ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.4.2022.1
KSBR 33 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 4/2022-B-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka V. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Barborou Novákovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038/20, PSČ 500 02, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2021, č. j. KSBR 33 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 7. července 2021, č. j. KSBR 33 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) udělil insolvenčnímu správci Indra– Šebesta v. o. s. souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištění ve výši 115 221,70 Kč zajištěnému věřiteli Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (bod I. výroku) a rozhodl o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci ve výši 12 547,64 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva, dovolacím soudem vyřešené, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Dlužník dovoláním napadá závěry soudů nižších stupňů, že ke zpeněžení zajištění lze přistoupit i „po splnění splátkového kalendáře“. V tomto směru žádá dovolací soud, aby se odchýlil od závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2020, sen. zn. 29 NSČR 140/2018.
5. Nejvyšší soud dovolání dlužníka odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
6. Učinil tak proto, že ve výkladu dovoláním předestřených otázek je napadené rozhodnutí v souladu s níže uvedenou rozhodovací praxí, od níž se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani na základě argumentace uplatněné v dovolání.
7. V usnesení sen. zn. 29 NSČR 140/2018 (z něhož vyšel i v usnesení ze dne 20. srpna 2020, sen. zn. 29 NSČR 83/2019) Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěry, podle nichž:
[1] Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek nezajištěných věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. To se však netýká zajištěných věřitelů.
[2] Tam, kde je zvoleným způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře po dobu (nejdéle) 5 let, nebrání žádné ustanovení insolvenčního zákona tomu, aby byl před vydáním rozhodnutí, jímž se končí insolvenční řízení (v intencích §413 insolvenčního zákona před vydáním usnesení, jímž insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení), vypořádán (v souladu s §298 insolvenčního zákona) nárok zajištěného věřitele na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění.
[3] Skutečnost, že předmět zajištění byl (za trvání insolvenčního řízení) zpeněžen až po uplynutí pětileté lhůty určené dlužníku k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nemá na práva zajištěného věřitele žádného vlivu a insolvenční soud je v takovém případě povinen před vydáním usnesení, jímž se končí insolvenční řízení (usnesení, jímž bere na vědomí splnění oddlužení), vypořádat dosažený výtěžek zpeněžení předmětu zajištění; jinak koná v rozporu s insolvenčním zákonem a také s elementární logikou. Zajištěný věřitel, který zpeněžením předmětu zajištění v průběhu insolvenčního řízení o zajištění své pohledávky přišel (§285 odst. 1 insolvenčního zákona), totiž nedostává na uspokojení své zajištěné pohledávky ničeho, což je nepřijatelný následek, jemuž je insolvenční soud povinen se svou procesní aktivitou vyhnout.
[4] Skončí-li insolvenční řízení (lhostejno proč) poté, co dojde ke zpeněžení předmětu zajištění, ale ještě předtím, než insolvenční soud rozhodne postupem dle §298 insolvenčního zákona (při předchozím řešení úpadku dlužníka oddlužením nebo konkursem) o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, je úkolem insolvenčního správce provést výplatu odpovídající části čistého výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele v mezích činnosti, k níž je povinen v době od skončení insolvenčního řízení do doby, než jej insolvenční soud zprostí funkce.
8. V takto ustaveném judikatorním rámci je závěr odvolacího soudu, že insolvenční správce nepochybil, pokud v mezidobí mezi splněním oddlužení (uplynutím lhůty 5 let) a zproštěním funkce činil úkony směřující ke zpeněžení zajištění, jakož i závěr, že bylo povinností insolvenčního správce provést výplatu odpovídající části čistého výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, s výše citovanou judikaturou v souladu.
9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční řízení vedené na majetek dovolatele v mezidobí pravomocně skončilo, neboť insolvenční soud v průběhu dovolacího řízení usnesením ze dne 15. prosince 2021, č. j. KSBR 33 INS XY, (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení. Tuto okolnost však Nejvyšší soud neměl za překážku, která by bránila zabývat se podaným dovoláním v této věci.
10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu