ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.72.2022.1
KSPL 29 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 72/2022-B-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka K. J. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2021, č. j. KSPL 29 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2021, č. j. KSPL 29 INS XY, 1 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. října 2021, č. j. KSPL 29 INS XY , se mění tak, že A. i. C. T.., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka K. J.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 20. října 2021, č. j. KSPL 29 INS XY , Krajský soud v Plzni ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal A. i. C. T. (dále jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužníka (K. J.) a ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka OMEGA INSOLVENCE v. o. s. (bod I. výroku).
[2] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 14 dnů předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Podle výpisu ze seznamu insolvenčních správců zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích), právo veřejné obchodní společnost i A vykonávat činnost insolvenčního správce k 30. září 2021.
[2] Dne 5. října 2021 P. M. (dále jen „P. M.“), aj. C. (dále jen „J. C.), společníci veřejné obchodní společnosti A, oznámili ukončení činnosti uvedené společnosti a uvedli, že jsou připraveni od 1. října 2021 v jednotlivých řízeních k odbornému a řádnému výkonu činnosti insolvenčního správce jako fyzické osoby.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §31 odst. 3, 5 a 6 a §38 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícím závěrům:
4. Veřejná obchodní společnost A ukončila činnost insolvenčního správce a její „výkon funkce“ zanikl. P. M. a J. C. nesplňují podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce, protože nemají v obvodu insolvenčního soudu provozovnu.
5. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. listopadu 2021, č. j. KSPL 29 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v části bodu I. výroku, jímž bylo rozhodnuto o odvolání veřejné obchodní společnosti A.
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení §5 písm. a/ a §31 insolvenčního zákona, cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
7. Veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce „poměrně krátce“ po schválení oddlužení (6. září 2021) dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Vzhledem k předpokládané délce trvání schváleného oddlužení (mělo by probíhat ještě téměř 5 let) a zásadě rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení je namístě odvolat veřejnou obchodní společnost A z funkce insolvenčního správce.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů posledně označeného usnesení nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. Odvolací soud pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce.
10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
11. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu
12. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
15. V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněného pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč., i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
16. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
17. V poměrech této věci tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce krátce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, tedy správné nejsou.
18. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu