ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.252.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 252/2022-537
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných J. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a M. A. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 9 To 43/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 9/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 9 To 43/2021, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 47 T 9/2020.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 47 T 9/2020, byli obvinění J. Š. a M. A. podle §226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. VZV 16/2015, pro skutek, jímž měl obviněný J. Š. naplnit skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a obviněný M. A. skutkovou podstatu pomoci ke zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) k §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spočívající v tom, že
obv. A. jako jednatel společnosti E. na základě mandátní smlouvy, uzavřené dne 1. 8. 2012 v Praze mezi státním podnikem T., zastoupeným obv. Š., a společností E., zastoupenou obv. A., jejímž předmětem byly v ní vymezené činnosti, spočívající především v realizaci majetkových dispozic s majetkem s nímž měl státní podnik právo hospodařit, ve správě majetku státního podniku, jednání se třetími osobami v těchto záležitostech a v zajišťování kvalifikovaných třetích osob pro tuto činnost, vyúčtoval za společnost E. státnímu podniku T. odměnu za blíže nespecifikované služby v souvislosti s realizací převodu práva hospodařit s majetkem státu a změně příslušnosti k hospodaření a nakládání s majetkem státu mezi státními podniky T. a ČEZ, jehož předmětem bylo úplatné postoupení práva hospodaření státního podniku T. s nemovitostmi v areálu Brno – Černovice, na kterou vystavil obv. A. za společnost E. dne 10. 6. 2013 fakturu č. 013014 na částku ve výši 5.989.500,- Kč včetně DPH, kterou státní podnik T. na základě schválení a pokynu svého ředitele obv. Š. proplatil dne 17. 6. 2013, přestože fakturované služby nebyly pro státní podnik T. vůbec potřebné, protože obv. Š. byl odborně způsobilý veškeré případně potřebné služby realizovat sám a jejich vyúčtování obv. A. ve skutečnosti sloužilo k zakrytí vyvedení finančních prostředků České republiky ze státního podniku T. řízeného obv. Š. ve prospěch společnosti E. ovládané obv. A.
Dále obv. A. na základě smlouvy o obstarání obchodní záležitosti, uzavřené dne 1. 8. 2012 v Praze mezi státním podnikem T., zastoupeným obv. Š., a společností E., zastoupenou obv. A., jejímž předmětem bylo především vyhledání a zajištění uzavření investice volných finančních prostředků státního podniku T., za společnost E. v průběhu roku 2013 poskytl státnímu podniku T. služby v rámci vyjednání a uzavření smlouvy o úplatném převodu 100% akcií společnosti Nemo mezi státním podnikem T. a společností Marcott, a to především ve vztahu k ekonomickému a právnímu posouzení transakce, za které následně vystavil za společnost E. dne 10. 12. 2013 fakturu č. 013024 na odměnu ve výši 8.494.200,- Kč včetně DPH, kterou státní podnik T. na základě schválení a pokynu svého ředitele obv. Š. proplatil dne 12. 12. 2013, přestože poskytnuté služby ve skutečnosti sloužily k zakrytí ekonomické nevýhodnosti převodu akcií společnosti Nemo a k uvedení v omyl členů dozorčí rady státního podniku T. a příslušných pracovníků MPO, nebyly tedy obv. A. provedeny v zájmu státního podniku T. a jejich vyúčtování obv. A. ve skutečnosti sloužilo k zakrytí vyvedení finančních prostředků České republiky ze státního podniku T. řízeného obv. Š. ve prospěch společnosti E. ovládané obv. A.
Obv. Š. tak schválením vyplacení uvedených částek úmyslně naložil se svěřenými finančními prostředky z majetku České republiky v rozporu s účelem, k němuž byly jím řízenému státnímu podniku T. svěřeny, a způsobil České republice na majetku, s nímž měl právo hospodařit státní podnik T., škodu v celkové výši 14.483.700,- Kč, což mu obv. A. svojí výše popsanou činností za společnost E. umožnil, a oba obvinění takto jednali s úmyslem obohatit přinejmenším společnost E. a způsobit České republice škodu v uvedené výši .
2. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl citovaným rozsudkem státní podnik Č. T. (dále jen „T.“), odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 47 T 9/2020, podal v neprospěch obou obviněných odvolání státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a proti odkazujícímu výroku i státní podnik T.
4. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 9 To 43/2021 , tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce a podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání poškozeného státního podniku T. jako podané osobou neoprávněnou.
5. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé rozsudkem ze dne 16. 4. 2020, sp. zn. 9 To 1/2020, zrušil odsuzující výrok o vině v bodě A/2 z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 47 T 1/2019, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v tomto rozsahu vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 9 To 43/2021, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť podle něj bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože v řízení předcházejícím byla rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
7. Nejvyšší státní zástupce úvodem svého dovolání připomněl, že poté, co byl původní odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zrušen odvolacím soudem a nalézacímu soudu bylo uloženo, aby se zabýval hodnotou plnění poskytnutého společností E. (resp. obviněným A.) státnímu podniku T., neboť škoda měla spočívat v rozdílu mezi hodnotou těchto plnění a vyplacenými částkami, se soudu prvního stupně, resp. přibrané znalecké kanceláři nepodařilo tuto hodnotu zjistit, a to z důvodu absence soupisu a popisu konkrétně činěných úkonů společnosti E. v předložených podkladech. Ze znaleckého posudku jednoznačně nevyplývalo, zda bylo možné hodnotu plnění určit jinak, na základě jiných podkladů nebo informací. I z tohoto důvodu, za účelem odstranění nejasností, bylo podle názoru nejvyššího státního zástupce nezbytné vyslechnout znalce, který za znaleckou kancelář posudek vypracoval a mohl být v případě potřeby jako znalec vyslechnut. Soud prvního stupně však k výslechu znalce nepřistoupil a chybně znalecký posudek pouze předložil k nahlédnutí. Tuto procesní vadu napravil až soud odvolací, který k výslechu znalce přistoupil ve veřejném zasedání. Z výslechu znalce vyplynulo, že znalec by byl schopen určit hodnotu jednotlivých výstupů společnosti E., které byly výsledkem její poradenské činnosti činěné v rámci poskytování údajných služeb státnímu podniku T., byť s výhradou, že by výsledkem takového posouzení s ohledem na účel posudku byla částka ve značně širokém intervalu. Tímto vyjádřením byl podle nejvyššího státního zástupce v podstatě negován původně se nabízející závěr, že jedinou možností určení obvyklé hodnoty smluvně sjednaných poradenských služeb v obdobných případech je vyhodnocení úplného a podrobného přehledu času a úkonů údajně vykonané poradenské činnosti („time sheetů“). Akceptování takového závěru by podle něj znamenalo, že by bylo vyloučeno trestně postihovat jednání, při němž by byly vyváděny finanční prostředky formou úplaty za poradenské služby, které ale reálně neproběhly a byly fiktivní, protože v takových případech nebude nikdy existovat „soupis a popis“ konkrétně činěných (fiktivních) úkonů. Je přitom zcela zjevné, že v případě poradenské činnosti, jejímiž výsledky jsou určité výstupy, které poskytovatel poradenských služeb má povinnost generovat a smluvnímu partneru poskytnout, musí být možné určit obvyklou hodnotu plnění, byť v určitém akceptovatelném rozpětí, posouzením hodnoty (přínosu) takových výstupů pro adresáta. Podstatné je, že odpovídající listiny o výstupech z činnosti společnosti E., kterými tato společnost deklarovala svoji činnost vůči státnímu podniku T., jsou součástí trestního spisu a byly před prvoinstančním soudem provedeny jako důkazy.
8. Znalecké posouzení těchto podkladů, které státní zástupce navrhoval, však nebylo provedeno, ačkoliv toto bylo znalcem připuštěno jako reálné, s odůvodněním, že ze strany společnosti E., resp. obviněného A., byla poskytnuta nějaká blíže nespecifikovaná a v rozhodnutí nepojmenovaná možná plnění, která se ve výstupech této společnosti poskytnutých státnímu podniku T. neprojevila, přestože by to při řádném a obvyklém průběhu odpovídajícím výkonu poradenské činnosti bylo zcela důvodné očekávat. Odvolací soud návazně usoudil, že pokud hodnotu jakýchsi neurčitých plnění a činností nelze znalecky určit bez toho, že by byly ze strany obviněných, resp. konkrétně ze strany společnosti E., dobrovolně vydány rozpisy takových jednotlivých úkonů a plnění, nelze ani určit výši škody, která na majetku České republiky vznikla, kterážto okolnost jde podle zásady in dubio pro reo k tíži obžaloby. K tomu však nejvyšší státní zástupce uvádí, že se jedná o údajná, obviněnými mlhavě tvrzená, reálně důkazně však ničím nepodložená plnění, o nichž je však ze strany obžaloby zcela v souladu s obsahem opatřených a provedených důkazů setrvale zastáván názor, že k nim nikdy nedošlo a jedná se o plnění toliko fiktivní, a to již z toho důvodu, že i pokud by tomu tak bylo, byly z pohledu efektivnosti a účelnosti fungování podniku T. zcela nepotřebné, minimálně v souvislosti s převodem práva užívání s majetkem státu v případě areálu v Brně-Černovicích. Pokud již soudy dospěly k závěru, že ze strany společnosti E. byly státnímu podniku T. poskytnuty alespoň nějaké služby, přičemž z dalších důkazů vyplývá, že hodnota těchto služeb byla řádově výrazně nižší, než vyplacená odměna, nemohly podle názoru nejvyššího státního zástupce při takových skutkových zjištěních celou věc zlehčit a prostě aplikovat zásadu in dubio pro reo se zdůvodněním, že pokud nelze určit zcela přesnou hodnotu těchto služeb, nelze určit ani výši škody a tedy ani dospět k závěru o vzniku škody. Soudy měly postupovat tak, že měly v rámci dokazování určit maximální možnou hodnotu tohoto plnění, a to takového plnění, které bylo pro státní podnik T., nikoli pro jiné subjekty, skutečně ekonomicky přínosné, a tuto hodnotu, byť případně stanovenou v určitém rozpětí, zohlednit při určení výše škody. Závěr, že nebylo možno určit hodnotu relevantních služeb a činností poskytnutých ze strany společnosti E. státnímu podniku T., je proto podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž soud v důsledku tohoto zjevně rozporného závěru stran podstatné otázky pro úvahu o naplnění jednoho ze znaků majetkového trestného činu, vzniku škody a určení její výše, ať již by se mělo jednat o trestný čin zpronevěry či trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, zcela nedůvodně neprovedl navrhovaný důkaz v podobě dodatku znaleckého posudku.
9. Soudy rovněž vůbec nezohlednily tu zásadní skutečnost, prokázanou skutečným obsahem provedených důkazů při jejich posouzení ve vzájemných souvislostech, že minimálně transakce související s areálem v Brně-Černovicích byla pro státní podnik T. bezúčelná, neměla žádný hospodářský smysl a byla v přímém rozporu s koncepcí státního podniku T., kterou oba obvinění v podstatě ihned po uvedení obviněného Š. do funkce ředitele státního podniku T. a v souvislosti s nasmlouváním spolupráce tohoto státního podniku se společností E. plánovali a společnými silami také připravili. To ostatně vyústilo posléze v to, že tato transakce byla dodatečně zcela revokována a došlo ke zpětnému převodu práv hospodaření mezi státními podniky T. a ČEZ. V obou těchto státních podnicích navíc zastával rozhodující funkci spojenou s odpovědností statutárního orgánu obviněný Š. a nebyl žádný obhajitelný důvod, aby své povinnosti v takovém rozsahu a za tak nevýhodných cenových ujednání přenášel na subjekt vně strukturu státních podniků. Ve vztahu k této první transakci provedené dokazování jen podpořilo původní tezi obžaloby, že celá uhrazená odměna byla zcela neodůvodněná. Závěr, že poradenství poskytnuté společností E. v souvislosti s převodem areálu v Brně-Černovicích mělo pro adresáta konkrétní (penězi ocenitelný) přínos, za který mu náležela odměna, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Byl proto naplněn uplatněný dovolací důvod v jeho dvou alternativách.
10. V další části podaného dovolání se nejvyšší státní zástupce zabývá okolnostmi převodu práv hospodaření státního podniku T. s nemovitostmi v areálu Brno-Černovice, přičemž poukazuje jednak na nedůvodnost a zbytečnost této transakce a její rozpor s koncepcí fungování státního podniku, jednak na to, že nešlo o žádnou složitou transakci, dále na vady znaleckého posudku stran ceny za tento převod a na absenci kontroly obviněného Š. při uzavírání předmětné mandátní smlouvy, jakož i na to, že výše úplaty za poradenské služby byla znalcem posouzena jako ojedinělá. Nejvyšší státní zástupce rovněž rekapituluje údajné výstupy poradenské činnosti. K nim uvádí, že závěr soudů, že nad rámec deklarovaných plnění byla poskytnuta ještě další, v listinách nezachycená plnění (např. promyšlení a diskuse nad obchodním záměrem, opatření a příprava materiálů, jednání s partnery, úřady a třetími osobami) je ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním a ostatně i s povahou této transakce. Nejenže nelze z provedeného dokazování dovodit, že by taková plnění nad rámec plnění, jejichž výstupy mají listinnou podobu (tj. údajné provedení jakéhosi vyhodnocení areálu, příprava převodní smlouvy a zařízení vkladu do katastru), byla poskytnuta, ale především nelze ani učinit závěr, že by vůbec mohla vzniknout potřeba jakýchkoliv dalších poradenských služeb nad rámec uvedeného. Bylo totiž pominuto, že obě smluvní strany z pozice statutárního orgánu, resp. likvidátora, řídil obviněný Š., přitom jak také vyplynulo z dokazování, oba subjekty sdílely společné prostory (kanceláře), zaměstnance atp. Neexistovala vůbec žádná potřeba vést složitá vyjednávání např. o obsahu smlouvy, o kupní ceně, vést diskuze nad obchodním záměrem, jednat s partnery nebo třetími stranami. Samotná smlouva je přitom pouze vyplněný vzorový dokument. I laickým pohledem (bez znaleckého posudku) lze podle nejvyššího státního zástupce usoudit, že činnost spojená s výše uvedeným nemohla zabrat více než několik hodin, nejvýše nižších desítek hodin, což by (pokud by předmětná transakce měla pro státní podnik T. nějaký přínos) odůvodnilo odměnu maximálně v řádu desítek tisíc korun. Vykonaná činnost v žádném případě nemůže odůvodnit odměnu ve výši téměř šesti miliónů korun. Odvolací soud svůj závěr o existenci jakýchsi dalších (v listinné podobě nedoložitelných) služeb vystavěl i na tom, že společnosti E. byly ze strany dalších osob (advokáta Š. a pana Č.) fakturovány další služby. Výstupy z činnosti těchto osob se ovšem nemohly projevit jinak než ve výstupech společnosti E. Ze skutečnosti, že Š. a pan Č. poskytovaly nějaké služby společnosti E., za což fakturovaly smluvní odměnu, však nelze činit závěr, že společnost E. poskytla státnímu podniku T. další plnění nad rámec plnění z výstupů popsaných výše. Znalecké ocenění výstupů společnosti E. by nutně zahrnovalo i „přidanou hodnotu“ těchto externích poradců. Platby za tyto údajné služby třetích osob (subdodavatelů) navíc tvořily pouze zlomek výše odměny, kterou společnost E. díky postupu obviněných vyinkasovala od státního podniku T. Z trestněprávního hlediska není pro posouzení výše škody rozhodné, jakou cenu za externí služby společnost zaplatila společnost E., ale jaká byla skutečná hodnota poskytnutého plnění v daném místě a čase. V rozporu s provedeným dokazováním vyznívá i závěr odvolacího soudu, že Š. výslovně potvrdil, že pro společnost E. poskytoval právní služby jak ve věci převodu areálu v Brně-Černovicích mezi dvěma státními podniky, tak ve věci úplatného převodu cenných papírů společnosti NEMO SEVER, a.s. (dále jen „NEMO SEVER“). P. Š., který fakturoval společnosti E. své služby, vypovídal pouze v přípravném řízení a protokol o této výpovědi byl čten u hlavního líčení. Svědek opakovaně zdůraznil, že má potíže s pamětí (mj. uvedl, že se mu stává, že nějaké skutečnosti, které neprožil, se mu zdají tak, jako by je prožil), a v zásadě si nebyl schopen rozpomenout, zda se transakce účastnil či kterou ze stran zastupoval s tím, že byl advokátem státního podniku ČEZ, ale v transakci pravděpodobně zastupoval státní podnik T. Na dotaz, zda kromě vyhotovení smlouvy vykonal pro státní podnik T. i jiné činnosti, uvedl, že si rovněž nepamatuje. Jeho syn P. Š. pak u hlavního líčení dne 26. 6. 2019 ve vztahu k předmětné smlouvě vypověděl, že tuto smlouvu nepřipravoval jako právní zástupce státního podniku T., že byl zmocněn pouze k jejímu podpisu a že si vzpomíná, že tuto smlouvu připravovala společnost E. Odvolací soud při hodnocení výpovědi Š. nezohlednil ani specifické vztahy existující mezi Š. a obviněnými.
11. Nejvyšší státní zástupce má dále za to, že ani v případě výplaty částky ve výši 8 494 200 Kč za údajné poradenství v souvislosti s nabytím akcií společnosti NEMO SEVER z provedeného dokazování nevyplynulo, že by společnost E. poskytla státnímu podniku takové služby podle smlouvy o obstarání obchodní záležitosti, které by jakkoli odůvodňovaly úhradu takto vysoké částky. Připomíná dokumenty (výstupy), které byly stran této transakce provedeny k důkazu. I v tomto případě je toho názoru, že nad rámec činnosti vedoucí k vyhotovení předmětných výstupů neproběhla ze strany společnosti E. žádná činnost, kterou by bylo možno zařadit do kategorie „promyšlení a diskuse nad obchodním záměrem, opatření a příprava materiálů, jednání s partnery, úřady a třetími osobami“. Odměna vyjednaná ve smlouvě o obstarání obchodní záležitosti a z podstatné části vyplacená by mohla být považována za přiměřenou v případě, že by společnost E. poskytla veškeré služby, které jsou s takovou nasmlouvanou činností spojené. K něčemu takovému ale podle obsahu provedených důkazů v činnosti společnosti E. nedošlo, o čemž ostatně svědčí i samotné výstupy státnímu podniku T. ze strany společnosti E. předložené. Činnost obviněného A. pro státní podnik T. (při plném srozumění obviněného Š.) nikdy nespočívala v alespoň nějakém a již vůbec ne v intenzivním vyhledávání vhodné investiční příležitosti k nejlepšímu prospěchu státního podniku T. Naopak tento obviněný od počátku vztahu založeného díky součinnosti obviněného Š. vše směřoval k tomu, aby státní podnik T. odkoupil severočeské nemovitostní portfolio společnosti A. O tom, že by obvinění jakýmkoliv způsobem zvažovali jinou alternativu investice, a to jak na obecné úrovni, tedy že by investice mohla směřovat i do jiného aktiva, než do nemovitostí (akcie, podíly ve fondech atp.), tak i ve vztahu ke konkrétnímu typu investice, tj. to, že by mohly být nakoupeny jiné nemovitosti, neexistují krom obecného tvrzení obviněného A. žádné důkazy, jež by v opačném případě bylo snadné pojmenovat a dohledat. Je zcela nevěrohodným tvrzení A., že se zcela náhodou při nějaké „novoroční číši vína“ dozvěděl o prodeji severočeského portfolia společnosti A., a to až poté, co komplexně vyhodnotil možnosti investic na trhu. Nejen z úzkých vazeb obviněných na V. K. ovládajícího společnost A., ale i z konkrétních důkazů, vyplývá, že obviněný A. řešil otázku severočeského portfolia společnosti A. výsostně a absolutně prioritně nejpozději v září 2012, a to zjevně ve vztahu k zapojení, resp. využití státního podniku T. Z dokazování tedy vyplynulo, že od počátku vzájemné kooperace stran činnosti státního podniku T. směřovalo počínání obviněného A. s plným vědomím obviněného Š. nikoliv k analýze trhu a výběru nejvhodnější investice, ale k tomu, aby především vůči zakladateli státního podniku T. bylo formálně odůvodněno právě a výhradně nabytí severočeského nemovitostního portfolia společnosti A. Byť byla formálně deklarována, neproběhla ani žádná due diligence v té míře, rozsahu a kvalitě, která by odpovídala akvizici do nemovitostí v hodnotě v řádu stovek miliónů korun. Nebyly prověřeny ani ty nejzákladnější parametry předmětu koupě a namísto objektivního prověřování se obvinění spolehli na tvrzení V. K., která nikterak neprověřovali. Doložený výstup označený jako „Ekonomická due diligence“ je pro kupujícího naprosto bezcenný a nicneříkající kompilát nashromážděných textů, zahrnující obsah účetní závěrky, přepis zápisů v obchodním rejstříku a obsah některých dalších dokumentů, kde se určité údaje shodují s textem ustanovení smlouvy o koupi akcií a popis zástavních práv je v podstatě opsán z prohlášení V. K., mj. i z výslechu obviněného A., žádní specialisté nebyli ze strany společnosti E. k provedení tzv. due diligence společnosti NEMO SEVER reálně zajištěni, sama společnost jimi nedisponovala, nebyla ostatně ani vybavena a oprávněna takové odborné poradenství poskytovat, a hmatatelné a odborné výstupy z údajných nezávazných konzultací s osobami, které ve výslechu označil obviněný A., reálně žádné neexistují. Jistou výjimkou by mohl být P. Š., ovšem ani z jeho strany žádné konkrétní výstupy v uvedeném smyslu předloženy nebyly. Veškeré údajně odborné posouzení ve všech oblastech (s jedinou uváděnou výjimkou oblasti práva) zásadně prováděl sám obviněný A., zcela jistě minimálně v určitých oblastech neodborně. Tomu odpovídá i obsah listiny, která má být odborným výstupem popsaného procesu, označený jako „Ekonomická a právní due diligence“. Tento již podle svého označení neobsahuje žádnou technickou nebo daňovou due diligence, přičemž taková daňová a technická due diligence zjevně prováděna vůbec nebyla. Obvinění a P. T. se ve svých výpovědích ani neshodli na základních otázkách o tom, jak a kde se předávaly prověřované dokumenty, kdo vlastně předložil návrh smlouvy, jak probíhala jednání o jejím obsahu, a kdo při těchto jednáních byl právně zastupován. Z jejich výpovědí je zjevné, že žádná jednání o obsahu smlouvy reálně neproběhla. Obviněný A. v rámci činnosti společnosti E. podle smluvního ujednání se státním podnikem T. nijak neřešil ani otázku struktury transakce, pouze akceptoval požadavky druhé strany, která měla zájem zbavit se portfolia nemovitostí na severu Čech. Obviněný A. neprověřil, zda je změna ve struktuře transakce (převod nemovitostí namísto převodu akcí) pro státní podnik daňově výhodná, třebaže mohl za tím účelem opatřit stanovisko kvalifikovaného daňového poradce, pouze zajistil stanovisko P. Š., které posloužilo toliko k potvrzení právní přípustnosti transakce. Následně obviněný A. akceptoval bez výhrad i změnu v osobě prodávajícího ze společnosti A., která disponovala dostatečnými aktivy k tomu, aby dokázala dostát svým závazkům z případné odpovědnosti za vady, na společnost Marcott, což byla prázdná společnost bez jakéhokoli významného majetku, což navíc vedlo k tomu, že veškeré záruky v kupní smlouvě ve vztahu k akciím a aktivům společnosti NEMO SEVER se změnou prodávajícího ze společnosti A. na společnost Marcott staly bezcennými. Soudy se s uvedenými okolnostmi a rozpory, na něž byly ze strany státního zástupce opakovaně upozorňovány, nevypořádaly a pouze na základě té skutečnosti, že sjednaná cena za akcie NEMO SEVER alespoň podle znaleckého posudku doloženého obhajobou odpovídala jejich ceně obvyklé, vyšly z toho, že standardní byla i celá transakce, a tedy standardní musela být i poradenská činnost obviněného A. Takový přístup však nemá oporu v provedeném dokazování. Stejně jako v případě převodu práva hospodaření s nemovitostmi v areálu v Brně-Černovicích bylo možné i v tomto případě zadat znalecké kanceláři Grant Thornton Appraisal services, a.s., vypracování dodatku k posudku tak, aby znalec posoudil hodnotu výstupů z činnosti společnosti E. zachycených v trestním spise a určit maximální hodnotu plnění poskytnutého ze strany společnosti E., namísto trvání na určení přesné částky. Až poté by bylo možno uvažovat o případné opodstatněnosti použití procesní zásady in dubio pro reo .
12. Vzhledem k uvedeným rozporným skutkovým závěrům, jimiž soudy v písemném odůvodnění svých rozhodnutí zdůvodnily výrok o zproštění obžaloby, nemohly soudy podle názoru nejvyššího státního zástupce ani přistoupit ke komplexnímu posouzení adekvátní právní kvalifikace případného trestného činu, která byla v obžalobě spatřována v §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tedy v trestném činu zpronevěry, kdežto v úvahách odvolacího soudu v jeho prvním zrušujícím usnesení spíše v §220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, tedy v možném spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku.
13. Nejvyšší státní zástupce tak v závěru podaného dovolání shrnul, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích nezohlednily důkazy svědčící o tom, že transakce s areálem v Brně-Černovicích byla zjevně neúčelná a v rozporu s koncepcí státního podniku T., byla tedy obchodem, který ani pro jeden ze zúčastněných státních podniků neměl žádný hospodářský přínos. Stejně tak nezohlednily i důkazy svědčící o tom, že v rámci transakce s akciemi NEMO SEVER neproběhla žádná reálná jednání ani další úkony nad rámec písemných výstupů zachycených v trestním spise (přičemž v případě převodu práva hospodaření k majetku státu mezi dvěma státními podniky ani jejich potřeba nenastala). V návaznosti na to v situaci, kdy z dokazování vyplynulo, že odměna vyplacená společnosti E. na úkor státního podniku T. zcela zjevně významně překračovala hodnotu plnění poskytnutého touto společností, dospěly soudy ke zjevně nesprávnému závěru, že hodnotu této údajně vykonávané poradenské činnosti nelze určit, a neprovedly v tomto směru přes požadavek státního zástupce a poškozeného odpovídající dokazování dodatkem znaleckého posudku, byť možnost jeho doplnění byla v řízení důkazně potvrzena. Skutková zjištění soudů obou stupňů, že nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním popsaným v obžalobě, resp. že výši škody nelze důkazně určit, tedy rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění jednoho ze znaků majetkového trestného činu, jsou tak ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V důsledku toho nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz (dodatek ke znaleckému posudku znalecké kanceláře Grant Thornton Appraisal services a.s.). Tím došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud následně odvolací Vrchní soud v Praze zamítl odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze jako nedůvodné, své rozhodnutí zároveň zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
14. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a tomuto přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Vyjádřil rovněž souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
15. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný M. A. Aniž by se vyjádřil k věcné stránce dovolání, uvedl, že má za to, že dovolání není vůbec přípustné, neboť napadené rozhodnutí bylo vydání před nabytím účinnosti novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb., tedy před 1. 1. 2022. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v novém znění přitom před tímto datem neexistoval a dovolání opřené o tento dovolací důvod nebylo před uvedeným datem přípustné. Tento svůj názor obviněný opřel o závěry týkající se přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným před nabytím účinnosti novely trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., kterým bylo v trestním řádu zakotveno dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Z judikatury vztahující se k této otázce vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., jen jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo učiněno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Uvedený záv ěr je přitom založen na tom, že pokud trestní řád umožňuje podat dovolání jen v případě, kdy to „zákon připouští“, pak je třeba přípustnost dovolání posuzovat podle právní úpravy účinné v době, kdy bylo učiněno příslušné rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni. Opačný ́ v ýklad předmětné otázky by podle obviněného ve svých důsledcích znamenal porušení rovnosti v právech, neboť pak by mohli být favorizováni ti obvinění, kteří se třeba i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí. Dále je třeba vzít v úvahu hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. Výše uvedené závěry judikatury i právní nauky ohledně časové působnosti trestního řádu je podle obviněného A. třeba shodně aplikovat i ve vztahu k právní úpravě nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Dovolání proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni a které nabylo právní moci před účinností novely trestního řádu, nelze podle něj podat z důvodu, který ́ se stal sou částí právní úpravy až okamžikem účinnosti novely trestního řádu. Pokud tedy trestní řád v době právní moci napadaného rozhodnutí nepřipouštěl podat dovolání založené na uplatněném dovolacím důvodu, pak je podané dovolání založeno na důvodu, který ́ zákon v posuzované v ěci nepřipouští, a proto je takové dovolání nepřípustné a musí být dovolacím soudem odmítnuto. Z toho důvodu obviněný A. navrhl, aby bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby se tak stalo v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, vyjádřil jmenovaný obviněny ́ nesouhlas s projednáním dovolání v neve řejném zasedání a vyhradil si právo vyjádřit se pro účely takového projednání dovolání k jeho věcné stránce.
16. Obviněný J. Š. se ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Pokud jde o přípustnost dovolání, Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Nelze souhlasit s obviněným A., že jde o dovolání nepřípustné z toho důvodu, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl v aktuálním znění uplatněném nejvyšším státním zástupcem zakotven v trestním řádu až po vydání napadeného rozhodnutí. Nejde totiž o otázku přípustnosti dovolání, ale o důvody, o které je toto možno opřít, přičemž nejvyšší státní zástupce byl k podání dovolání oprávněn i před novelou trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. Touto novelou byl pouze rozšířen okruh důvodů, které může nejvyšší státní zástupce v dovolání uplatňovat. Je navíc třeba vycházet ze zásady procesního práva, podle které je nutno aplikovat právní předpis účinný v době, kdy se daný procesní úkon provádí. Pokud tedy bylo dovolání podáno až po účinnosti novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb., kterou byl od 1. 1. 2022 v trestním řádu zakotven nový dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl nepochybně nejvyšší státní zástupce oprávněn své dovolání o tento nově vymezený dovolací důvod opřít.
19. Nejvyšší soud dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je pak naplněn v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
25. Na podkladě nejvyšším státním zástupcem uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Dovoláním nejvyššího státního zástupce byl napaden výrok, jímž byli oba obvinění zproštěni obžaloby pro skutek státním zástupcem kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) [v případě obviněného A. se jednalo o pomoc k tomuto trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], resp. výrok, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané v neprospěch obou obviněných. Nejvyšší státní zástupce v dovolání jednak poukazuje na neudržitelnost přístupu soudu obou stupňů, které podle něj rezignovaly na zjištění výše škody způsobené žalovaným jednáním obviněných, a má za to, že akceptování takového závěru by znamenalo vyloučení trestního postihu jednání, při němž by byly vyváděny finanční prostředky formou úplaty za poradenské služby. Dále zdůrazňuje neúčelnost celé transakce týkající se areálu v Brně Černovicích a absenci potřeby vést ohledně ní složitá vyjednávání (obviněný Š. byl statutárním orgánem obou zainteresovaných státních podniků). Zpochybňuje i přiměřenost odměny vyúčtované v souvislosti s nabytím akcií společnosti NEMO SEVER. V důsledku nesprávného postupu soudů nebyl podle názoru nejvyššího státního zástupce nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz (dodatek ke znaleckému posudku znalecké kanceláře Grant Thornton Appraisal services), a soudy učiněné závěry jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tím došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. Takto stručně nastíněnou a výše podrobně rozvedenou dovolací argumentaci je možno rozdělit do dvou okruhů. Nejvyšší státní zástupce jednak namítá vadu rozhodných skutkových zjištění (jejich zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů) a jednak poukazuje na to, že v řízení nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Lze tedy konstatovat, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [který byl uplatněn ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], byl ze strany nejvyššího státního zástupce uplatněn ve první a třetí alternativě.
28. Nejvyšší soud se nejprve zabýval argumentací podřaditelnou pod první alternativu citovaného dovolacího důvodu. Ve vztahu k ní je však nutno upozornit na poněkud neurčité vymezení příslušné dovolací argumentace, neboť nejvyšší státní zástupce v dovolání vyjadřuje názor, že závěr, že nebylo možno určit hodnotu služeb a činností poskytnutých ze strany společnosti E. státnímu podniku T., je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Takto pojatou argumentaci však s ohledem na rozsah dokazování provedeného v nyní projednávané věci není možné podřazovat pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je totiž skutečností, a nejvyšší státní zástupce na toto sám poukazuje, že důkaz o tom, jaká byla obvyklá cena poskytnutých služeb, podán nebyl (závěry znaleckého posudku hovoří o nemožnosti tohoto určení z důvodu neexistence detailního rozpisu provedených služeb a absence součinnosti ze strany obviněných). Nelze tedy uvažovat o tom, že by soudy nižších stupňů přijaté závěry byly v rozporu s doposud provedeným dokazováním. Jedná se naopak, pomineme-li, zda bylo dokazování provedeno v potřebném rozsahu, o logické vyústění takového důkazního řízení, v němž obvyklá cena předmětných plnění nebyla prozatím stanovena. Lze proto učinit závěr, že první alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byla v souvislosti s možností stanovení obvyklé ceny poskytnutých plnění ze strany společnosti E. uplatněna nepřiléhavě, a to z důvodu omezeného rozsahu doposud provedeného dokazování. Uvedenou otázkou se nicméně Nejvyšší soud věcně zabýval níže v souvislosti s nejvyšším státním zástupcem rovněž uplatněnou třetí alternativou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které se týká gros dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce.
29. Rovněž je nutno poukázat na to, že nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání zmiňuje, že ze strany společnosti E. žádné služby státnímu podniku T. poskytnuty nebyly a že vyúčtované služby byly fiktivní. I tuto část dovolací argumentace bylo možno z důvodu jejího skutkového charakteru podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. Nebylo jí však možno přisvědčit, neboť závěry soudů o tom, že nějaké plnění (byť nebyl přesně zjištěn jeho rozsah) ze strany společnosti E., resp. jejích subdodavatelů, poskytnuto bylo, má skutečně oporu v provedených důkazech (v podrobnostech viz bod 27. odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu).
30. Je tedy možno shrnout, že poukaz nejvyššího státního zástupce na první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy na to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, je jednak nepřiléhavý (pokud jde o neprovedení důkazů směřujících ke zjištění obvyklé ceny poskytnutých plnění), a jednak neopodstatněný (pokud jde o námitku, že ze strany společnosti E. nebyly poskytnuty žádné služby).
31. Nejvyšší soud dále přistoupil k posouzení zbývajících dovolacích námitek nejvyššího státního zástupce spadajících pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zabýval se tedy tím, zda ve vztahu ke stanovení výše škody způsobené jednáním obviněných nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Shledal přitom, že výhrady nejvyššího státního zástupce vůči rozsahu dokazování provedeného soudy nižších stupňů jsou opodstatněné.
32. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů se podává, že tyto založily svůj závěr o nutnosti zprostit obviněné obžaloby pro žalovaný skutek na tom, že se nepodařilo prokázat skutečnou hodnotu (obvyklou cenu) služeb, které společnost E. ve prospěch státního podniku T. uskutečnila. Soud druhého stupně dále zdůraznil, že s ohledem na to, že odměna byla v mandátní smlouvě ze dne 1. 8. 2012 stavena jako odměna za úspěch, nebylo potřeba tyto služby vůbec specifikovat.
33. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že je skutečností, že v mandátní smlouvě ze dne 1. 8. 2012 uzavřené mezi státním podnikem T. coby mandantem a společností E. coby mandatářem je v čl. IV. odměna mandatáře skutečně stanovena jako odměna za úplné vyřízení věci (realizace majetkové dispozice), a to v případě sjednané ceny nižší než 1 000 000 Kč ve výši 5,5 % ze sjednané ceny a v případě sjednané ceny rovnající se nebo vyšší než 1 000 000 Kč ve výši 5 % ze sjednané ceny. Pro případ bezúplatné majetkové dispozice pak byla stanovena časová odměna ve výši 1 900 Kč za každou hodinu činnosti práce pro mandanta. Hodinová odměna ve stejné výši byla rovněž sjednána za správu majetku a jednání s třetími stranami.
34. Je tedy nutno připustit, že za takto popsaného stavu věcí nebylo z hlediska vyčíslení drtivé části nároků společnosti E. (ve výši 5 % z ceny obou předmětných transakcí) vůči státnímu podniku T. v rovině soukromoprávní nutné specifikovat jednotlivé poskytnuté služby, neboť obě předmětné majetkové dispozice byly úplatné a odměna byla sjednána jako odměna za úspěch ( odměna za úplné vyřízení věci ). Je nicméně nutno upozornit, že odvolací soud pominul skutečnost, že předmětem trestního řízení (pro skutek popsaný v obžalobě pod bodem 4.) není posouzení soukromoprávní opodstatněnosti nároku společnosti E. vůči státnímu podniku T., nýbrž posouzení, zda proplacení odměny na základě předmětné mandátní smlouvy naplňuje znaky některého z trestných činů, resp. zda šlo o státním zástupcem tvrzený způsob vyvedení peněz ze státního podniku T. naplňující znaky trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku či jiného trestného činu.
35. Nejvyšší soud se současně ztotožňuje s názorem nejvyššího státního zástupce, že akceptací závěru, že jedinou možností určení obvyklé ceny smluvně sjednaných poradenských služeb v obdobných případech je vyhodnocení (a ohodnocení) úplného a podrobného přehledu času a úkonů vykonané poradenské činnosti, by byl vyloučen trestní postih jednání, při němž by byly vyváděny finanční prostředky formou úplaty za poradenské služby. Dlužno dodat, že uvedený trestní postih by byl vyloučen jak v případě toliko předstíraných (fiktivních) služeb, tak v praktickém důsledku i v těch případech, kdy nějaké služby sice poskytnuty byly, avšak jejich přesná podoba nebyla objektivně zachycena a osoby ji poskytující, popř. přijímající odmítly při vyšetřování poskytnout součinnost. O takový případ jde přitom i v nyní projednávané věci, kdy sice bylo prokázáno, že určité služby byly ze strany poradenské společnosti poskytnuty, avšak panuje podezření, že šlo o služby jednak zbytečné (neúčelné), a jednak nadhodnocené a zcela neodpovídající zaplacené smluvní odměně.
36. Závěr soudů, že v důsledku nemožnosti zjištění přesné podoby služeb poskytnutých ze strany společnosti E. státnímu podniku T. není možné vůči obviněným vyvodit trestní odpovědnost pro absenci výše způsobené škody, je proto předčasný. Doposud provedené dokazování tak neodpovídá požadavkům podle §2 odst. 5 tr. ř. Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 9 To 43/2021, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 47 T 9/2020, proto Nejvyšší soud zrušil a nalézacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
37. V dalším řízení bude především úkolem soudů, aby se znovu zabývaly možným způsobem stanovení obvyklé ceny předmětných služeb poskytnutých společností E. státnímu podniku T. V úvahu přitom přichází, jak rovněž uvádí nejvyšší státní zástupce, i stanovení maximální možné hodnoty (či určitého cenové rozpětí) tohoto plnění, jejíž překročení, byť by nebyly zjištěny jednotlivé konkrétní úkony poskytnutých služeb, by s ohledem na míru složitosti obou transakcí (která rovněž bude předmětem dalšího posouzení) již bylo nutné považovat za rozporné s požadavkem na hospodárné nakládání s prostředky státního podniku T. v souladu s péčí řádného hospodáře. Škoda by v takovém případě při dodržení zásady in dubio pro reo spočívala v rozdílu mezi takto stanovenou maximální možnou cenou služeb poskytnutých v souvislosti s tou kterou transakcí a částkou, kterou společnosti E. státní podnik T. v dané souvislosti zaplatil.
38. Další v úvahu přicházející způsob, jakým by bylo možno na ocenění poskytnutých poradenských služeb nahlížet, vychází již se samotné potřebnosti a účelnosti realizace předmětných transakcí (zejména transakce mezi státním podnikem T. a státním podnikem ČEZ týkající se převodu práva hospodařit s nemovitostmi v areálu v Brně-Černovicích). Pokud by totiž soudy nižších stupňů při zohlednění argumentace nejvyššího státního zástupce (viz bod 9. odůvodnění tohoto usnesení) dospěly k závěru, že celá tato transakce byla zjevně neúčelná a bez hospodářského významu a že si této skutečnosti byli obvinění vědomi, představovala by škodu celá částka, která byla v souvislosti ní zaplacena společnosti E.
39. K samotné právní kvalifikaci žalovaného jednání je dále nutno uvést, že pokud nebude zjištěn úmysl obviněných přisvojit si prostředky státního podniku T. (naložit s nimi v rozporu s účelem jejich svěření obviněnému Š. coby likvidátorovi) poskytováním zcela nepotřebných a nadbytečných, popř. částečně fiktivních konzultačních služeb, bude na místě zabývat se i možným posouzením tohoto jednání jako trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 tr. zákoníku. V takovém případě bude navíc možno zohlednit, za dodržení zásady totožnosti skutku, zda ke spáchání tohoto trestného činu nemohlo dojít již v důsledku toho, jakým způsobem došlo k nastavení smluvní odměny pro společnost E., tedy že tato měla podle mandátní smlouvy obdržet ve smlouvě stanovené procento z ceny transakce, kdy takto sjednaná výše odměny byla i přibraným znalcem označena jako ojedinělá. Bude tedy nutné vyhodnotit, zda obviněný Š. nepostupoval již při uzavření a následně při plnění této smlouvy v rozporu s požadavkem na péči řádného hospodáře, a to i při zohlednění potřebnosti a účelnosti předmětných transakcí v širším slova smyslu (viz výše). Pokud soud dospěje ke kladnému závěru, bude stran obviněného A. na místě zabývat se jeho případnou pomocí k tomuto trestnému činu.
40. Ať už bude jednání obviněných posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, nebo jako trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 tr. zákoníku, bude v každém případě nutno vypořádat se nejprve s otázkou škody coby znakem obou uvedených trestných činů, a to v souladu s výše uvedenými východisky.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
41. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 9 To 43/2021, jakož i jemu předcházející zprošťující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 47 T 9/2020, a zrušil i další rozhodnutí na tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
42. Městskému soudu v Praze, kterému se věc vrací, se ukládá, aby předmětnou trestní věci znovu projednal a rozhodl s ohledem na shora vyslovené právní názory, kterými je vázán, a aby provedl výše uvedené úkony a doplnění (§265s odst. 1 tr. ř.).
43. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2022
|
JUDr. Aleš Kolář
|
|
předseda senátu
|