ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.14.2021.1
KSPL 56 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 14/2021-A-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Helenou Myškovou v insolvenční věci dlužnice P. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Josefem Balínem, LL.M., advokátem, se sídlem v Plzni, Františkánská 120/7, PSČ 301 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2020, č. j. KSPL 56 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 7. ledna 2020, č. j. KSPL 56 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice (P. M.) na povolení oddlužení (bod I. výroku), zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení [dovolací důvod dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. se podává, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. V dané věci mohla být přípustnost dovolání založena jen při splnění některého z předpokladů uvedených v §237 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“) [která jsou – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – dostupná též na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb. (dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
7. Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání přitom dovolatelka zjevně nedostála. V dovolání k otázce přípustnosti uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Uvedený argument však způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř. není, když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek. Má-li přípustnost dovolání spočívat v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z obsahu dovolání patrné, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a dovolatel musí označit judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odklonit (srov. k tomu např. R 4/2014 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného dle jeho obsahu) nepodávají.
8. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu