ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.113.2020.1
KSPH 37 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 113/2020-B-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka O. B. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS XY, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání M. L. se sídlem XY, bývalého insolvenčního správce dlužníka, zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2020, č. j. KSPH 37 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 16. června 2020, č. j. KSPH 37 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „ insolvenční soud “):
[1] Schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčních správců ze dne 20. května 2020 (dále jen „konečná zpráva“), podle které činí:
a/ výnos ze zpeněžení majetkové podstaty 425.662,60 Kč,
b/ náklady majetkové podstaty 382.681,94 Kč (z toho výtěžek zpeněžení vydaný zajištěným věřitelům 342.681,94 Kč),
c/ odměna insolvenčních správců (včetně daně z přidané hodnoty) 68.970 Kč,
d/ hotové výdaje insolvenčních správců 317 Kč,
e/ čistý výtěžek zpeněžení majetkové podstaty určený k rozdělení mezi věřitele 0 Kč (bod I. výroku).
[2] Určil odměnu a schválil vyúčtování hotových výdajů insolvenčního správce Smrčka a Kubálek v. o. s. s tím, že:
a/ odměna určená z výtěžku zpeněžení činí 22.744,57 Kč a daň z přidané hodnoty 4.776,36 Kč,
b/ hotové výdaje činí 57 Kč a daň z přidané hodnoty 0 Kč (bod II. výroku).
[3] Určil odměnu a schválil vyúčtování hotových výdajů (bývalého) insolvenčního správce M. L. (dále jen „M. L.“) s tím, že:
a/ odměna za přezkum přihlášek pohledávek činí 12.000 Kč a daň z přidané hodnoty 2.520 Kč,
b/ odměna určená z výtěžku zpeněžení činí 22.255,43 Kč a daň z přidané hodnoty 4.673,64 Kč,
c/ hotové výdaje činí 260 Kč a daň z přidané hodnoty 0 Kč (bod III. výroku).
[4] Uložil insolvenčnímu správci předložit insolvenčnímu soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zprávu, zda byly uspokojeny dosud neuhrazené výdaje majetkové podstaty dle bodu II. a III. výroku (bod IV. výroku).
2. K odvolání M. L. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku; v bodech II. a III. výroku je změnil jen tak, že M. L. náleží vedle odměny za přezkum přihlášek pohledávek ve výši 14.520 Kč odměna ve výši 38.115 Kč (odpovídající 70 % podílu na celkové odměně) a insolvenčnímu správci Smrčka a Kubálek v. o. s. náleží odměna ve výši 16.335 Kč (odpovídající 30 % podílu na celkové odměně), to vše včetně daně z přidané hodnoty.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal M. L. dovolání, namítaje, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozhodnutí insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Insolvenční správce Smrčka a Kubálek v. o. s. se ve vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu.
5. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
6. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
7. Dovolání proti měnící části rozhodnutí odvolacího soudu o schválení odměny M. L., Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř.
8. V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatel nesouhlasí s přiznanou výší jeho odměny v rozsahu částky 16.335 Kč [rozdíl mezi dovolatelem požadovanou částkou 68.970 Kč (vyúčtování odměny M. L. z 4. června 2018, B-88) a odvolacím soudem přiznanou částkou 52.635 Kč]; napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní).
9. Závěr, že i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení je použitelné ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. [včetně omezení přípustnosti dovolání podle písmene c/ (dříve písmene d/) tohoto ustanovení] přijal Nejvyšší soud např. již v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněném pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. To, že se limit 50.000 Kč obsažený v §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. prosazuje i ve vztahu k výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení insolvenčního soudu o určení (respektive schválení) odměny insolvenčního správce (nebo zálohy na ni) a jeho nákladů, potvrzují též rozhodnutí Nejvyššího soudu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 45/2015, 29 NSČR 81/2016, 29 NSČR 89/2016, 29 NSČR 184/2016, 29 NSČR 223/2016 nebo ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 197/2017.
10. Ve zbývajícím rozsahu pak Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
11. Námitkami, že insolvenční soud neprojednal námitky podané proti konečné zprávě, k jejich projednání nenařídil jednání a konečnou zprávu schválil v jiném než zveřejněném znění, dovolatel poukazuje na údajné vady řízení. S přihlédnutím k ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a jež s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti u přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) vady nezahrnují (jako v předmětném dovolání) podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř.
12. Další námitky dovolatele se pak zcela míjí s důvody, na nichž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
13. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka v mezidobí pravomocně skončilo. Insolvenční soud usnesením ze dne 21. září 2020, č. j. KSPH 37 INS XY, zrušil konkurs na majetek dlužníka a usnesením ze dne 20. dubna 2021, č. j. KSPH 37 INS XY, zprostil insolvenčního správce funkce. Tuto okolnost však Nejvyšší soud neměl za překážku, která by bránila zabývat se podaným dovoláním v této věci.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu