ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.86.2022.1
MSPH 94 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 86/2022-B-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka L. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2022, č. j. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2022, č. j. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2 4. listopadu 2021, č. j. MSPH 94 INS XY , se mění tak, že A. i. C. T., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka L. H.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 24. listopadu 2021, č. j. MSPH 94 INS XY , Městský soud v Praze ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal A. i. C. T., (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužníka L. H. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužníka (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem funkce insolvenčního správce (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 28. listopadu 2017, č. j. MSPH 94 INS XY , (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost A.
[2] Podle oznámení veřejné obchodní společnosti A ze dne 8. října 2021 (B-20) rozhodla společnost o ukončení své činnosti a k 30. září 2021 jí zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) právo vykonávat činnost insolvenčního správce.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z §31 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce dlužníka. Podle insolvenčního soudu je důležité zachovat v probíhajícím řízení dlužníka potřebnou stabilitu, která by případně mohla být narušována v souvislosti s omezováním a ukončováním činnosti veřejné obchodní společnosti A. Činnost veřejné obchodní společnosti A bude mít v jejích nových právních poměrech své limity a není namístě, aby případný vývoj těchto záležitostí ovlivňoval probíhající insolvenční řízení.
4. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. ledna 2022, č. j. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 135/2018“), a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014 – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. V dané věci je nesporné, že k 30. září 2021 zaniklo veřejné obchodní společnosti A oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce dle §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích.
7. Z oddílu A, vložky 76042, obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze a ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti ověřil, že veřejná obchodní společnost A má 8 společníků, z nichž sedmi se obnovilo původní oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.), přičemž všichni zůstávají i po 30. září 2021 společníky veřejné obchodní společnosti A, která nezanikla.
8. Jelikož všech sedm (dříve ohlášených) společníků opět může vykonávat funkci insolvenčního správce samostatně jako fyzické osoby, je tak u nich – pro nepřípustný „střet zájmů“ ve smyslu §9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích – vyloučeno, aby stejnou činnost mohla vykonávat jejich prostřednictvím veřejná obchodní společnost A. Nadto poslední (osmý) společník nikdy nebyl nositelem oprávnění k činnosti insolvenčního správce, a proto nemůže být „garantem“ odborné způsobilosti výkonu funkce insolvenčního správce veřejnou obchodní společností A. Je tak zřejmé, že veřejná obchodní společnost A nemá v dané chvíli žádného společníka, jehož prostřednictvím by mohla řádně vykonávat funkci insolvenčního správce, a proto byl dán legitimní důvod pro její odvolání z funkce insolvenčního správce.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 a v usnesení Nejvyššího soudu 29 NSČR 49/2014. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o střetu zájmů (má za to, že není dán). Dále odvolacímu soudu vytýká, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 nevzal v potaz, zda jí zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a nezabýval se ani kritériem podpůrným.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl jednak v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, jednak v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:
15. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
16. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
17. Ve věci řešené Nejvyšším soudem v usnesení sen. zn. 29 NSČR 49/2014 (a též v R 135/2018), jichž se odvolací soud argumentačně dovolává, šlo o odlišný skutkový případ. V tamní věci Nejvyšší soud shledal nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v situaci, kdy se jedinému ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě a současně tato osoba činila vše pro to, aby mohla působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba a aby naopak nemusela v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník.
18. V poměrech této věci je zjevné, že insolvenční správce se zaniklým oprávněním (veřejná obchodní společnost A) nepozbyl odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce v tomto insolvenčním řízení. Ze spisu se nepodává ani žádná opodstatněná obava, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že se všem ohlášeným společníkům veřejné obchodní společnosti A obnovilo právo vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzickým osobám , tedy správné není.
19. K řečenému lze dodat, že úvahy insolvenčního soudu o narušení stability insolvenčního řízení v souvislosti s omezováním a ukončováním činnosti veřejné obchodní společnosti A jsou spekulativní a ničím nepodložené. Proto ani na jejich základě nelze dospět k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce.
20. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu