ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.128.2022.1
KSOS 34 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 128/2022-B-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka S. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2022, č. j. KSOS 34 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2022, č. j. KSOS 34 INS XY, 2 VSOL XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2021, č. j. KSOS 34 INS XY, se mění tak, že A. i. C. T., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka S. K.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 18. listopadu 2021, č. j. KSOS 34 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka S. K. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužníka (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby do 10 dnů ode dne doručení usnesení informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem funkce (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 20 dnů ode dne doručení usnesení předložila podle ustanovení §38 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), vyúčtování odměny a hotových výdajů, zprávu o plnění oddlužení a zprávu o předání dokladů souvisejících s výkonem funkce novému insolvenčnímu správci (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 3. ledna 2017, č. j. KSOS 34 INS XY, (mimo jiné) ustanovil insolvenčním správcem dlužníka veřejnou obchodní společnost A.
[2] Dne 30. září 2021 zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnosti A právo vykonávat činnost insolvenčního správce.
[3] Podle oznámení ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti J. C. ze dne 9. října 2021 bylo na jednání nejvyššího orgánu společnosti konaném dne 26. května 2021 přijato rozhodnutí o ukončení činnosti společnosti.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §31 odst. 3 a 6 insolvenčního zákona – dospěl k závěru, že veřejná obchodní společnost A již funkci insolvenčního správce dlužníka vykonávat nemůže, neboť došlo k zániku práva vykonávat funkci správce a rovněž k ukončení činnosti společnosti bez ustanovení nástupce.
4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. února 2022, č. j. KSOS 34 INS XY, 2 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok) a odmítl odvolání proti bodům II., III. a IV. výroku (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje z §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, a §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“), a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
[1] Právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo (dle §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnosti A ke dni 30. září 2021.
[2] Ze seznamu insolvenčních správců vedeného v insolvenčním rejstříků plyne, že veřejná obchodní společnost A má sedm ohlášených společníků (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.); každému z těchto společníků se obnovilo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzické osoby.
[3] Právo fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce je vnímáno jako nepřípustný „střet zájmů“ s jejím postavením ohlášeného společníka opravňujícím veřejnou obchodní společnost k výkonu funkce insolvenčního správce. Veřejná obchodní společnost A tak (po zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce) již nemá žádného ohlášeného společníka, který by za ni – jako právnickou osobu – vykonával funkci insolvenčního správce. Je proto dán důvod pro její odvolání z funkce insolvenčního správce.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usneseních Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 48/2014, ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014, a ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož obnovením práva jejích společníků vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby nastal nepřípustný „střet zájmů“ a proto jejich prostřednictvím dovolatelka nemůže vykonávat stejnou činnost. Namítá, že z hlediska řádného výkonu funkce insolvenčního správce je primární, zda osoba insolvenčního správce garantuje odbornou způsobilost výkonu funkce. Jestliže jsou splněny podmínky ohledně této garance, je odvolání insolvenčního správce z funkce pouze zátěží pro vedení insolvenčního řízení. Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch názoru, že odvolací soud paušálně a nesprávně aplikoval závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 48/2014. Přitom zdůrazňuje, že v nyní projednávané věci jde o odlišný skutkový případ.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
10. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
11. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
12. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním přitom Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, a v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:
[1] Podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
[2] Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
[3] Věc řešená Nejvyšším soudem v R 135/2018, na niž poukazoval v dovoláním napadeném rozhodnutí odvolací soud, byla skutkově odlišná. V označené věci Nejvyšší soud shledal nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v situaci, kdy jedinému ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti se obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě a současně tato osoba činila vše pro to, aby mohla působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusela v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník.
13. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům nelze mít ani v poměrech dané věci žádné pochybnosti o tom, že insolvenční správce se zaniklým oprávněním (veřejná obchodní společnost A) nepozbyl odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce v tomto insolvenčním řízení. Ze spisu se nepodává ani žádná opodstatněná obava, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž měl pro odvolání insolvenčního správce (jehož oprávnění k výkonu funkce již zaniklo) za podstatné pouze to, že všem ohlášeným společníkům veřejné obchodní společnosti A se obnovilo právo vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzické osoby, tedy není správné.
14. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu