ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.195.2022.1
KSPH 61 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 195/2022-B-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v insolvenční věci dlužníka V. L. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou, se sídlem v Praze, Italská 1219/2, PSČ 120 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS XY, o povinnosti dlužníka vydat ke zpeněžení nemovité věci, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2021, č. j. KSPH 61 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 25. května 2021, č. j. KSPH 61 INS XY , Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:
[1] Schválil oddlužení dlužníka (V. L.) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku).
[2] Uložil dlužníkovi, aby vydal insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek:
a) bytovou jednotku č. 3219/2 v budově č. p. XY a XY, která je součástí pozemku parc. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území a obci XY, zapsaná v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, pozemek je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY na listu vlastnictví č. XY,
b) spoluvlastnický podíl o velikosti XY na společných částech domu a pozemku parc. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území a obci XY, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovité věci“) [bod V. výroku].
2. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu V. výroku.
3. Odvolací soud – cituje ustanovení §398 odst. 1, 3 a 6, §406 odst. 3 písm. e) a §406 odst. 4 věty druhé zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a dále §1, §3 a §9 odst. 2 nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že v poměrech dané věci je dlužník povinen vydat ke zpeněžení insolvenčnímu správci nemovité věci, jelikož hodnota nemovitých věcí zjištěná na základě znaleckého posudku je vyšší než hodnota tzv. chráněného obydlí (pro tento účel) stanovená prováděcím právním předpisem.
4. K odvolací argumentaci dlužníka dále uvedl, že tvrzené nové okolnosti, jež se patrně podle dlužníka měly promítnout do počtu (koeficientu) zohledňovaných osob, důvodem revize výpočtu (chráněného obydlí), jenž učinil insolvenční správce a který byl aprobován insolvenčním soudem, být nemohou. Skutečnost, že družka dlužníka (k níž dlužník nemá vyživovací povinnost) otěhotněla a že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. července 2021, č. j. 12 Nc 3727/2021-32, byl schválen návrh dlužníka a jeho družky o svěření jejich nezletilých dětí (V. a R. L.) do společné péče, nedává podklad pro závěr, že tyto osoby žijí ve společné domácnosti s dlužníkem (v jeho nemovitých věcech) a jsou tak zohledňované osoby Z odůvodnění předloženého rozsudku totiž podle odvolacího soudu vyplývá, že označené osoby společnou domácnost nevedou.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
6. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
7. Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“ a „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
9. V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedl, že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“.
10. Uvedený argument však způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř. není, když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (srov. shodně např. důvody R 80/2013 nebo R 4/2014). Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění §237 o. s. ř.), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého (dříve přijatého) řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Ani takový údaj se však z dovolání (posuzovaného dle jeho obsahu) nepodává.
11. Pro úplnost a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud poznamenává, že výhrady dovolatele, podle kterých odvolací soud „nevzal v potaz dlužníkem předložená tvrzení o zohledněných osobách“, případně tyto (v odvolání) nově tvrzené skutečnosti dostatečně nevyhodnotil, se zcela míjí s obsahem odůvodnění napadaného rozhodnutí (viz body 24 a 25 usnesení), v němž odvolací soud podrobně vyložil, proč dovolatelem popsané rodinné poměry nemohou mít vliv na určení (koeficientu) zohledňovaných osob.
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu