ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.78.2022.1
KSOS 25 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 78/2022-B-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka M. T. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. února 2022, č. j. KSOS 25 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. února 2022, č. j. KSOS 25 INS XY, 4 VSOL XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2021, č. j. KSOS 25 INS XY, se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka M. T.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 29. října 2021, č. j. KSOS 25 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka M. T. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka AAA INSOLVENCE OK v. o. s. (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby do 10 dnů ode dne doručení usnesení informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem funkce (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 10 dnů ode dne doručení usnesení předložila vyúčtování odměny, hotových výdajů a nákladů, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že k 1. říjnu 2021 zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnosti A právo vykonávat činnost insolvenčního správce.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §31 odst. 3 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že je dán důvod pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce dlužníka.
4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. února 2022, č. j. KSOS 25 INS XY, 4 VSOL XY, (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z §9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 a §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, a §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
[1] Právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo (dle §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnosti A ke dni 30. září 2021. Tím pominula okolnost, jež byla důvodem pro pozastavení oprávnění ohlášených společníků veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzické osoby. Každý ze společníků je tak od 1. října 2021 opět oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzická osoba.
[2] Výše uvedené je bez dalšího důležitým důvodem pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce podle ustanovení §31 insolvenčního zákona, když za dané situace je její ponechání ve funkci vyloučeno. Je tudíž nadbytečné zabývat se existencí dalších důležitých důvodů, bránících pokračování veřejné obchodní společnosti A ve funkci insolvenčního správce, případně zvažovat hospodárnost, rychlost a kontinuitu insolvenčního řízení, zkoumat personální a materiální vybavení veřejné obchodní společnosti A.
6. Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu (posuzováno podle obsahu) podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014, 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, a R 135/2018. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož sama skutečnost, že došlo k obnovení práva jejích společníků vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby, je důvodem pro odvolání dovolatelky z funkce insolvenčního správce dlužníka. Namítá, že z hlediska řádného výkonu funkce insolvenčního správce je primární, zda osoba insolvenčního správce garantuje odbornou způsobilost výkonu funkce. Jestliže jsou splněny podmínky ohledně této garance, je odvolání insolvenčního správce z funkce pouze zátěží pro vedení insolvenčního řízení. Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch názoru, že odvolací soud paušálně a nesprávně aplikoval závěry obsažené v R 135/2018. Přitom zdůrazňuje, že v nyní projednávané věci jde o odlišný skutkový případ.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
10. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
11. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
12. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním přitom Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, a v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:
[1] Podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
[2] Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
[3] Věci řešené Nejvyšším soudem v R 135/2018 (na něž poukazoval v dovoláním napadeném rozhodnutí odvolací soud), jakož i v usnesení sen. zn. 29 NSČR 49/2014, byly skutkově odlišné. V oněch věcech Nejvyšší soud shledal nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v situaci, kdy jedinému ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti se obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě a současně tato osoba činila vše pro to, aby mohla působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusela v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník.
13. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům nelze mít ani v poměrech dané věci žádné pochybnosti o tom, že insolvenční správce se zaniklým oprávněním (veřejná obchodní společnost A) nepozbyl odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce v tomto insolvenčním řízení. Ze spisu se nepodává ani žádná opodstatněná obava, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž měl pro odvolání insolvenčního správce (jehož oprávnění k výkonu funkce již zaniklo) za podstatné pouze to, že všem ohlášeným společníkům veřejné obchodní společnosti A se obnovilo právo vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzické osoby, tedy není správné.
14. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu