ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.149.2022.1
KSOS 14 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 149/2022-B-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice J. S. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2022, č. j. KSOS 14 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2022, č. j. KSOS 14 INS XY, 2 VSOL XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2021, č. j. KSOS 14 INS XY , se mění tak, že A. i. C. T. , v. o. s., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice J. S.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 6. prosince 2021, č. j. KSOS 14 INS XY , Krajský soud v Ostravě ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal A. i. C. T., (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužnice J. S. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužnice (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení podala zprávu o své činnosti a stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala svou odměnu a hotové výdaje (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení předala novému insolvenčnímu správci funkci insolvenčního správce (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. října 2021 a seznamu insolvenčních správců zaniklo veřejné obchodní společnosti A (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) povolení k výkonu funkce insolvenčního správce, a to jednostranným úkonem insolvenčního správce – písemným oznámením o ukončení činnosti.
[2] Z výpisu z obchodního rejstříku (vedeného Městským soudem v Praze oddíl A, vložka 76042) veřejné obchodní společnosti A se podává, že je stále zapsána v obchodním rejstříku, a to s osmi společníky, z nichž mělo ke dni 18. října 2021 sedm oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.).
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z §31 odst. 3 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněné pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, uveřejněný pod číslem 60/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 60/2014“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 – dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce dlužnice. Podle insolvenčního soudu je důležité, že veřejná obchodní společnost A sama ukončila činnost, a to rozhodnutím nejvyššího orgánu ze dne 26. května 2021. Lze tak předpokládat, že bude následovat také likvidace společnosti. Je proto nemožné, aby vykonávala dlouhodobě činnost insolvenčního správce, když není zřejmé, jak dlouho by toho byla schopna v insolvenčních řízeních, které běží dlouhý časový úsek v řádu let. Veřejná obchodní společnost A sama uvedla, že mezi společníky se vytratila důvěra a není možné vyloučit, že by nepředvídatelné kroky některých společníků mohly mít významný negativní dopad do jejího fungování a tím přeneseně i do výkonu činnosti insolvenčního správce.
4. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. února 2022, č. j. KSOS 14 INS XY, 2 VSOL XY, odmítl odvolání veřejné obchodní společnosti A proti výrokům II. až IV. usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje z §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v R 60/2014, R 135/2018, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014 – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. Jelikož má veřejná obchodní společnost A (podle seznamu insolvenčních správců) sedm ohlášených společníků a každý z těchto společníků je oprávněn vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba, je u nich – pro nepřípustný „střet zájmů“ ve smyslu §9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích – vyloučeno, aby stejnou činnost mohla vykonávat jejich prostřednictvím veřejná obchodní společnost A. Je tak zřejmé, že po zániku oprávnění vykonávat funkci insolvenčního správce nemá veřejná obchodní společnost A již žádného ohlášeného společníka, jehož prostřednictvím by mohla řádně vykonávat funkci insolvenčního správce.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 49/2014 a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o střetu zájmů (má za to, že není dán). Dále odvolacímu soudu vytýká, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 nevzal v potaz, zda jí zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a nezabýval se ani kritériem podpůrným.
9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
10. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl jednak v usnesení sen. zn. 29 NSČR 33/2022, jednak v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:
13. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
14. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
15. Ve věci řešené Nejvyšším soudem v usnesení sen. zn. 29 NSČR 49/2014 (a též v R 135/2018), jichž se odvolací soud argumentačně dovolává, šlo o odlišný skutkový případ. V tamní věci Nejvyšší soud shledal nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v situaci, kdy se jedinému ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě a současně tato osoba činila vše pro to, aby mohla působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba a aby naopak nemusela v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník.
16. V poměrech této věci je zjevné, že insolvenční správce se zaniklým oprávněním (veřejná obchodní společnost A) nepozbyl odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce v tomto insolvenčním řízení. Ze spisu se nepodává ani žádná opodstatněná obava, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že se všem ohlášeným společníkům veřejné obchodní společnosti A obnovilo právo vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzickým osobám , tedy správné není.
17. K řečenému lze dodat, že úvahy insolvenčního soudu o narušení stability insolvenčního řízení v souvislosti s tím, že „se mezi společníky vytratila důvěra a není možné vyloučit, že by nepředvídatelné kroky některých společníků mohly mít významný negativní dopad do jejího fungování“, jsou spekulativní a ničím nepodložené. Proto ani na jejich základě nelze dospět k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce. Srov. ostatně též společné prohlášení společníků veřejné obchodní společnosti A ze dne 20. prosince 2021 (B-41).
18. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu