ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1099.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1099/2022-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2022 o dovolání, které podal obviněný R. P., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 10/2022, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022 zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 2 T 10/2022 byl obviněný R. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle §337 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022 , jímž odvolání obviněného podle §256 trestního řádu zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), g) a l) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněný namítl, že jeho obhájce nebyl předvolán na veřejné zasedání, kde bylo projednáváno odvolání. Obžalovaný neměl doručeno a nebyl přítomen. Vzhledem k tomu, že ustanovení obhájce nebylo zrušeno, a obhájce obviněného nebyl předvolán, nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného usnesení odvolacího soudu. Tímto postupem bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, kdy nemohl řádně hájit svá práva, resp. nebyl v řízení zastoupen svým obhájcem. Dodal k tomu, že pominutím důvodu nutné obhajoby nezaniká automaticky povinnost ustanoveného obhájce vykonávat obhajobu. Ta zaniká až rozhodnutím soudce o zrušení ustanovení. Dokud tedy nedojde k tomuto zrušení, musí být obhajoba poskytována bez ohledu na to, zda jsou dány podmínky nutné obhajoby, a obhájce má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů až do rozhodnutí soudu o zrušení ustanovení. Podle obviněného není ze spisového materiálu zřejmé, že zanikly důvody nutné obhajoby. Napadené usnesení je tak stiženo neodstranitelnou procesní vadou. Dále obviněný namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil skutek a nedostatečně se vypořádal s obhajobou obviněného. Obviněný nebyl dostatečně poučen o svých právech a následkem toho došlo k označení všech skutečností jako nesporných a obviněný tím byl zkrácen na svých právech, jelikož nepochopil význam tohoto institutu a bez provedení důkazů byl odsouzen. Soud při svém rozhodování porušil zásadu in dubio pro reo, když se vůbec nezabýval spornou skutkovou verzí. Tím rovněž porušil zásadu presumpce neviny. K tomu obviněný odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Soud neprovedl žádné dokazování, nezabýval se důvody, pro které musel obviněný být v Praze, resp. proč k porušení zákazu došlo, nebo zda byl schopen početně vyčíslit, kolik trestu zákazu pobytu vykonal. Podle obviněného mu nebyl prokázán úmysl. Soud tak neměl dostatek podkladů pro samotné rozhodnutí. Dle obviněného měl soud přihlédnout k tomu, že hlavní líčení následovalo pouhých 10 minut po propuštění ze zadržení na svobodu. Fakticky se tak jednalo o hlavní líčení konané proti zadrženému, kde je nutná obhajoba. Zásadní pochybení spočívá v tom, že i přes skutečnost, že soud věděl, že obviněný je ve faktickém režimu zadržení a není schopen se hájit, porušil právo obviněného tím, že mu nebyl při řízení před nalézacím soudem přidělený obhájce a tím došlo k faktickému porušení práva na spravedlivý proces. K tomu obviněný rovněž odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Dále namítl, že soud ve výměře trestu, jenž mu uložil, nereflektoval odpovídajícím způsobem povahu skutku a skutkových zjištění, která pro to byla relevantní. Uložený trest v rámci zákonné trestní sazby proto považuje za nepřiměřeně přísný.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022 a věc podle §259 odst. 1 trestního řádu vrátil Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupce tam činný uvedl, že část námitek obviněného, soustředěná na konání veřejného zasedání o odvolání bez vyrozumění, resp. přítomnosti obhájce předtím ustanoveného opatřením soudu, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, byť s modifikovanou argumentací. V rozebírané věci se ukazuje, že obviněnému byl ustanoven obhájce JUDr. Raji Blend opatřením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 2 T 10/2022 (dále také „opatření o ustanovení obhájce“) pro účely postupu podle §251 odst. 2 trestního řádu. Z tohoto opatření není evidentní, zda se vztahuje jen na odůvodnění odvolání (odstranění vad náležitostí odvolání), anebo taktéž pro rozšiřující možnost obhajování obviněného v odvolacím řízení. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze se podává, že veřejné zasedání o odvolání se konalo dne 24. 5. 2022 v nepřítomnosti obviněného, který, ačkoli byl o jeho termínu vyrozuměn, bez řádné omluvy se k němu nedostavil. Obhájce obviněného nebyl o veřejném zasedání vyrozumíván. Ve vazbě na řešenou problematiku státní zástupce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1739/2016, publikované pod č. 48/2017 Sb. rozh. tr., podle něhož není-li v opatření o ustanovení obhájce jeho účel jasně a určitě vymezen, je nutno takovou neurčitost vykládat ve prospěch obviněného jako ustanovení obhájce jak za účelem odůvodnění odvolání, tak i obhajování v odvolacím řízení. Pokud za takové situace odvolací soud nevyrozuměl obhájce obviněného o konání veřejného zasedání, ačkoliv ho vyrozumět měl, v důsledku čehož obhájce při veřejném zasedání nebyl přítomen, došlo k porušení práva na obhajobu. Jakkoli Obvodní soud pro Prahu 1 hodlal s ohledem na předcházející postup sledovat ustanovení obhájce jen za účelem odůvodnění odvolání obviněného, čemuž poté odpovídala i redukce vyrozumívání o termínu konaní veřejného zasedání o podaném odvolání, navenek zůstává faktem nejistota o tom, na jakou část řízení se konkrétně vztahovalo předložené opatření o ustanovení obhájce. K tomu rovněž poukázal na podobné závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 6 Tdo 825/2014. Současně nastává nepředvídatelná situace z pohledu výkonu práva na obhajobu, na kterou obviněný nemusí být předem připraven. Pokud by opatření o ustanovení obhájce dávalo výslovně najevo, že se omezuje na odůvodnění odvolání, mohl si obviněný posléze sám zvolit obhájce pro nadcházející odvolací řízení. Jelikož odvolací řízení bude nutné z důvodu pochybení v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení Městského soudu v Praze nutné provést znovu, státní zástupce nevyhodnocoval námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť by tím předjímal řešení otázek, které budou předmětem řízení před soudem druhého stupně.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022, a podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v souladu s §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc při dodržení ustanovení garantujících právo obviněného na obhajobu v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Obviněný R. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod jím uplatněné zákonné dovolací důvody. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu). Ohledně posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do §265b odst. 1 trestního řádu zakomponován nový dovolací důvod označený písmenem g ), který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně došlo k přečíslování zbylých dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání výslovně zmiňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a l) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021. Změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném dovolání, přičemž při klasifikaci jeho námitek pod uplatněné dovolací důvody, stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se uplatněné námitky s vytýkanými dovolacími důvody rozcházejí či nikoli, musí být v rámci dovolacího řízení vycházeno již z trestního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2022. Nově se tedy bude jednat o dovolací námitky obviněného dle §265b odst. 1 písm. c), h) a m) trestního řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu předpokládá, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu vznesl hned několik námitek. Námitky, kterými obviněný brojil proti tomu, že hlavní líčení následovalo pouhých 10 minut po propuštění ze zadržení na svobodu a měla být použita ustanovení o nutné obhajobě, neboť fakticky se jednalo o hlavní líčení konané proti zadrženému, nelze ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu považovat za relevantní, neboť v případě obviněného v řízení před nalézacím soudem již nešlo ani o právní ani o faktický stav zadržení. V tomto postupu tedy nelze shledávat porušení práva na spravedlivý proces ani jakékoliv jiné pochybení nalézacího soudu.
K další sadě námitek obviněného, které se týkají konání veřejného zasedání o odvolání bez vyrozumění, resp. přítomnosti obhájce předtím ustanoveného opatřením o ustanovení obhájce, Nejvyšší soud uvádí, že tyto lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že obviněnému byl opatřením o ustanovení obhájce ustanoven obhájce JUDr. Raji Blend pro účely postupu podle §251 odst. 2 trestního řádu. Z tohoto opatření však není vůbec zřejmé, zda se má vztahovat pouze pro odůvodnění odvolání, konkrétně k odstranění vad náležitostí odvolání, či také pro rozšiřující možnost obhajování obviněného v odvolacím řízení. Z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze vyplývá, že veřejné zasedání o odvolání obviněného konal soud dne 24. 5. 2022 v jeho nepřítomnosti. Obviněný byl o termínu veřejného zasedání vyrozuměn a bez řádné omluvy se k němu nedostavil. Obhájce obviněného nebyl o veřejném zasedání vyrozumíván. V tomto ohledu je třeba odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1739/2016, publikované pod č. 48/2017 Sb. rozh. tr., podle kterého není-li v opatření o ustanovení obhájce jeho účel jasně a určitě vymezen, je nutné takovou neurčitost vykládat ve prospěch obviněného jako ustanovení obhájce jak za účelem odůvodnění odvolání, tak i obhajování v odvolacím řízení. Pokud tedy v posuzovaném případě odvolací soud nevyrozuměl obhájce obviněného o konání veřejného zasedání, ačkoliv ho s ohledem na výše uvedené vyrozumět měl, v důsledku čehož obhájce při veřejném zasedání nebyl přítomen, bylo tímto postupem porušeno právo na obhajobu, jenž naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Přestože Obvodní soud pro Prahu 1 s ohledem na předcházející postup vyplynuvší ze spisového materiálu zřejmě zamýšlel ustanovit obhájce pouze za účelem odůvodnění odvolání obviněného, čemuž následně odpovídala také redukce vyrozumívání o termínu konání veřejného zasedání o podaném odvolání, navenek setrvala nejistota o tom, na jakou část řízení se konkrétně předložené opatření o ustanovení obhájce vztahovalo. V takovém případě nemůže být vzniklá nejistota interpretována k tíži obviněného, nýbrž v jeho prospěch. K obdobným závěrům dospěl Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 6 Tdo 825/2014.
Rovněž je třeba zdůraznit, že daným postupem byla z pohledu výkonu práva na obhajobu zapříčiněna nepředvídatelná situace, na kterou obviněný nemusel být předem připraven. Pokud by totiž z opatření o ustanovení obhájce výslovně vyplývalo, že se omezuje pouze na odůvodnění odvolání, mohl si obviněný posléze sám zvolit obhájce pro nadcházející odvolací řízení.
S ohledem na skutečnost, že odvolací řízení bude nutné z důvodu pochybení v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení Městského soudu v Praze provést znovu, neposuzoval Nejvyšší soud blíže zbylé námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h), popř. písm. m) trestního řádu, neboť by tím předjímal řešení otázek, které budou předmětem řízení před soudem druhého stupně.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodné ve vztahu k použité právní kvalifikaci stran dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, zrušil podle §256k odst. 1, odst. 2 trestního řádu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022, i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §256l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Praze tedy bude muset provést odvolací řízení znovu a neurčitost účelu, kterou je stiženo opatření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 2 T 10/2022 o ustanovení obhájce JUDr. Raji Blenda obviněnému, vykládat ve prospěch obviněného jako ustanovení obhájce pro účel odůvodnění odvolání i pro obhajování v odvolacím řízení. V novém odvolacím řízení bude nezbytné umožnit, aby byl tento obhájce při veřejném zasedání přítomen, čili vyrozumět obhájce o konání veřejného zasedání.
Městský soud v Praze tedy opětovně projedná odvolání obviněného a rozhodne o něm. Je přitom vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 21. prosince 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu