ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.407.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 407/2022-640
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. Š., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2021 sp. zn. 4 To 54/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 50 T 4/2021 , byl obviněný M. Š. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 2 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §140 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 4 To 54/2021 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 11. 2021 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle názoru obviněného soudy nesprávně dovodily, že jednal v úmyslu poškozeného usmrtit, dokonce s rozmyslem a po předchozím uvážení. Přitom nebyla zjištěna jakákoliv motivace obviněného usmrtit poškozeného. Obviněný zdůraznil, že do domu poškozeného přišel beze zbraně a nůž našel teprve na místě. O nedostatku úmyslu svědčí i to, že si nepočínal promyšleně, nezahlazoval stopy a událost a zranění poškozeného neprodleně poté sdělil svědkům, kteří poškozenému zajistili pomoc. Ve vztahu k objektivní stránce trestného činu obviněný zdůraznil, že jeho jednání nemělo takovou intenzitu, že by mělo vést ke smrti poškozeného. Útokem nebyly zasaženy takové orgány nebo tkáně poškozeného, aby mohly vzniknout trvalé následky. Zranění poškozeného neomezilo natolik, aby byl po delší dobu vyřazen z běžného života. Jednání obviněného proto mělo být kvalifikováno toliko jako zvlášť závažný zločin úmyslného těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněný dále namítl, že soudy se nedostatečně zabývaly otázkou příčetnosti či zmenšené příčetnosti obviněného, když podle znalců je u obviněného přítomna duševní porucha, lehká mentální retardace, porucha intelektu a velmi nízká tolerance k frustraci s nízkým prahem pro spuštění agrese. Uložený trest považuje obviněný za příliš přísný, přičemž soudy podle jeho názoru měly hledat jiné cesty a opatření, která by mohla vést k nápravě obviněného.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 4 To 54/2021-595, a Vrchnímu soudu v Olomouci věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že v daném případě je třeba plně souhlasit s názorem odvolacího soudu, že není možné v dané trestní věci jen ze skutečnosti, že obviněný uvedl, že poškozeného nechtěl zabít vyvodit, že zjištění úmyslu nepřichází v úvahu. Tento úmysl tak jako jiné formy zavinění je možno zjistit i na podkladě jiných důkazů, tedy nejen z doznání obviněného. Především z výpovědi poškozeného D. D. vyplynulo, že byl žádán rozzlobeným obviněným, aby otevřel vrata, byl upozorňován, že pokud tak neučiní, obviněný vrata přeskočí, přičemž obviněný uváděl, že poškozeného zabije. Další sled událostí popsali obviněný i poškozený v zásadě shodně, když uvedli, že se vše seběhlo velmi rychle, v podstatě bezprostředně poté obviněný vběhl do domu poškozeného, vzal nůž bez jakéhokoliv rozmyšlení, hledání, dohadování, na poškozeného přímo zaútočil. Nedošlo vůbec na žádné slovní vyřizování, jak avizoval obviněný, poškozenému nic nevyčítal, nesnažil se vyžádat si od něj jakékoliv vysvětlení, případně omluvu, přímo a bezprostředně přistoupil k fyzickému násilí za použití nože, který si aktivně vzal. Opakovaně používal vůči poškozenému výhružky, že jej zabije. Přitom na poškozeného útočil kuchyňským nožem s délkou čepele 9 cm, a to nejméně pětkrát zaútočil na poškozeného způsobem podrobně popsaným ve skutkové větě rozhodnutí soudu prvého stupně. S ohledem na způsob zacílení a intenzitu útoku a konkrétní zvolenou zbraň, muselo být obviněnému zřejmé, že takto může způsobit poškozenému smrt, k níž nicméně nedošlo jen shodou okolností zcela nezávislých na jednání obviněného, a to zejména díky rychlému specializovanému lékařskému ošetření. S ohledem na způsobení konkrétních zranění je zřejmé, že obviněný cílil na horní část těla poškozeného, zejména pak na hlavu, resp. krk, kdy útok byl navíc provázen i zcela jednoznačným slovním doprovodem, z něhož bylo zřejmé, kam jednání obviněného směřuje, je právní kvalifikace jednání obviněného zcela přiléhavá, neboť obviněný jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Pokud jde o posouzení příčetnosti obviněného M. Š., je možno plně akceptovat závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Nedomy, který zcela vyloučil, že by mohl být obviněný postižen jakoukoliv duševní chorobou, či poruchou, v jejímž důsledku by mohlo v některých situacích dojít k tomu, že jeho ovládací, či rozpoznávací schopnost by byla podstatně snížena, či dokonce by byla zcela vymizelá. Přitom je třeba zdůraznit, že znalec měl k dispozici lékařské zprávy Psychiatrického oddělení Nemocnice v XY a další zprávy ze sociálního šetření, přičemž dříve zjištěné diagnózy a dřívější léčba zcela odpovídaly závěrům znalce.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný M. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. K deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle názoru obviněného je třeba, aby dovolací soud posoudil při nezměněné důkazní situaci správnost aplikace příslušných ustanovení trestního zákoníku soudy obou stupňů, přičemž východiskem mají být v předcházejícím řízení stabilizovaná skutková zjištění. Obviněný podal mimořádný opravný prostředek až po účinnosti novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. Z obsahu dovolání je zřejmé, že hodlal uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Dovolací námitky, podle kterých obviněný nejednal s rozmyslem či po předchozím uvážení, jednání nesměřovalo k usmrcení poškozeného a byla nesprávně posouzena otázky příčetnosti obviněného, lze považovat za odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, nelze jim však přisvědčit. Obviněný toliko opakuje obhajobu uplatňovanou od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady uplatnil obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly, a lze tudíž odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí.
13. Podle skutkových zjištění obviněný s poškozeným popíjeli u poškozeného doma alkoholické nápoje. Došlo mezi nimi ke slovní a fyzické rozepři, načež obviněný odešel domů. Po chvíli (nalézací soud dovodil, že se jednalo o časový úsek delší než jednu hodinu) se obviněný vrátil k domu poškozeného, dožadoval se vpuštění za vrata se slovy, že poškozeného zabije. Následně již před domem poškozeného fyzicky napadl, poté vběhl do domu, z kuchyňské linky vzal kuchyňský nůž s délkou čepele 9 cm a v prostoru před domem se slovem „chcípneš“ na poškozeného nejméně pětkrát nožem zaútočil, přičemž ho bodl vlevo vzadu na rozhraní zad a levé boční stěny, řízl jej do oblasti pravého ušního boltce, na tvář a poté do krku. Následně z místa bez poskytnutí jakékoliv pomoci odešel. Způsobená poranění si vyžádala akutní lékařský specializovaný zákrok, kdy byl poškozený převezen do nemocnice a neodkladně operován.
14. Především je třeba odmítnout výhradu obviněného, podle které jeho jednání nemělo takovou intenzitu, aby mohlo vést ke smrti poškozeného. Obviněný svůj útok kuchyňským nožem vedený minimálně střední intenzitou cílil na horní část těla poškozeného, zejména pak na krk a hlavu. Při použití takového nástroje může způsobit hluboké řezné či bodné rány již násilí působící střední intenzitou. Poranění na krku hodnotil znalec z odvětví soudního lékařství jako velice vážné, ohrožující život poškozeného. Jen přibližně 1 až 2 cm od vlastního zranění se nacházejí velké žíly a tepny, při jejichž poranění by hrozil vznik vzduchové embolie. U poškozeného došlo k velké krevní ztrátě, kdy bez specializovaného lékařského zákroku by došlo k rozvoji hemoragického šoku, tedy k upadnutí do bezvědomí, a následně k úmrtí v důsledku vykrvácení. Zranění poškozeného způsobená útokem obviněného by bez dalšího vedla k poměrně rychlé smrti. Ke smrti poškozeného nedošlo jen z důvodu poskytnutí včasné vysoce specializované lékařské péče (s přispěním předchozí užitečné laické pomoci), tedy okolností nezávislých na vůli obviněného. Jinak řečeno, obviněný učinil vše pro to, aby u poškozeného smrtelný následek nastal. Absenci následku v podobě smrti soudy promítly odpovídajícím způsobem do právní kvalifikace skutku jakožto pokusu trestného činu vraždy podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §140 odst. 2 trestního zákoníku.
15. Okolnostem útoku, jeho provedení i způsobeným zraněním odpovídá posouzení subjektivní stránky jakožto jednání v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Je zřejmé, že obviněný chtěl poškozeného usmrtit, tedy porušit zájem na ochraně lidského života chráněný trestním zákonem. Jestliže obviněný soudům vytýká, že čin nespáchal s rozmyslem a po předchozím uvážení, pak pomíjí související skutkové a právní závěry soudů. Soudy dospěly k závěru, že obviněný naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 2 trestního zákoníku tím, že jednal s rozmyslem, nikoliv po předchozím uvážení. Obhajoba obviněného, že se k poškozenému vrátil pouze proto, aby si předchozí konflikt tzv. vyříkali, byla vyvrácena. Po příchodu k domu obviněný rozzlobeným hlasem vyzýval poškozeného, aby otevřel vrata, jinak je přeskočí, a mluvil o tom, že poškozeného zabije. Bezprostředně poté, co poškozený otevřel, vběhl obviněný do domu, kde vzal nůž a bez jakéhokoliv rozmýšlení či dohadování na poškozeného zaútočil. Nedošlo vůbec na žádné slovní vysvětlování, obviněný přistoupil rovnou k fyzickému násilí za použití nože. I vzhledem ke značnému časovému odstupu od prvního konfliktu, který mohl obviněný vnímat jako provokující či ponižující, lze přisvědčit oběma soudům, že obviněný nejednal v afektu, ve zkratu či z náhlého a těžko ovladatelného hnutí mysli. Je zřejmé, že obviněný pojal záměr usmrtit poškozeného předem, pro takový postup se rozhodl nejméně po krátké úvaze, kdy zvážil zásadní okolnosti zamýšleného jednání a zvolil jako vhodný prostředek k provedení útoku nůž, pro který si rovnou zašel do kuchyně poškozeného. To, že si obviněný na místě činu nezahlazoval stopy a událost i zranění poškozeného posléze sdělil svědkům, svědčí pouze o absenci vyšší formy rozvahy v podobě naplánování činu (charakterizující znak předchozího uvážení). I v tomto ohledu je proto právní kvalifikace činu přiléhavá.
16. Obviněnému nelze přisvědčit ani v námitce, podle které se soudy nedostatečně zabývaly otázkou příčetnosti či zmenšené příčetnosti obviněného. Podle §26 trestního zákoníku se nepříčetností rozumí stav, ve kterém někdo pro duševní poruchu, jež je zde v době spáchání činu, nemůže buď rozpoznat protiprávnost svého činu, anebo nemůže své jednání ovládat, přičemž postačí, že chybí jedna z těchto schopností. Zmenšenou příčetností ve smyslu §27 trestního zákoníku se rozumí takový stav, v němž byla v důsledku duševní poruchy podstatně snížena (oslabena) schopnost pachatele rozpoznat protiprávnost činu nebo schopnost pachatele ovládat své jednání, anebo byly sníženy zároveň obě tyto schopnosti. Za účelem posouzení zdravotního stavu obviněného a jeho psychického stavu v návaznosti jeho osobnostní strukturu byly v řízení provedeny znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. U obviněného znalci diagnostikovali disociální poruchu osobnosti, lehkou mentální retardaci a syndrom závislosti na vícero psychoaktivních látkách. Uvedené duševní choroby či poruchy nemají obecně vliv na ovládací a rozpoznávací schopnost. Obviněný byl v době činu ovlivněn alkoholem a nacházel se ve stavu středně těžké opilosti, v důsledku čehož došlo k nepodstatnému snížení ovládacích schopností při zachování schopností rozpoznávacích. Znalci vyloučili, že by mohl být obviněný postižen jakoukoliv duševní chorobou či poruchou, v jejímž důsledku by jeho rozpoznávací či ovládací schopnosti byly podstatně sníženy či dokonce zcela vymizelé.
17. Deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá námitka obviněného, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.).
18. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu