ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.110.2022.1
MSPH 77 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 110/2022-B-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice K. E. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2022, č. j. MSPH 77 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2022, č. j. MSPH 77 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2021, č. j. MSPH 77 INS XY , se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice K. E.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 24. listopadu 2021, č. j. MSPH 77 INS XY , Městský soud v Praze ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužnice K. E. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužnice (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem funkce insolvenčního správce (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení předložila písemnou zprávu o své činnosti s vyúčtováním hotových výdajů, odměny a nákladů spojených se správou, udržováním a zpeněžováním majetkové podstaty za dobu výkonu funkce (bod IV. výroku).
[5] Uložil nově ustanovenému insolvenčnímu správci, aby mu ve lhůtě 10 dnů ode dne převzetí funkce předložil zprávu o převzetí funkce (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 13. března 2020, č. j. MSPH 77 INS XY (mimo jiné), zjistil úpadek dlužnice a insolvenčním správcem dlužnice ustanovil veřejnou obchodní společnost A.
[2] K 30. září 2021 zaniklo veřejné obchodní společnosti A právo vykonávat činnost insolvenčního správce ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích .
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z §31 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce dlužnice. Skutečnost, že ve společnosti panují rozpory mezi společníky, a nejistý osud společnosti v budoucnu (její vstup do likvidace), jsou důležitými důvody, pro které nelze ponechat ve funkci insolvenčního správce veřejnou obchodní společnost A (po zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce).
4. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, a z ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 (které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ) – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. Ze spisu odvolací soud zjistil a pro rozhodnutí o odvolání považoval za zásadní to, že právo vykonávat činnosti insolvenčního správce zaniklo veřejné obchodní společnosti A krátce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Ze spisu se totiž podává, že o schválení oddlužení dlužnice insolvenční soud rozhodl dne 27. srpna 2020 (B-10) a že by toto oddlužení mělo probíhat po dobu téměř 5 let. S přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti, jíž je vedeno insolvenční řízení, a dlouhodobosti trvání schváleného oddlužení, dospěl odvolací soud k závěru, že tyto skutečnosti opravňovaly insolvenční soud k postupu podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť jsou (závěry z nich plynoucí) v souladu s výše označenou judikaturou.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usneseních Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 a ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022 . Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 a sen. zn. 29 NSČR 33/2022 , nevzal v potaz, zda jí zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. Namítá, že odvolací soud takto (metodologicky nesprávně) pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným.
9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
10. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v dovolatelkou zmíněném usnesení sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
13. V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
14. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
15. V poměrech dané věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.
16. K řečenému lze dodat, že úvahy insolvenčního soudu „o nejistém osudu společnosti v budoucnu“ jsou spekulativní a nepodložené. K tomu ostatně viz společné prohlášení společníků veřejné obchodní společnosti A ze dne 20. prosince 2021 (B-33). Proto ani na jejich základě nelze dospět k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce.
17. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 5. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu