ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.16.2021.1
KSBR 29 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 16/2021-B-841
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. Č. , narozeného XY, bytem XY, PSČ XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS XY, o zrušení konkursu, o dovolání věřitele SYNOT W, a. s. , se sídlem v Uherském Hradišti - Mařaticích, Jaktáře 1475, PSČ 686 01, identifikační číslo osoby 25548832, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2020, č. j. KSBR 29 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 14. července 2020, č. j. KSBR 29 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zrušil konkurs na majetek dlužníka R. Č. (bod I. výroku).
[2] Rozhodl o odměně na řízení zúčastněných insolvenčních správců (body II. až VI. výroku) a o způsobu její úhrady (body VIII. až XII. výroku).
[3] Určil stávající výši pohledávek za majetkovou podstatou podle zprávy tehdejšího insolvenčního správce JUDr. Jaroslava Brože MJUr. tvořící přílohu usnesení (bod VII. výroku).
[4] Uložil další povinnosti insolvenčnímu správci (body XIII., XIV. a XVII. výroku) a dlužníku (bod XV. a XVI. výroku).
[5] Určil, že usnesení o zrušení konkursu je rozhodnutím, kterým se řízení končí (bod XVIII. výroku), a že zánik účinků prohlášení konkursu nastane zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (bod XIX. výroku).
2. Insolvenční soud d ospěl ve vztahu k bodu I. výroku k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení konkursu podle ustanovení §308 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
3. K odvolání insolvenčního správce a Krajského státního zastupitelství v Brně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. prosince 2020, č. j. KSBR 29 INS XY, 3 VSOL XY, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že návrh dlužníka na zrušení konkursu ze dne 29. srpna 2016 se zamítá.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §7 a §308 odst. 2 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
5. Je nutno rozlišovat mezi „návrhem“ dlužníka na zrušení konkursu a „listinou“ (či listinami), na které všichni věřitelé vyslovili souhlas se zrušením konkursu. Tato listina není zákonnou „náležitostí“ návrhu dlužníka na zrušení konkursu. Splňuje-li návrh na zrušení konkursu podaný dlužníkem náležitosti dle ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a není-li neurčitý nebo nesrozumitelný, soud o něm rozhodne, přičemž posuzuje jen to, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro jeho vyhovění. Není-li tomu tak, návrh zamítne, aniž dlužníka vyzývá k jeho doplnění. Rozhodnutí, jímž soud zamítne návrh dlužníka na zrušení konkursu, k němuž nebyla připojena listina, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili souhlas se zrušením konkursu obsahující jejich ověřené podpisy, však není překážkou vyhovujícího rozhodnutí o případném „novém“ návrhu dlužníka, k němuž taková listina je připojena.
6. Přihlášení věřitelé souhlasili se zrušením konkursu v listině opatřené jejich úředně ověřeným podpisem. S výjimkou věřitele P. B., však se zrušením konkursu nesouhlasil žádný z věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou. Se zrušením konkursu pak výslovně nesouhlasil (podáním z 30. srpna 2016) věřitel J. L..
7. Předpokladem pro zrušení konkursu na návrh dlužníka je, že s tím souhlasí „všichni věřitelé“, tedy i věřitelé pohledávek dle ustanovení §168 a §169 insolvenčního zákona. Srov. Zelenka, J. a kolektiv: Insolvenční zákon. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou. 1. vydání, Praha, Linde 2007, str. 453, nebo Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol.: Insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 786.
8. Z požadavku souhlasu všech věřitelů se zrušením konkursu vyplývá, že okruh těchto věřitelů musí být vyřešen před rozhodnutím o návrhu dlužníka na zrušení konkursu, jinak nelze posoudit, zda je tato podmínka splněna. V rozhodnutí o zrušení konkursu podle ustanovení §308 odst. 2 insolvenčního zákona se soud nezabývá určením okruhu věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou ani důvody souhlasu věřitelů.
9. Insolvenční soud též není oprávněn uložit insolvenčnímu správci (podle ustanovení §10 písm. b/, §11 odst. 1 insolvenčního zákona), aby souhlasil se zrušením konkursu podle ustanovení §308 odst. 2 insolvenčního zákona, a nepřísluší mu zabývat se důvody, pro které insolvenční správce takový souhlas neudělí.
10. V přezkoumávané věci nepřipojil dlužník k návrhu na zrušení konkursu listiny, na kterých všichni věřitelé a insolvenční správce souhlasili se zrušením konkursu; nejsou proto splněny předpoklady pro zrušení konkursu podle ustanovení §308 odst. 2 insolvenčního zákona.
11. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel SYNOT W, a. s., dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Je insolvenční správce povinen udělit souhlas se zrušením konkursu podle §308 odst. 2 insolvenčního zákona podáním, na kterém bude jeho podpis úředně ověřen?
[2] Bude-li odpověď na otázku č. 1 kladná, lze insolvenčnímu správci přiznat právo na odvolání v situaci, kdy si způsobil újmu vlastním jednáním?
12. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu snáší dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že pro souhlas insolvenčního správce se zrušením konkursu není zapotřebí úředně ověřeného podpisu a že ani tehdy, kdyby byl zapotřebí úředně ověřený podpis, by insolvenční správce, jehož souhlas se zrušením konkursu tuto náležitost neobsahoval, nebyl osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení, jímž insolvenční soud vyhověl návrhu na zrušení konkursu.
14. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
15. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.
16. V poměrech dané věci napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že nebyly splněny předpoklady pro zrušení konkursu podle §308 odst. 2 insolvenčního zákona, jelikož souhlas se zrušením konkursu nevyslovili všichni věřitelé a insolvenční správce .
17. Dovolací argumentace se pak vyslovuje proti závěru, že předepsaný souhlas neudělil insolvenční správce (a udělil-li jej v nedostatečné formě, stejně nebyl osobou oprávněnou k podání odvolání), nikoli již proti závěru, že předepsaný souhlas neudělili všichni dlužníkovi věřitelé (což je úsudek, jenž sám o sobě vede k zamítnutí návrhu na zrušení konkursu). V situaci, kdy odvolací soud rozhodoval jak o odvolání insolvenčního správce, tak o odvolání státního zastupitelství (a měl obě odvolání za důvodná), neovlivní závěr, že odvolací soud mohl zkoumat předpoklady pro zrušení konkursu věcně, ani dovolatelem prosazovaná odpověď na otázku č. 2.
18. Nejvyšší soud proto dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
19. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu