ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.44.2022.1
KSLB 57 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 44/2022-B-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníků T. M. , narozeného XY, a Z. M. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníků, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 2 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. října 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, se mění tak, že A. i. C. T. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníků T. a Z. M.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 18. října 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužníků T. a Z. M. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníků JUDr. Mgr. Martinu Jinochovou Matyášovou (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala novou insolvenční správkyni o své dosavadní činnosti a předala jí všechny doklady související s výkonem její činnosti a případné zůstatky na účtu majetkové podstaty dlužníků (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku).
[5] Uložil další povinnosti nové insolvenční správkyni (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 10. března 2020, č. j. KSLB 57 INS XY (mimo jiné), zjistil úpadek dlužníků, povolil jim oddlužení a jejich insolvenčním správcem ustanovil veřejnou obchodní společnost A.
[2] Na základě její žádosti zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) právo veřejné obchodní společnost i A vykonávat činnost insolvenčního správce (k 30. září 2021). Ke dni vydání tohoto rozhodnutí nemá veřejná obchodní společnost A žádného ohlášeného společníka, který by byl oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce. Dřívější ohlášení společníci společnosti jsou zapsáni v seznamu insolvenčních správců jako fyzické osoby, avšak nemají provozovnu v obvodu insolvenčního soudu.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §31 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – rozhodl o odvolání ustanoveného insolvenčního správce z funkce.
4. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. Závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 jsou obdobně použitelné i v této věci. Též v návaznosti na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 135/2018“), a v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 a sen. zn. 29 NSČR 49/2014, lze insolvenčnímu soudu vytknout, že neposuzoval, zda zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce.
7. Z oddílu A, vložky 76042, obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze a ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti přitom plyne, že ohlášení společníci veřejné obchodní společnosti A (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.) jsou jejími společníky i po 30. září 2021, a že veřejná obchodní společnost A nezanikla.
8. Z uvedeného lze usuzovat, že pro další činnost veřejné obchodní společnosti A jako insolvenčního správce dlužníků zůstala zachována odborná způsobilost garantovaná jejími ohlášenými společníky (bez zřetele k tomu, že o „ohlášené společníky“ technicky již nepůjde); potud je podstatné, že zde stále jsou společníci, jejichž odbornost byla pokladem pro udělení práva vykonávat činnosti insolvenčního správce.
9. Pro posouzení důvodnosti odvolání je tak určující, zda odvolání z funkce je (bylo) účelné s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení (k tomu, v jakém stadiu se insolvenční řízení nachází).
10. Z obsahu spisu, zejména ze zprávy pro oddlužení (ze dne 3. června 2020) [B-10], z usnesení o schválení oddlužení (plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty) ze dne 22. července 2020 (B-13) [v němž byl stanoven termín úhrady první splátky do konce srpna 2020] a ze zprávy o plnění oddlužení ze dne 6. srpna 2021 (B-18), plyne, že schválené oddlužení by mělo trvat ještě téměř 4 roky (§412a odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona). Za těchto okolností nelze usuzovat na to, že by odvolání insolvenčního správce (jehož oprávnění k výkonu funkce již zaniklo) bylo v rozporu s účelem insolvenčního zákona (neohrozí požadavek rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů).
11. Odvolací soud proto neshledal odvolání důvodným a napadené usnesení v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil podle §219 o. s. ř. jako věcně (ve výsledku) správné.
12. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce.
14. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
15. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
16. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
18. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
19. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
20. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
21. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že v situaci, kdy odvolací soud správně uzavřel, že insolvenční správce se zaniklým oprávněním (veřejná obchodní společnost A) nepozbyl odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení, není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž měl za podstatné, že schválené oddlužení by mělo trvat ještě téměř 4 roky, s tím, že za těchto okolností nelze usuzovat na to, že by odvolání insolvenčního správce (jehož oprávnění k výkonu funkce již zaniklo) bylo v rozporu s účelem insolvenčního zákona (neohrozí požadavek rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů), tedy správné není.
22. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníků.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu