ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.375.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 375/2022-6618
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. Z., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 79/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 2/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. 42 T 2/2020 byl obviněný J. Z. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu na dobu 10 let, včetně výkonu funkce na základě prokury nebo jiného zmocnění. Podle §99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické zaměřené na léčbu patologického hráčství v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 trestního řádu, §229 odst. 2 trestního řádu a §229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 1. 2022 sp. zn. 4 To 79/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného pod body I. 1 až 77 a II. uznal vinným ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a odsoudil jej podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §40 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu na dobu 10 let, včetně výkonu funkce na základě prokury nebo jiného zmocnění. Podle §99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku obviněnému uložil ochranné léčení psychiatrické zaměřené na léčbu patologického hráčství v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 trestního řádu, §229 odst. 2 trestního řádu a §229 odst. 1 trestního řádu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu (nesprávně označené jako „usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 79/2021, jímž bylo výrokem II. podle §256 trestního řádu zamítnuto odvolání obviněného“) napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že jeho věc byla neprávně posouzena s ohledem na jeho zdravotní stav. Znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že v době páchání trestné činnosti byl patologickým hráčem. Výpověď soudního znalce u odvolacího soudu koresponduje s vyjádřením obhajoby, že v době páchání trestné činnosti nebyl příčetný, jelikož trpěl neovladatelnou touhou hrát sázkové hry. Při řádném posouzení skutku by měl být zcela zproštěn obžaloby. Při pochybnostech o jeho příčetnosti měl být nařízen revizní znalecký posudek.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 79/2021, a podle §265l odst. 1 trestního řádu Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že otázkou příčetnosti vzhledem ke gamblerství obviněného se soudy obou stupňů řádně zabývaly. Vyšly přitom ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. Vlastimilem Tichým. Znalec měl k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci a provedl i vlastní vyšetření obviněného. Odvolací soud neměl důvod pochybovat o znaleckých závěrech, neboť znalec i na základě konfrontace s novými lékařskými zprávami setrval na svých původních zjištěních. U obviněného se nejednalo o nepříčetnost ve smyslu §26 trestního zákoníku. Zmenšená příčetnost obviněného nalezla odraz ve výroku o trestu, kdy obviněnému byl ukládán trest odnětí svobody v režimu podle §40 odst. 1 trestního zákoníku.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odvolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
7. Obviněný J. Z. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Obviněný podal dovolání již za účinnosti novely trestního řádu účinné od 1. 1. 2022. Přesto v dovolání deklaroval naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l) a g) trestního řádu, byť z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že měl ve skutečnosti na mysli důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) a h) trestního řádu.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Námitky, podle kterých byl obviněný s ohledem na zjištěný zdravotní stav v době činu nepříčetný ve smyslu §26 trestního zákoníku lze považovat za odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, nelze jim však přisvědčit.
13. Podle §26 trestního zákoníku se nepříčetností rozumí stav, ve kterém někdo pro duševní poruchu, jež je zde v době spáchání činu, nemůže buď rozpoznat protiprávnost svého činu, anebo nemůže své jednání ovládat, přičemž postačí, že chybí jedna z těchto schopností. Zmenšenou příčetností ve smyslu §27 trestního zákoníku se rozumí takový stav, v němž byla v důsledku duševní poruchy podstatně snížena (oslabena) schopnost pachatele rozpoznat protiprávnost činu nebo schopnost pachatele ovládat své jednání, anebo byly sníženy zároveň obě tyto schopnosti.
14. V průběhu řízení vyšlo najevo, že se obviněný léčí pro patologické hráčství. Ke zdravotnímu stavu obviněného byl podán znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaný soudním znalcem MUDr. Vlastimilem Tichým. Znalec zjistil, že obviněný netrpí ani v době činu netrpěl duševní chorobou. Zjistil u něj ale duševní poruchu patologického hráčství, tedy návykovou impulzivní poruchu, která spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. Podle znalce bylo u obviněného patologické hráčství přítomno i v době páchání trestné činnosti, psychologicky ovlivňovalo jeho jednání a chování. Znalec konstatoval, že rozpoznávací schopnosti obviněného byly zachovány zcela a ovládací schopnosti byly částečně, měrou podstatnou, sníženy vlivem patologického hráčství. Na tomto základě dospěl nalézací soud k závěru, že stav obviněného v době spáchání činu nebylo třeba posoudit jako zmenšenou příčetnost ve smyslu §27 trestního zákoníku. V rámci řádného opravného prostředku předložil obviněný lékařské zprávy od R. K., které odvolací soud zaslal soudnímu znalci. MUDr. Vlastimil Tichý se seznámil s lékařskými zprávami a zdravotní dokumentací, a rovněž provedl i vlastní vyšetření obviněného. Na tomto základě soudní znalec setrval na svém zjištění. Při vlastním vyšetření obviněného navíc dospěl znalec k závěru, že vzhledem k opakovanému porušení ambulantní léčby obžalovaným u svého lékaře K. nepostačuje v jeho případě pouhá ambulantní léčba. Schopnosti rozpoznávací obviněného byly zachované, avšak schopnosti ovládací podstatně snížené, avšak nebyly vymizelé. Soudní znalec odlišil, že ve vztahu ke hraní, tedy k sázení došlo u obviněného ke snížení ovládacích schopností až na úroveň 75-80%, ve vztahu k jednání s poškozenými, od kterých získával peněžní prostředky, došlo ke snížení kolem 50%. Podle znalce šlo v případě obviněného o podstatné snížení ovládacích schopností. Otázce duševního stavu obviněného tedy soudy věnovaly odpovídající pozornost a dospěly odůvodněným skutkovým závěrům, který nevzbuzují žádné pochybnosti, jak naznačoval obviněný. S ohledem na takto zjištěný skutkový stav věci napravil odvolací soud pochybení nalézacího soudu ohledně příčetnosti obviněného s tím, že obviněný se trestné činnosti dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti ve smyslu §27 trestního zákoníku, a proto při ukládání trestu postupoval podle §40 odst. 1 trestního zákoníku.
15. Jelikož na základě dovolací argumentace obviněného nemohlo být zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, zjevně nemohly být opodstatněné ani výhrady obviněného poukazující na §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.
16. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu