ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.42.2022.1
KSUL 79 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 42/2022-B-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice K. K. , narozené XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2022, č. j. KSUL 79 INS XY, 5 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2022, č. j. KSUL 79 INS XY, 5 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. listopadu 2021, č. j. KSUL 79 INS XY , se mění tak, že A. i. C. T. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice K. K.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. listopadu 2021, č. j. KSUL 79 INS XY , Krajský soud v Ústí nad Labem ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužnice K. K. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužnice Smrčka a Kubálek v. o. s. (dále jen „veřejná obchodní společnost S“) [bod II. výroku].
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby neprodleně informovala veřejnou obchodní společnost S o své dosavadní společnosti a předala jí všechny doklady související s výkonem funkce (bod III výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 15 dnů předložila zprávu o své činnosti, o stavu majetku a vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 6. září 2021, č. j. KSUL 79 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice a insolvenčním správcem dlužnice ustanovil veřejnou obchodní společnost A.
[2] Dne 7. září 2021 mu bylo doručeno sdělení ohlášeného společníka P. M. (dále jen „ohlášený společník M“) a dne 13. října 2021 oznámení o ukončení činnosti veřejné obchodní společnosti A „coby insolvenční správkyně“.
[3] Ohlášený společník P. M. (dále jen „ohlášený společník M“) dne 13. října 2021 sdělil, že je připraven vykonávat funkci insolvenčního správce.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §18, §25 odst. 3 a 5, §26 a §31 odst. 4 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustanovení §2 odst. 2 a §12 zákona o insolvenčních správcích a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2018 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ] – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícím závěrům:
4. Způsobilost právnické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce je vázána k této právnické osobě. V okamžiku, kdy právnická osoba postrádá oprávnění k činnosti, není možné, aby při pojistné události způsobené její činností poskytla pojišťovna plnění; je tak namístě ustanovit nového insolvenčního správce.
5. Úpadek dlužnice zjistil insolvenční soud teprve dne 6. září 2021 a není tudíž nutné, aby v něm pokračoval insolvenční správce (ohlášený společník M), který je s věcí obeznámen. Ohlášený společník M navíc nemůže nadále vykonávat činnost prostřednictvím veřejné obchodní společnosti A, neboť právo výkonu funkce po zániku oprávnění právnické osoby nepřechází na jejího ohlášeného společníka; na tom nemění nic ani skutečnost, že ohlášený společník je sám insolvenčním správcem. Není tedy důvod k ustanovení insolvenčního správce mimo stanovené pořadí.
6. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. ledna 2022, č. j. KSUL 79 INS XY, 5 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. a II. výroku a odmítl odvolání proti bodům III. a IV. výroku.
7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §6, §8, §9, a §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, z ustanovení §5 písm. a/, §7, §10 písm. b/, §11 odst. 1, §21 odst. 1, §24 odst. 1, §25 odst. 2, §26, §31 a §91 insolvenčního zákona, z ustanovení §201 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a odkazuje na další judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
8. Insolvenční soud nesprávně aplikoval §31 odst. 4 namísto §31 odst. 3 insolvenčního zákona. Při posuzování odvolání insolvenčního správce z funkce je nutné vzít v potaz dlouhodobost trvání insolvenčního řízení a zásadu rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení. V této věci je (však) insolvenční řízení na samém počátku (insolvenční soud povolil oddlužení usnesením ze dne 6. září 2021), přičemž by mělo probíhat ještě 3 až 5 let. Tyto rozhodné skutečnosti tak vedou k závěru o nutnosti odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona.
9. Odvolání proti bodům III. a IV. výroku usnesení insolvenčního soudu není přípustné, neboť v těchto bodech rozhodoval insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce. Dovolatel poukazuje i na to, že jiná (v odvolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyl odvolán.
12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
13. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu
14. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná dále označená ustanovení insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích ve znění, jež nedoznala změn od zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice (31. srpna 2021).
17. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením, a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
18. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
19. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
20. V poměrech této věci tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na delší době dokončení insolvenčního řízení, s tím, že veřejné obchodní společnosti zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce krátce po povolení oddlužení, tedy správné nejsou.
21. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu