ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.401.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 401/2022-834
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. Z., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 10 To 15/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 12/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 64 T 12/2019, byl obviněný J. Z. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od listopadu 2018 do ledna 2019 na gauči v obývacím pokoji v místě svého tehdejšího bydliště v domě čp. 102 na ulici XY v XY, za účelem svého vlastního sexuálního uspokojení, v souvislosti s ošetřením ekzému, který měla poškozená – jeho švagrová AAAAA (pseudonym), narozená XY, jejíž věk znal – na zádech, nejméně ve čtyřech případech při obkročmém zasednutí nahé poškozené, která ležela na břiše, se svým penisem třel o její zadek a anální otvor a opakovaně svůj penis částečně zasunul do jejího análního otvoru, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl přesto, že poškozená zřetelně projevovala nesouhlas s tímto jednáním a vykřikovala bolestí .
2. Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněnému uloženo zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 200 000 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 64 T 12/2019, podal obviněný odvolání , o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 10 To 15/2020 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Jednalo se již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé rozhodl rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 10 To 15/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. k odvolání obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za což obviněného odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku za podmínek §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem; tímto rozsudkem odvolací soud rozhodl též o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy. Citované první rozhodnutí odvolacího soudu bylo k dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch obviněného zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1153/2020, a vrchnímu soudu bylo přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout. Poté, co mu byla věc Nejvyšším soudem vrácena, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 10 To 15/2020, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného J. Z. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §84, §85 odst. 1 za podmínek §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo současně obviněnému uloženo, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou poškozené trestným činem způsobil. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. I toto druhé rozhodnutí odvolacího soudu bylo k dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch obviněného proti výroku o trestu zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3 Tdo 761/2021, a vrchnímu soudu bylo přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout. Poté, co mu byla věc Nejvyšším soudem takto vrácena, Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání obviněného nyní napadeným usnesením.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2020, sp. zn. 10 To 15/2020, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Podle obviněného spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení, a to z důvodu nesprávného posouzení otázky týkající se možnosti mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť odvolací soud podle něj nesprávně uzavřel, že důvody pro tento postup nebyly dány. Má za to, že by bylo možné dosáhnout jeho nápravy i kratším trestem. Poukazuje na to, že před spácháním nyní projednávané trestné činnosti vedl řádný a spořádaný život, od samého počátku trestního řízení spolupracoval a doznal se ke všem činům, z nichž byl obviněn. Je velmi kladně hodnocen svým zaměstnavatelem, ve volném čase se věnuje výchově mladých atletů, přičemž i zde je hodnocen velmi kladně, je členem církevní katolické obce a i jejími členy je vnímán kladně. Projevoval lítost na spáchaným činem i obavu o další bezpečný vývoj poškozené, které zaplatil již 180 000 Kč jako odškodné za způsobené útrapy. Nahradil tedy nemajetkovou újmu v téměř plné výši a nadále se snaží pečovat o to, aby si poškozená ze spáchaného trestného činu neodnesla další negativní důsledky. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody tedy podle názoru obviněného není nezbytné. Sankčního i výchovného účelu již podle jeho názoru dosáhlo dlouhotrvající trestní řízení, díky kterému si obviněný uvědomuje závažnost situace a svého činu upřímně lituje. Dále pravidelně navštěvuje probačního úředníka, který mu pomáhá s nápravou.
7. Uložení nepřiměřeně přísného trestu může mít podle obviněného negativní vliv nejen na jeho osobu, ale i na jeho blízkou rodinu, protože obviněný jako otec rodiny zabezpečuje řádně a dlouhodobě výchovu a výživu rodiny. Na jeho příjmu je doslova závislá jeho manželka a děti. Jeho průměrný měsíční výdělek dosahoval v roce 2019 částky 22 615 Kč a v roce 2020 to bylo obdobné. Příjem manželky činí pouze rodičovský příspěvek ve výši 5 900 Kč. Manželka je nedostudovaná, z důvodu mateřství musela přerušit přípravu na povolání zdravotní sestry. Pokud by obviněný nastoupil do výkonu trestu, manželka by se nemohla vrátit do zaměstnání, neboť dcera BBBBB (pseudonym), je velmi vážně nemocná kvůli vývojové vadě srdce, pro kterou je prakticky nezařaditelná do kolektivu, jelikož ji na životě ohrožuje jakákoliv infekce. U dcery trvá riziko náhlé příhody, zhoršení zdravotního stavu, při kterém je nutné okamžitě vyhledat lékaře. Manželka ovšem auto neřídí, není vyježděná, bojí se; sama má rovněž velké zdravotní obtíže spojené se zády, kdy občas zůstane zcela imobilní, nesmí zvedat břemena těžší než 5 kg, což lze s malými dětmi dodržet pouze velmi obtížně. Manželka navíc nemůže spoléhat na pomoc svých rodičů, neboť její matka rovněž auto neřídí a otec je těžký kardiak, kterého v blízké době čeká velmi riziková operace srdce, je neustále ohrožený na životě a sám potřebuje stálou pomoc.
8. Obviněný s manželkou a dětmi žije v pronajatém bytě, kdy z původního bytu se musel odstěhovat z důvodu náhlého zvýšení nájemného. V současné době žije poměrně daleko od centra města, lékařů apod. Měsíční nájemné činí 11 000 Kč, vedle kterého hradí několik tisíc Kč za služby spojené s užíváním bytu. Z důvodu stěhování si navíc obviněný musel vzít úvěr na vybavení bytu ve výši 113 000 Kč, kdy měsíční splátka činí 2 284 Kč. Je tedy podle něj zřejmé, že manželka a děti na něm nejsou odkázáni pouze finančně, ale i fakticky ve všech ostatních směrech.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
11. Podle státní zástupkyně je v nyní projednávané věci nutno odkázat na podrobné odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, který rozhodoval o dovolání nejvyššího státního zástupce proti původně druhoinstančnímu rozhodnutí týkajícího se aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Ve svém novém rozhodnutí vrchní soud plně akceptoval názor Nejvyššího soudu na aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku v případě obviněného J. Z. Státní zástupkyně se plně ztotožňuje s názorem druhoinstančního soudu, který vyjádřil v nyní napadeném rozhodnutí, že pokud obviněný popsal své osobní a rodinné poměry, které podle něj nedovolují, aby nastoupil výkon trestu odnětí svobody, je nutno uvést, že obviněný tyto okolnosti jednak netvrdil v rámci minulého veřejného zasedání u odvolacího soudu a jednak tvrzené zdravotní potíže své dcery a manželky nikterak nedoložil. Samotná okolnost, že obviněný je v době rodičovské dovolené jeho manželky jediným vydělávajícím členem rodiny, že se podílí na chodu domácnosti, pomáhá své manželce nebo že je jediným řidičem však aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku neopodstatňuje, neboť se jedná o zcela běžné poměry v rodinách, ve kterých se nachází malé děti. Případná pomoc manželce obviněného a jejich dětem tak proto může být zajištěna jak ze strany příbuzných manželky obviněného, tak jeho matky. Druhoinstanční soud se tedy ztotožnil se závěry Nejvyššího soudu a správně neshledal důvodnou aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
12. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasila, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. , patrně (ačkoliv bylo dovolání sepsáno a podáno v roce 2022) ve znění účinném do 31. 12. 2021 (viz níže).
16. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021, který od 1. 1. 2022 odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021, který od 1. 1. 2022 odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., je pak naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Obviněný J. Z. v podaném dovolání brojí toliko proti výroku o trestu , kterým mu byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, resp. proti výroku z usnesení vrchního soudu, pokud jím bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Namítá, že mu měl být za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest ve výměře pod spodní hranicí zákonné trestní sazby.
21. Již na tomto místě je Nejvyšší soud nucen konstatovat, že takto vymezený rozsah dovolání neodpovídá obviněným citovaným dovolacím důvodům ani žádným jiným ze zákonem stanovených důvodů dovolání coby mimořádného opravného prostředku. I pokud Nejvyšší soud odhlédne od skutečnosti, že obviněný, resp. jeho obhájkyně patrně opomněl, že novelou trestního řádu účinnou od 1. 1. 2022, tedy již před datem sepsání a podání dovolání, došlo ke změně v označení dovolacích důvodů, kdy obviněným citované dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. nově odpovídají dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., je nutno upozornit, že v rozsahu těchto dovolacích důvodů nelze dovolací námitky obviněného projednat. Netýkají se totiž právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení, nýbrž toliko otázky výměry trestu, se kterou obviněný nesouhlasí a dožaduje se aplikace §58 odst. 1 tr. ř. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. V souvislosti s uloženým trestem však lze o uplatněném dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, hovořit pouze výjimečně, a to např. v otázce, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest [srov. ŠÁMAL, P.; PÚRY, F. §265b. Důvody dovolání. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166–3167; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.; nebo zprávu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.].
22. Obviněný však v nyní posuzovaném dovolání nevznesl žádnou z uvedených v úvahu přicházejících námitek, které by mohly vést k naplnění jím citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Požadavek obviněného, aby mu byl uložen trest odnětí svobody při dolní hranici zákonné trestní sazby tak pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, podřadit nelze.
23. Stejně tak ovšem tuto argumentaci nelze podařit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který se sice týká výměry uloženého trestu, ovšem který je naplněn pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo pokud mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . O druhou alternativu právě citovaného důvodu dovolání však v případě obviněného J. Z. nejde, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, která podle §185 odst. 3 tr. zákoníku činí pět až dvanáct let. Obviněnému byl tedy uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby.
24. Z právě uvedeného je zřejmé, že mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku se nelze úspěšně domáhat ani s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť tento důvod dovolání se týká pouze situací, kdy naopak k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku přistoupeno bylo a kdy byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 3 Tdo 42/2020). O takový případ šlo v případě v pořadí druhého rozhodnutí vrchního soudu v této trestní věci, kdy obviněnému J. Z. byl právě za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest ve výměře pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, a sice trest odnětí svobody na tři léta podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Proti tomuto rozhodnutí tedy byl nejvyšší státní zástupce oprávněn podat v neprospěch obviněného dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [resp. jemu odpovídající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021], neboť se jednalo o trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Toto dovolání bylo Nejvyšším soudem shledáno důvodným a v pořadí druhé rozhodnutí vrchního soudu proto bylo zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Lze tedy uzavřít, že pokud odvolací soud nakonec odvolání obviněného zamítl a obviněnému tak byl pravomocně uložen trest odnětí svobody ve výměře pěti let, tedy ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze se přezkumu tohoto trestu, resp. ani mimořádného snížení trestu odnětí svobody, domáhat s poukazem na žádný zákonný dovolací důvod.
25. Pouze nad rámec právě uvedeného konstatování Nejvyšší soud uvádí, že poměry obviněného J. Z. se dovolací soud zabýval již v kasačním usnesení ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3 Tdo 761/2021, ve kterém uzavřel, že do té doby zjištěné okolnosti týkající se osobních, rodinných a majetkových poměrů obviněného neopodstatňují mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejde totiž o okolnosti svou povahou výjimečné, závažné a běžně se nevyskytující, nýbrž o poměry, na které je nutno nahlížet spíše jako na běžný standard, resp. o běžné poměry v rodinách, ve kterých se nacházejí malé děti a ve kterých jeden z rodičů o tyto děti pečuje. I nyní je nutno setrvat na závěru, že okolnosti opětovně zmiňované obviněným představují toliko prosté polehčující okolnosti, které však samy o sobě nemohou vést k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, publikované pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr.). Pokud jde o dosavadní délku trestního řízení, ani tu není možno hodnotit jako nepřiměřenou a odůvodňující postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
26. Nejvyšší soud současně ve svém předchozím rozhodnutí upozornil, že obviněný část jím tvrzených okolností týkajících se zejména zdravotního stavu jeho rodinných příslušníků nijak nedoložil, např. zdravotními zprávami či jinak. Z nyní předloženého spisového materiálu je však zjišťováno, že tak neučinil ani po vydání citovaného kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Pokud ani v době následující obviněný tvrzené zdravotní potíže svých rodinných příslušníků nedoložil a uplatňuje v zásadě totožnou argumentaci, která již byla Nejvyšším soudem posuzována a shledána z hlediska požadavků §58 odst. 1 tr. zákoníku jako nedostatečná, nelze v nynější fázi trestního řízení než setrvat na původních závěrech vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3 Tdo 761/2021, tedy že podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody nejsou v případě obviněného J. Z. splněny. Trest uložený obviněnému J. Z. není nepřiměřeně přísný, neboť je uložen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby a náležitě tak vystihuje povahu a závažnost spáchané trestné činnosti, přičemž zohledňuje osobní, rodinné a majetkové poměry obviněného i jeho dosavadní trestní bezúhonnost a zjištěné chování po činu. Tyto okolnosti jsou ostatně vyjádřeny v bodech 36. a násl. rozsudku soudu prvního stupně, se kterým se Nejvyšší soud ztotožňuje.
27. Dovolání obviněného J. Z. tak nebylo možné vyhovět.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
28. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. Z. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu