ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.28.2022.1
KSUL 79 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 28/2022-B-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice M. T. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2021, č. j. KSUL 79 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2021, č. j. KSUL 79 INS XY, 1 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. listopadu 2021, č. j. KSUL 79 INS XY , se mění tak, že A. i. C. T. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice M. T.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. listopadu 2021, č. j. KSUL 79 INS XY , Krajský soud v Ústí nad Labem ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal A. i. C. T . (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužnice M. T. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužnice EF Insolvence v. o. s. (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby neprodleně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem funkce (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 15 dnů předložila zprávu o své činnosti, o stavu majetku a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 6. září 2021, č. j. KSUL 79 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice a insolvenčním správcem dlužnice ustanovil veřejnou obchodní společnost A.
[2] Podle oznámení o ukončení činnosti veřejné obchodní společnosti A ohlášeného společníka P. M. ze dne 13. října 2021 zaniklo dne 30. září 2021 právo veřejné obchodní společnost i A vykonávat činnost insolvenčního správce.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §31 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje z ustanovení §12 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícím závěrům:
4. Jestliže veřejná obchodní společnost A postrádá oprávnění k činnosti insolvenčního správce, není možné, aby při jakékoliv pojistné události způsobené její činností pojišťovna nadále poskytovala pojistné plnění. Je tak na místě ustanovit insolvenčního správce nového. Protože insolvenční řízení bylo sotva zahájeno, není nutné, aby v něm pokračoval správce, který je s věcí obeznámen.
5. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2021, č. j. KSUL 79 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
7. Ze spisu odvolací soud zjistil a pro rozhodnutí o odvolání považoval za zásadní, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce krátce poté, kdy ( insolvenční ) soud rozhodl o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil veřejnou obchodní společnost A do funkce. S přihlédnutím k dlouhodobosti průběhu insolvenčního řízení vzal v potaz, že veřejná obchodní společnost A jakožto insolvenční správce zatím (pouze) předvolala dlužnici k přezkumu pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení na den 1. prosince 2021. Tyto skutečnosti opravňovaly insolvenční soud k postupu podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť jsou v souladu s výše popsanými judikatorními závěry.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nevzal v potaz, zda jí zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce. Dovolatelka poukazuje i na to, že jiná (v dovolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyla odvolána.
10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
11. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
12. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
[1] V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
[2] Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
15. V poměrech dané věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce krátce po rozhodnutí o úpadku dlužnice, tedy správné není.
16. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu