ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.93.2022.1
KSOL 20 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 93/2022-B-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice K. Š. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2022, č. j. KSOL 20 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2022, č. j. KSOL 20 INS XY, 4 VSOL XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. listopadu 2021, č. j. KSOL 20 INS XY , se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice K. Š.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 22. listopadu, č. j. KSOL 20 INS XY , Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužnice K. Š. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil novou insolvenční správkyni dlužnice JUDr. Mgr. Martinu Jinochovou Matyášovou (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala novou insolvenční správkyni o své dosavadní činnosti a předala jí všechny doklady související s výkonem její činnosti (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 3 týdnů od doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti a vyúčtování své odměny, hotových výdajů a nákladů spojených se správou a udržováním majetkové podstaty, podala zprávu o plnění oddlužení a o předání dokladů nové insolvenční správkyni (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 2. dubna 2020, č. j. KSOL 20 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice a insolvenčním správcem dlužnice ustanovil veřejnou obchodní společnost A.
[2] Usnesením ze dne 20. srpna 2020, č. j. KSOL 20 INS XY, (mimo jiné) schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužnice
[3] Podle výpisu ze seznamu insolvenčních správců zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) právo veřejné obchodní společnost i A vykonávat činnost insolvenčního správce k 30. září 2021.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícím závěrům:
4. V případě uvedeném v §31 odst. 3 insolvenční zákon odvolání insolvenčního správce výslovně nevyžaduje, avšak umožňuje; v dané věci je „předpoklad“, že oddlužení bude trvat ještě delší dobu (několik let) a je souladné s „principy insolvenčního zákona“, aby byl v řízení činný insolvenční oprávněný k výkonu své funkce. Nejvyšší orgán veřejné obchodní společnosti A přijal dne 26. května 2021 rozhodnutí o ukončení činnosti, pokračování v činnosti insolvenční správkyně po dobu několika dalších let by tak bylo „zcela v rozporu s takto přijatým rozhodnutím nejvyššího orgánu“.
5. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. ledna 2022, č. j. KSOL 20 INS XY, 4 VSOL XY, (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok)
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení §3 odst. 2 a §31 odst. 3 insolvenčního zákona, a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněné pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
7. Insolvenční soud respektoval závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, když se zabýval tím, v jakém stadiu se nachází insolvenční řízení a zhodnotil také, že rozpory mezi ohlášenými společníky veřejné obchodní společnosti A, které vedly k zániku její činnosti jako insolvenční správkyně, nezaručují řádný výkon funkce insolvenční správkyně.
8. Obnovení práva ohlášeného společníka vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzická osoba je důvodem pro odvolání veřejné obchodní společnosti z funkce insolvenčního správce. Veřejná obchodní společnost A má sedm ohlášených společníků a každý z těchto společníků je oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzická osoba (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.) Veřejná obchodní společnost A tak po zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce nemá žádného ohlášeného společníka, který by vykonával funkci insolvenčního správce.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o střetu zájmů (má za to, že není dán). Odvolacímu soudu dále vytýká, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. Namítá, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl jednak v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, jednak v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:
16. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
17. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
18. Věci řešené Nejvyšším soudem v R 135/2018 a v usnesení sen. zn. 29 NSČR 48/2014, byly skutkově odlišné. Nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v nich plynul především z toho, že jediný ohlášený společník veřejné obchodní společnosti, jemuž se obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě, činil vše pro to, aby mohl působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusel v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník této veřejné obchodní společnosti (coby společnosti se zaniklým oprávněním). Ostatně, akcent na kritérium odbornosti (u veřejné obchodní společnosti, jejíž právo vykonávat funkci insolvenčního správce zaniklo) v obou označených rozhodnutích by v takovém případě postrádal smysl [pro vznik práva vykonávat funkci insolvenčního správce musí mít veřejná obchodní společnost (ohlášeného) společníka s oprávněním vykonávat funkci insolvenčního správce, jež se mu při zániku práva veřejné obchodní společnosti vykonávat funkci insolvenčního správce obnovuje automaticky (srov. §9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích ) ].
19. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení nezakládá okolnost, že její společníci (garantující odbornou způsobilost veřejné obchodní společnost i k dokončení výkonu funkce) budou nově ustanovováni insolvenčními správci dlužníků jako fyzické osoby, sama o sobě střet zájmů, vylučující další působení veřejné obchodní společnost i jako insolvenčního správce v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustavena do funkce před zánikem oprávnění dle §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích. K řečenému lze dodat, že úvahy na téma další podnikatelské činnosti veřejné obchodní společnosti A (jejího útlumu) a nedostatečné záruky (v podobě ohlášeného společníka) pro zajištění výkonu funkce insolvenčního správce jsou spekulativní. Rovněž úvahy o sporech společníků veřejné obchodní společnosti A nejsou dostatečně podloženy, když jde toliko o predikci dalšího vývoje; v této souvislosti lze poukázat i na společné prohlášení společníků ze dne 20. prosince 2021 (B-40). Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, tedy správné není.
20. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu