ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.14.2020.1
MSPH 90 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 14/2020-B-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice E. H. narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2391/23, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání zajištěného věřitele č. 1 QI investiční společnosti, a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupeného Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2019, č. j. MSPH 90 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 27. září 2018, č. j. MSPH 90 INS XY , Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) souhlasil s tím, aby Hart & Partners, v. o. s., jako insolvenční správce dlužnice (E. H.), vydal zajištěnému věřiteli č. 1 QI investiční společnosti, a. s., (dále též jen „společnost QI“) částku 674 481,11 Kč a zajištěnému věřiteli č. 3 L. Š. (dále jen „L. Š.“) částku 2 444 767 Kč (bod I. výroku), uložil insolvenčnímu správci ve výroku specifikované povinnosti (bod II. výroku) a určil doplatek zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 148 116,48 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [bod III. výroku].
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 14. prosince 2015, č. j. MSPH 90 INS XY, (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení jejího úpadku oddlužením.
[2] Usnesením ze dne 4. března 2016, č. j. MSPH 90 INS XY, (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty.
[3] Insolvenční správce zapsal po dohodě s matkou dlužnice J. P. (dále jen „J. P.“) [B-33] do soupisu majetkové podstaty budovu č. p. XY (rodinný dům) umístěnou na pozemku č. parc. XY, jakož i pozemky č. parc. XY a XY, vše v katastrálním území XY v hlavním městě Praze (dále jen „nemovitosti“). Budova je v podílovém spoluvlastnictví dlužnice (s podílem 1/3) a J. P. (s podílem 2/3), pozemky jsou ve výlučném vlastnictví J. P.
[4] Rozsudkem ze dne 3. května 2017, č. j. 190 ICm XY (který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 9. května 2017 a právní moci nabyl dne 31. května 2017) zamítl žalobu společnosti QI o vyloučení spoluvlastnického podílu 2/3 k uvedené budově, jakož i uvedených pozemků z majetkové podstaty.
[5] Insolvenční správce nemovitosti zpeněžil veřejnou dražbou za částku 7 000 000 Kč (B-69).
[6] Usnesením ze dne 15. května 2018, č. j. MSPH 90 INS XY, (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] souhlasil s tím, aby insolvenční správce vydal společnosti QI částku 3 300 893,41 Kč, čímž byly uspokojeny její přihlášené pohledávky P1.
[7] Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 8. června 2018 (B-80) byly zjištěny přihlášené pohledávky P5 společnosti QI ve výši 674 481,11 Kč. Zajištěný věřitel druhý v pořadí (L. Š.) má zjištěnou přihlášenou pohledávku P3 ve výši 3 751 969,32 Kč.
[8] Insolvenční správce požádal o souhlas s dodatečným vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí (B-83), a to společnosti QI ve výši 674 481,11 Kč a L. Š. ve výši 2 444 767 Kč, s tím, že zbývající část pohledávky L. Š. nebude uspokojena.
[9] Společnost QI podala proti návrhu insolvenčního správce včasné námitky (B-86), v nichž nesouhlasila se zahrnutím nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P. do majetkové podstaty dlužnice a požadovala, aby jí byly uhrazeny úroky a úroky z prodlení, které přirostly k jistině přihlášené pohledávky po rozhodnutí o úpadku.
[10] Námitky společnosti QI byly projednány na jednání dne 21. září 2018 (B-98).
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §2 písm. g/, §38 odst. 1, §101, §109 odst. 1 písm. b/, §170 písm. a/ a b/, §171 odst. 1 až 4, §224 a §298 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jiných nutných výdajů, a odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze – dospěl k následujícím závěrům:
4. Majetek, který J. P. „dobrovolně vložila“ do majetkové podstaty dlužnice, se stává součástí této podstaty, byť J. P. „úpadcem“ není. Práva zástavních věřitelů na uspokojení ze zástavy [nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P.] nebyla poškozena, neboť na výzvu insolvenčního soudu přihlásili své zajištěné pohledávky do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužnici; řízení ve věci soudního prodeje zástavy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 619/2015 na návrh společnosti QI (coby zástavní věřitelky) vůči J. P. (coby zástavní dlužnici) tak bylo zastaveno, neboť zajištěné pohledávky jsou nadále „řešeny“ v insolvenčním řízení „se všemi dopady na ně“.
5. Ustanovení §171 odst. 1 insolvenčního zákona upravuje, v jakém rozsahu se úročí zajištěná pohledávka; za současného splnění podmínek uvedených v odst. 2 až 4 tohoto ustanovení může dojít v konkursu a reorganizaci k uspokojení „běžných“ úroků. V insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, se §171 odst. 1 insolvenčního zákona nepoužije, neboť „předmět zpeněžení“ se v oddlužení zpeněžuje „okamžitě“ po žádosti zajištěného věřitele a jen podle jeho závazného pokynu.
6. K odvolání společnosti QI Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. září 2019, č. j. MSPH 90 INS XY, 2 VSPH XY , potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
7. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními insolvenčního soudu, jež v podstatné části reprodukoval. Vycházeje z ustanovení §5, §170, §171 odst. 1 až 4, §225 odst. 3, §290, §291, §292 §298 odst. 1 až 5, §398 odst. 2 a 3, §408 odst. 1 a §409 odst. 3 insolvenčního zákona a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
8. Insolvenční soud zamítl žalobu společnosti QI na vyloučení nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P. z majetkové podstaty dlužnice, přičemž společnost QI proti onomu rozsudku nepodala odvolání. Platí tak, že předmět zajištění byl pojat do soupisu oprávněně, a jako takový byl i zpeněžen. Nynější argumentace společnosti QI „měla své místo“ v odvolání proti rozsudku; jelikož společnost QI odvolání nepodala, jsou její námitky „již bezpředmětné“.
9. Společnost QI nemá právo na vydání „dalších prostředků“ z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění k uspokojení úroků a úroků z prodlení přirostlých k jistině její zajištěné pohledávky po rozhodnutí o úpadku, avšak nikoliv z toho důvodu, že by při řešení úpadku oddlužením bylo vždy vyloučeno použít §171 insolvenčního zákona, jak dovodil insolvenční soud. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle §171 insolvenčního zákona jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích §290 insolvenčního zákona) jedinou smlouvou. Tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu §292 insolvenčního zákona; tak je tomu i v posuzované věci, kdy majetková podstata nebyla zpeněžena „jen jedinou smlouvou“, naopak společnost QI realizovala své právo na uspokojení ze zajištění a dávala insolvenčnímu správci pokyny ke zpeněžení.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost QI dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jednotlivé otázky dovolatel formuluje (posuzováno podle obsahu dovolání) následovně:
[1] Lze do majetkové podstaty dlužníka pojmout majetek třetí osoby bez souhlasu a možnosti obrany zajištěného věřitele za situace, kdy je zpeněžení takového majetku způsobilé přivodit mu škodu? Má dohoda insolvenčního správce a třetí osoby uzavřená proti vůli zajištěného věřitele právní účinky, i když prokazatelně poškozuje jeho legitimní očekávání na uspokojení ze zajištění?
[2] Má zajištěný věřitel z důvodu popsaného (neoprávněného) postupu insolvenčního správce nárok na uhrazení příslušenství své pohledávky až do dne vydání výtěžku zpeněžení?
11. K první otázce dovolatel argumentuje, že napadené rozhodnutí „posvěcuje“ protiprávní postup insolvenčního správce, který do majetkové podstaty „vtáhnul“ majetek, jenž do ní nenáleží. Na protiprávnosti postupu nic nemění skutečnost, že J. P. vyslovila se zpeněžením nemovitostí v insolvenčním řízení souhlas; do majetkové podstaty nemůže spadat majetek třetích osob jen proto, že se na jeho „sepsání“ insolvenční správce dohodne s vlastníkem. Tím spíše nemůže být takový majetek „sepsán“, je-li zatížen zástavním právem a zástavní věřitel s tím nesouhlasí. Dovolatel uvádí, že byl poškozen, protože mimo insolvenční řízení by se mohl po J. P. domáhat úhrady své zajištěné pohledávky „v celém rozsahu“, tedy včetně příslušenství přirostlého po rozhodnutí o úpadku.
12. K druhé otázce dovolatel předestírá, že škoda „ve výši ušlých úroků“ byla způsobena uvedeným postupem insolvenčního správce; „proces zpeněžení“ je tak „stižen zásadní vadou“ a takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu.
13. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
14. Rozhodné znění insolvenčního zákona (do 31. května 2019) se s ohledem na datum vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (14. prosince 2015) podává z článku II. zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
15. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené usnesení je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
16. K první otázce.
V rozsudku ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 116/2016 (dále jen „R 116/2016“), Nejvyšší soud shrnul (na podkladě judikatury přijaté v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), že prostřednictvím vylučovací žaloby podané podle §225 insolvenčního zákona se pro poměry insolvenčního řízení s definitivní platností vymezuje příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka. Soud vyhoví žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty (excindační žalobě) podle §225 odst. 1 insolvenčního zákona (za splnění dalších předpokladů) tehdy, prokáže-li osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí.
17. Uvedený předpoklad může být podle insolvenční úpravy (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání nově) nahrazen (jinak naplněn) též tím, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokáže, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen a že „tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu“ (srov. R 116/2016).
18. Na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka bez ohledu na to, zda je dlužník (skutečně) vlastníkem takového majetku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2018, sp. zn. 29 Cdo 6097/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2019, pod číslem 54). Nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (§225 odst. 3 insolvenčního zákona), nenastane (pouze) tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněný pod číslem 48/2015 Sb. rozh. obč.).
19. V poměrech projednávané věci byla vylučovací žaloba dovolatele ohledně nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P. pravomocně zamítnuta. Neprokázal-li dovolatel v incidenčním sporu, že „tu je jiný důvod, pro který neměly být nemovitosti zahrnuty do soupisu“, je dána nevyvratitelná domněnka, že nemovitosti byly pojaty do soupisu oprávněně; postup insolvenčního správce při provedení soupisu majetkové podstaty a zpeněžení nemovitostí nelze mít za neoprávněný (protiprávní). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které dospělo ke stejnému závěru, je tak souladné s označenou judikaturou dovolacího soudu.
20. Ke druhé otázce.
V usnesení ze dne 27. září 2018, sen. zn. 29 NSČR 175/2016, uveřejněném pod číslem 118/2019 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud uzavřel, že pohledávka zajištěného věřitele se při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty úročí podle ustanovení §171 insolvenčního zákona jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích §290 insolvenčního zákona) jedinou smlouvou. Vysvětlil přitom, že pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele při oddlužení platí zjednodušeně řečeno konkursní režim. Tato skutečnost se projevuje při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pravidly vyjádřenými v §398 odst. 2 věty první a §408 odst. 1 insolvenčního zákona. Nezmiňuje-li se tedy §171 insolvenčního zákona výslovně o oddlužení, je tomu tak proto, že „konkursní režim“ při oddlužení se prosadí též aplikací obecného pravidla vyjádřeného pro účely konkursu v §171 odst. 2 insolvenčního zákona.
21. Nejvyšší soud dále doplnil v usnesení ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 124/2018, uveřejněném pod číslem 62/2020 Sb. rozh, obč., že tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ustanovení §292 insolvenčního zákona a zajištěnému věřiteli již proto nevzniká právo na úročení pohledávky podle ustanovení §171 odst. 2 insolvenčního zákona. Je tomu tak proto, že v případě, kdy jediným aktivem majetkové podstaty je předmět zajištění, nic nebrání zajištěnému věřiteli okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění a není důvod pro kompenzaci úročením zajištěné pohledávky.
22. Odvolací soud na uvedenou judikaturu dovolacího soudu přiléhavé poukázal a jeho závěr, že příslušenství zajištěné pohledávky dovolatele přirostlé po rozhodnutí o úpadku nebude v insolvenčním řízení uspokojeno, je s ní v souladu. Argumentace žalobce, že jde o „škodu ve výši ušlých úroků“, je nepřípadná již z toho důvodu, že postup insolvenčního správce při zpeněžení nemovitostí nebyl protiprávní (viz odst. 19 výše).
23. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (netransparentnost a nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí), pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2022
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu