání již proto dán není (R 19/2006, R 10/2014).
12. Zbývá dodat, že v obecné rovině je napadené rozhodnutí v mezích soudy zjištěného skutkového stavu věci co do výkladu §32 insolvenčního zákona souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou především usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněným pod číslem 58/2016 Sb. rozh. obč.
13. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud dodává, že potud napadené rozhodnutí odpovídá (v tom smyslu, že takovou vadou netrpí) závěrům formulovaným k otázce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu