ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.79.2022.1
KSPL 56 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 79/2022-B-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka J. Z. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Bc. Jakubem Šauerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Moravská 854/2, PSČ 312 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSPL 56 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSPL 56 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2021 , č. j. KSPL 56 INS XY , se mění tak, že Administrace insolvencí A. i. C. T se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka J. Z.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 27. října 2021 , č. j. KSPL 56 INS XY , Krajský soud v Plzni ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal A. i. C. T., (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka J. Z. a novým insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Mgr. Viktora Švantnera (bod I. výroku).
[2] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby ve lhůtě 14 dní podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu předala novému správci veškerou dokumentaci, majetek dlužníka a veškeré informace, které nabyla v průběhu výkonu funkce (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Dne 5. října 2021 mu bylo doručeno oznámení P. M. (dále jen „P. M.“) aj. C. (dále jen „J. C.“), společníků veřejné obchodní společnost i A, že veřejná obchodní společnost A „ukončila činnost“ k 30. září 2021 a že jsou připraveni vykonávat činnost v jednotlivých insolvenčních řízeních dále jako fyzické osoby.
[2] Podle seznamu insolvenčních správců zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) právo veřejné obchodní společnost i A vykonávat činnost insolvenčního správce (k 30. září 2021).
[3] P. M. a J. C. nemají provozovnu v obvodu insolvenčního soudu.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z §31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích – rozhodl o odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a zároveň ustanovil nového insolvenčního správce.
4. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSPL 56 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, a §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“), a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014 (usnesení jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ) – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. Právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo (dle §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnost i A ke dni 30. září 2021.
7. Z oddílu A, vložky 76042, obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze a ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti plyne, že veřejná obchodní společnost A nezanikla a má osm společníků (i po 30. září 2021); ohlášeným společníkům (P. M., J. C., a dále O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.) se obnovilo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzické osoby. Společník P. S. nikdy neměl oprávnění k činnosti insolvenčního správce.
8. Z uvedeného lze usuzovat, že u sedmi výše jmenovaných společníků, kteří (opět) mohou vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby, je – pro nepřípustný „střet zájmů“ – vyloučeno, aby stejnou činnost mohla jejich prostřednictvím vykonávat veřejná obchodní společnost. Osmý společník nebyl nositelem oprávnění k činnosti insolvenčního správce, proto nemůže být garantem odborné způsobilosti výkonu funkce insolvenčního správce. Veřejná obchodní společnost A nemá žádného společníka, jehož prostřednictvím by mohla funkci insolvenčního správce řádně vykonávat. Pro její odvolání z funkce insolvenčního správce byl tak dán legitimní důvod.
9. Insolvenční soud nepochybil ani v tom, že upustil od předchozího slyšení veřejné obchodní společnosti A, jelikož obsah insolvenčního spisu a veřejných rejstříků skýtal dostatečný podklad pro jeho odvolání z funkce insolvenčního správce (srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 49/2014), a vlastní „slyšení“ (srov. odvolací důvody) by nemohlo přinést žádné nové podněty pro rozhodnutí podle §31 insolvenčního zákona.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, a sen. zn. 29 NSČR 49/2014. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
11. Dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož obnovením práva jejích společníků vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby nastal nepřípustný „střet zájmů“, a proto jejich prostřednictvím dovolatelka nemůže vykonávat stejnou činnost. Namítá, že z hlediska řádného výkonu funkce insolvenčního správce je primární, zda osoba insolvenčního správce garantuje odbornou způsobilost výkonu funkce. Jestliže jsou splněny podmínky ohledně této garance, je odvolání insolvenčního správce z funkce pouze zátěží pro vedení insolvenčního řízení. Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch názoru, že odvolací soud paušálně a nesprávně aplikoval závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 49/2014. Přitom zdůrazňuje, že v nyní projednávané věci jde o odlišný skutkový případ. Dovolatelka poukazuje i na to, že jiná (v dovolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyla odvolána.
12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
13. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
14. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
16. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl jednak v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, jednak v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:
17. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
18. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
19. Věci řešené Nejvyšším soudem v R 135/2018 a v usnesení sen. zn. 29 NSČR 49/2019 (jichž se odvolací soud argumentačně dovolává v otázce střetu zájmů), byly skutkově odlišné. Nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v nich plynul především z toho, že jediný ohlášený společník veřejné obchodní společnosti, jemuž se obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě, činil vše pro to, aby mohl působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusel v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník této veřejné obchodní společnosti (coby společnosti se zaniklým oprávněním). Ostatně, akcent na kritérium odbornosti (u veřejné obchodní společnosti, jejíž právo vykonávat funkci insolvenčního správce zaniklo) v obou označených rozhodnutích by v takovém případě postrádal smysl [pro vznik práva vykonávat funkci insolvenčního správce , musí mít veřejná obchodní společnost (ohlášeného) společníka s oprávněním vykonávat funkci insolvenčního správce, jež se mu při zániku práva veřejné obchodní společnosti vykonávat funkci insolvenčního správce obnovuje automaticky (srov. §9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích ) ].
20. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení nezakládá okolnost, že její společníci (garantující odbornou způsobilost veřejné obchodní společnost i k dokončení výkonu funkce) budou nově ustanovováni insolvenčními správci dlužníků jako fyzické osoby, sama o sobě střet zájmů, vylučující další působení veřejné obchodní společnost i jako insolvenčního správce v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustavena do funkce před zánikem oprávnění dle §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, tedy správné není.
21. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu