ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.34.2022.1
KSPH 72 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 34/2022-B-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice M. D. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2022, č. j. KSPH 72 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2022, č. j. KSPH 72 INS XY, 1 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2021, č. j. KSPH 72 INS XY, se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice M. D.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 3. listopadu 2021, č. j. KSPH 72 INS XY, Krajský soud v Praze ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužnice M. D., podle ustanovení §31 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), „neboť odvolanému insolvenčnímu správci zaniklo právo vykonávat činnost ke dni 30. září 2021, z důvodu ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích“ (bod I. výroku).
[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka saluka v. o. s., a to dle ustanovení §31 odst. 5 insolvenčního zákona, „neboť došlo k odvolání předchozího insolvenčního správce a bylo proto nutno ustanovit nového, a opatřením předsedy soudu ze dne 15. října 2021 byla určena uvedená osoba“ (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A (podle ustanovení §29 odst. 4 insolvenčního zákona), aby mu bez zbytečného odkladu (neučinila-li tak již dříve), nejpozději však do 30 dnů od doručení usnesení, podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku dlužnice (bod III. výroku).
2. Usnesení s odkazem na ustanovení §169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neobsahuje odůvodnění.
3. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. ledna 2022, č. j. KSPH 72 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, a z ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
5. Ze spisu odvolací soud zjistil a pro rozhodnutí o odvolání považoval za zásadní to, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce krátce poté, kdy ( insolvenční ) soud rozhodl o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil veřejnou obchodní společnost A do funkce (20. září 2021) a že veřejná obchodní společnost A toliko začala činit úkony nezbytné k zajištění podkladů k případnému rozhodnutí o schválení oddlužení.
6. S přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti, jíž je vedeno insolvenční řízení, a dlouhodobosti trvání insolvenčního řízení bez ohledu na to, zda úpadek bude řešen formou oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (jak požaduje dlužnice) nebo konkursem, dospěl odvolací soud k závěru, že tyto skutečnosti opravňovaly insolvenční soud k postupu podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť jsou v souladu s výše popsanými judikatorními závěry.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce. Dovolatel poukazuje i na to, že jiná (v odvolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyl odvolán.
9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
10. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
14. V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněného pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. , i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
15. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
16. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že veřejná obchodní společnost A byla ustanovena do funkce insolvenčního správce dlužnice krátce předtím (20. září 2021) než jí zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce (30. září 2021), tedy správné nejsou.
17. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu