ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.90.2022.1
KSLB 57 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 90/2022-B-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka O. L. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Kristýnou Machovou Zoufalou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Liberci, Papírová 123/12, PSČ 460 01, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. října 2021 , č. j. KSLB 57 INS XY , se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka O. L.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 19. října 2021 , č. j. KSLB 57 INS XY , Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka (bod I. výroku).
[2] Ustanovil insolvenčním správcem dlužníka AS ZIZLAVSKY v. o. s. (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti a případné zůstatky na účtu majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku).
[5] Uložil nově ustanovenému insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů ode dne ustanovení do funkce předložil zprávu o převzetí funkce insolvenčního správce a o stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 22. července 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost A.
[2] Dne 30. září 2021 zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnost i A právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu nemá veřejná obchodní společnost A žádného ohlášeného společníka, který by byl oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce.
[3] Dřívější ohlášení společníci veřejné obchodní společnost i A jsou zapsáni v seznamu insolvenčních správců jako fyzické osoby, avšak v obvodu soudu nemají provozovnu.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce dlužníka.
4. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, a z ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 (které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ) – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. Ze spisu odvolací soud zjistil a pro rozhodnutí o odvolání považoval za zásadní to, že právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo veřejné obchodní společnosti A ke dni 30. září 2021, tedy krátce (cca 2 měsíce) po rozhodnutí ze dne 22. července 2021 o povolení oddlužení dlužníka, a insolvenční řízení by mělo probíhat ještě po dobu 3 až 5 let. S přihlédnutím k „dlouhodobosti trvání“ schváleného oddlužení a zásadě rychlosti a hospodárnosti, jíž je vedeno insolvenční řízení, odvolací soud dovodil, že tyto skutečnosti opravňovaly insolvenční soud k postupu podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona a jsou v souladu s výše označenou judikaturou.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nezohlednil, zda jí zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce. Dovolatelka poukazuje též na to, že jiná (v dovolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyla odvolána.
9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
10. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním přitom Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
[1] V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
[2] Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
14. V poměrech dané věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.
15. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu