ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.301.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 301/2022-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2022 sp. zn. 9 To 357/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 173/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. 1 T 173/2020 , byl obviněný D. S. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. 9 To 357/2021 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 1. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a h) trestního řádu. Porušení zásady bezprostřednosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod spatřuje obviněný v tom, že se jednalo a rozhodovalo v hlavním líčení v jeho nepřítomnosti, ačkoliv se omluvil řádně a včas z jednání ze zdravotních důvodů. Obviněný dále namítl, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo , kdy v řízení nebylo prokázáno, že by se dopustil předmětného protiprávního jednání.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního nebo druhého stupně k dalšímu řízení.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného dne 23. 8. 2021 byly splněny zákonné podmínky. K hlavnímu líčení nařízenému na 17. 6. 2021 se obviněný nedostavil s omluvou, že pociťuje příznaky onemocnění covid-19 a po konzultaci s lékaři se bude objednávat k antigennímu testu. K výzvě soudu však doklad o absolvování testu obviněný nedoložil. Dne 23. 8. 2021 se konalo odročené hlavní líčení, kdy obviněný necelé dvě hodiny před začátkem tohoto hlavního líčení emailem sdělil, že se nemůže k hlavnímu líčení kvůli zdravotním problémům dostavit, aniž by přitom uvedl, o jaké konkrétní problémy se jedná a tyto problémy jakkoli doložil, např. zprávou od lékaře. Pokud jde o skutkový stav, skutková zjištění podle názoru státní zástupkyně plně korespondují s právním posouzením jednání obviněného, neboť z DVD s kamerovými záznamy z areálu T. n. bylo patrné jednání obviněného, kdy si posádka vozidla RZS povšimla zmateného chování řidiče vozidla v areálu T. n. Výsledky dechové zkoušky poté prokázaly, že obviněný dne 28. 11. 2020 v čase 23.48 nadýchal 1,97 g/kg alkoholu a v čase 23.54 hod. 1,94 g/kg alkoholu. Protokolem o lékařském vyšetření pak bylo doloženo, že dne 29. 11. 2020 byla v čase 3.15 hod. obviněnému odebrána krev, z níž byla zjištěna hladina 1,46 g/kg alkoholu v těle obviněného. Obviněný vykazoval známky poruchy psychosenzomotorických funkcí.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný D. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Podle obviněného byl dovolací důvod naplněn tím, že okresní soud konal hlavní líčení dne 23. 8. 2021 v jeho nepřítomnosti, přestože obviněný svoji účast omluvil ze zdravotních důvodů. Argumentaci obviněného lze sice z hlediska uplatněného důvodu dovolání považovat za relevantní, zjevně však není důvodná.
11. Podmínky pro konání hlavní líčení bez přítomnosti obviněného upravuje §202 trestního řádu. V §202 odst. 2 písm. a) a b) trestního řádu jsou uvedeny formální podmínky, v návětí tohoto odstavce pak podmínky věcné (materiální). Kromě toho je předpokladem takového postupu i neexistence překážek podle §202 odst. 4 trestního řádu. Ve vztahu k omluvě obviněného z hlavní líčení je třeba zdůraznit, že podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 trestního řádu nejsou vázány na skutečnost, zda obviněný omluvil svou neúčast u hlavního líčení či nikoli a jaký důvod případně uváděl ve své omluvě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002 sp. zn. 7 Tdo 421/2002). V projednávané věci bylo původně nařízeno hlavní líčení na den 17. 6. 2021. Obviněný se k němu nedostavil s omluvou, že pociťuje příznaky onemocnění covid-19, a po konzultaci s lékaři se bude objednávat k antigennímu testu. Ani přes výzvu soudu obviněný nedoložil doklad o podstoupení testu. Dne 23. 8. 2021 se odročené hlavního líčení konalo v 13:45 hodin. Obviněný téhož dne v 12:19 hodin doručil do emailové schránky soudu omluvu, kde uvedl, že má zdravotní problémy, nemůže se k soudu dostavit a žádá o přeložení jednání. Obviněný neuvedl, o jaké konkrétní problémy se jedná, a jejich existenci žádným způsobem nedoložil, například zprávou od lékaře. S obviněným nelze souhlasit, že z předložených dokumentů jasně vyplývalo, že se v době konání hlavního líčení nacházel ve zdravotním stavu, který vylučoval jeho přítomnost u hlavním líčení. Žádné takové dokumenty totiž obviněný nepředložil, a to ani později v souvislosti s řádným či mimořádným opravným prostředkem. Nalézací soud proto nepochybil, když vyhodnotil omluvu obviněného z hlavního líčení dne 23. 8. 2021 jako účelovou. Popsaný přístup obviněného nesvědčí o jeho skutečném úmyslu být hlavnímu líčení osobně přítomen. Nelze mít proto pochybnosti o splnění formálních i materiálních podmínek podle §202 odst. 2 trestního řádu pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného. Postup nalézacího a následně ani odvolacího soudu za popsané situace nemohl představovat pochybení zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Námitky obviněných nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažili jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že výhrady uvedené v dovolání jsou opakováním obhajoby z předchozích stadií trestního řízení, přičemž soudy se s námitkami obviněného náležitě vypořádaly a lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 4 netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces při zjišťování skutkového stavu věci [srov. důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu]. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu, proto není případný poukaz obviněného na pravidlo in dubio pro reo .
14. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu