ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.126.2022.1
KSOL 20 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 126/2022-B-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého 2205, PSČ 756 61, vedené u Krajského soudu v Ostravě ‒ pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2022, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2022, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ‒ pobočky v Olomouci ze dne 8. prosince 2021, č. j. KSOL 20 INS XY, se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka J. N.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ( dále jen „insolvenční soud “) usnesením ze dne 8. prosince 2021, č. j. KSOL 20 INS XY:
1) Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužníka J. N. (bod I. výroku).
2) Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka Společnou kancelář insolvenčních správců, v. o. s. (bod II. výroku).
3) Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem funkce.
Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, a odkazuje na dosavadní průběh insolvenčního řízení dlužníka ‒ dospěl k závěru, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce k 30. září 2021, přičemž vzhledem k fázi insolvenčního řízení (po vydání rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty) a k předpokládané délce, po kterou bude ještě insolvenční řízení probíhat (při nyní očekávaném uspokojení věřitelů 5 let), považoval za vhodné, aby insolvenční řízení „spravoval“ insolvenční správce, který má k dané činnosti povolení.
V daných souvislostech poukázal též na rozpory mezi společníky veřejné obchodní společnosti A, jakož i na skutečnost, že její (původní ohlášení) společníci „hodlají“ v budoucnu vykonávat činnost insolvenčního správce prostřednictvím nově vzniklé (byť dosud v seznamu insolvenčních správců nezapsané) společnosti Administrace insolvencí Císař, Češka, Smutný a spol. (dále jen „nová společnost“).
Ze shora uvedených důvodů neměl insolvenční soud za dostatečně zaručené, že veřejná obchodní společnost A bude schopna (prostřednictvím svých společníků) dostatečně zajistit (řádný) výkon funkce insolvenčního správce dlužníka.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání veřejné obchodní společnosti A usnesením ze dne 1 7. února 2022, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY , potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok) a ve zbývající části odvolání obchodní společnosti A odmítl (druhý výrok).
Odvolací soud – cituje ustanovení §7 a §31 insolvenčního zákona a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014 (uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ‒ dále jen „R 135/2018“), a v usnesení ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
a) Právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo [§12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích] veřejné obchodní společnost i A ke dni 30. září 2021; současně se obnovilo právo všech jejích ohlášených společníků k výkonu činnosti insolvenčních správců jako fyzických osob.
b) Insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty usnesením ze dne 1. listopadu 2021, č. j. KSOL 20 INS XY; lze očekávat, že „při řádném běhu věcí“ bude oddlužení trvat „nejméně do listopadu 2026“.
c) Odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce dlužníka neodporuje účelu insolvenčního řízení a nepříčí se zásadám insolvenčního řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014, a sen. zn. 29 NSČR 67/2019.
Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka zdůrazňuje, že z hlediska řádného výkonu funkce insolvenčního správce je primární, zda osoba insolvenčního správce garantuje odbornou způsobilost výkonu funkce. Jsou-li splněny podmínky ohledně této garance, je odvolání insolvenčního správce z funkce pouze zátěží pro vedené insolvenčního řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Daná věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
a) V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 a z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
b) Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce není sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce.
Při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení nezakládá okolnost, že její společníci (garantující odbornou způsobilost veřejné obchodní společnost i A k dokončení výkonu funkce) budou (mohou být) nově ustanovováni insolvenčními správci dlužníků jako fyzické osoby, sama o sobě střet zájmů, vylučující další působení veřejné obchodní společnost i A jako insolvenčního správce v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena do funkce před zánikem oprávnění podle ustanovení §12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích.
K argumentaci (insolvenčního soudu) založené na úvahách o „rozporech“ mezi společníky veřejné obchodní společnosti A a vzniku nové společnosti Nejvyšší soud poukazuje na společné prohlášení ohlášených společníků ze dne 20. prosince 2021 (B 49) [viz též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2022, sen. zn. 29 NSČR 122/2022], jakož i na skutečnost, že nová společnost není zapsána v seznamu insolvenčních správců.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu