ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.473.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 473/2022-656
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 6. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 9 To 13/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 33/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 1 T 33/2020 , byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným
- pod bodem I. 1. a. – c. obžaloby přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
- pod bodem I. 1. b. a I. 2. obžaloby přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku,
- pod bodem I. 3. obžaloby zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku,
- pod bodem I. 4. obžaloby přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku,
- pod bodem II. 1. obžaloby přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku,
- pod bodem II. 2. a 4. obžaloby přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,
- pod bodem II. 3. obžaloby přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil jednáními popsanými ve výrokové větě odsuzujícího rozsudku. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 2,5 let se zařazením do věznice s ostrahou.
3. Konečně nalézací soud citovaným rozsudkem podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podali obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání. O odvolání státního zástupce rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 9 To 13/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině a nezměněném výroku o náhradě škody dle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 4 let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to 1 ks zavíracího kapesního nože zn. Lakota Rostfrei s čepelí 8 cm o celkové délce 19 cm.
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napoprvé rozhodl toliko o odvolání státního zástupce, a odvolání obviněného zcela pominul, Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3 Tdo 741/2021, rozhodl tak, že podle §265k tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
6. Odvolací soud po novém projednání obou odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 9 To 13/2021. Odvolací soud rozhodl zcela shodně jako v předchozím shora citovaném rozhodnutí ze dne 25. 2. 2021, když zrušil rozhodnutí nalézacího soudu pouze v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině a nezměněném výroku o náhradě škody dle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 4 let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to 1 ks zavíracího kapesního nože zn. Lakota Rostfrei s čepelí 8 cm o celkové délce 19 cm.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, kterým napadá výrok o vině i výrok o trestu. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021, ačkoliv dovolání podal až po 1. 1. 2022).
8. Obviněný namítá, že odvolací soud se dopustil pochybení při výslechu svědků, když vzhledem k neschopnosti svědka J. podat souvislou a spontánní výpověď tomuto svědkovi předčítal jednotlivé body obžaloby a následně i úřední záznamy zajištěné policií a následně se svědka tázal, zda s přečtenými pasážemi souhlasí nebo nikoliv. Ačkoliv odvolací soud označil svědectví svědka J. za protiprávní, s výjimkou části s předčítáním úředních záznamů jej považoval za procesně použitelné a vycházel z něj. Z týchž důvodů obviněný považuje za nezákonné i výslechy svědků J. a T. Argument odvolacího soudu, že trestní řád nezakazuje při výslechu svědka předčítat body obžaloby, je podle obviněného v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí.
9. Obviněný dále namítá porušení práva na zákonného soudce. Uvádí, že podle rozvrhu práce měla být předsedkyní senátu Městského soudu v Praze JUDr. Věra Trojanová, jejíž jméno bylo uvedeno i na listinném seznamu vyvěšeném u dveří jednací síně č. 327, což dokládá fotografií. Ve skutečnosti však senátu předsedala JUDr. Monika Křikavová.
10. Obviněný zpochybňuje ve věci učiněná skutková zjištění. Z dokazování podle něj vyplynuly zjevné pochybnosti o průběhu jednotlivých skutků, o tom, zda se skutečně staly, kdo byl pachatelem a kdo poškozeným. Za této situace měly soudy aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a jednání obviněného posoudit maximálně jako přestupek proti občanskému soužití.
11. Obviněný rozporuje hmotně právní kvalifikaci dvou skutků, které byly kvalifikovány jako výtržnictví. Tyto se sice odehrály na místě veřejně přístupném, avšak nedošlo k narušení veřejného pořádku.
12. Konečně obviněný namítá, že soudy při stanovení trestu jednaly v rozporu s §39 odst. 1 tr. zákoníku. Nevzaly v potaz mírnější následky poranění poškozené J. Odvolací soud rozhodl o uložení vyššího trestu, aniž by v tomto směru provedl nové důkazy.
13. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a aby podle §265l tr. ř. přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k novému projednání a rozhodnutí.
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
15. Pokud jde o námitku nezákonnosti výslechů svědků J., J. a T., státní zástupce připouští, že došlo k dílčím pochybením. Avšak výpovědi svědků jsou v podstatné části využitelné. V části, v níž tyto výslechy trpí nedostatky, soudy svědecké výpovědi nevyužily k tíži obviněného. Tato námitka je tedy nedůvodná.
16. K námitce nesprávného obsazení senátu státní zástupce uvedl, že Městský soud v Praze byl obsazen řádně tříčlenným senátem složeným z předsedy a dvou soudců. Věc v souladu s platným rozvrhem práce napadla senátu 9 To. Seznam vyvěšený před jednací síní není určujícím dokumentem.
17. Státní zástupce nepovažuje za důvodné ani námitky zpochybňující hmotně právní kvalifikaci jednání obviněného (odkaz na §12 odst. 2 tr. zákoníku; argument, že nedošlo k narušení veřejného pořádku) ani skutkovou námitku obviněného (že ze zmatených výpovědi není možné určit, kdo způsobil škody na majetku poškozeného). Státní zástupce uvedl, že alkoholové opojení nesnižuje ani nevylučuje společenskou škodlivost deliktu. K jednání kvalifikovanému jako přečin výtržnictví uvádí, že jednání obviněného bylo výrazem neukázněnosti a neúcty k zásadám občanského soužití a odporovalo i zájmu společnosti na zachování veřejného pořádku. K namítané nepřiměřenosti trestu uvádí, že námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod.
18. Jelikož státní zástupce neshledal ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, ačkoliv dovolání podal až po 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu, která doplnila a přečíslovala dovolací důvody. Argumentace obviněného formálně odpovídá dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. a), g) a h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (s účinností od 1. 1. 2022 výslovně zakotvující předchozí ustálenou judikaturu) je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
26. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
27. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
28. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
29. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
30. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
31. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 brojí jednak proti výroku o vině, jednak proti výroku o trestu, a dále se ve své věci domáhá uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku.
32. Dovolací argumentaci obviněného lze s určitou mírou zjednodušení sumarizovat tak, že obviněný jednak namítá porušení práva na zákonného soudce spočívajícího v nesprávném obsazení senátu. Dále tvrdí, že výslechy svědků J., J. a T. byly provedeny v rozporu s trestním řádem , což vyústilo v zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Obviněný dále zpochybňuje skutkové závěry soudů a ve vztahu k trestnému činu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku zpochybňuje naplnění znaků tohoto trestného činu (narušení veřejného pořádku). Obviněný se dovolává aplikace zásady subsidiarity trestní represe a namítá, že uložený trest je nepřiměřený .
33. Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou, kterou obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy že v řízení o odvolání, které vedl Městský soud v Praze, měla být podle rozvrhu práce předsedkyní senátu JUDr. Věra Trojanová, nikoliv JUDr. Monika Křikavová. V tom obviněný spatřuje porušení svého práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny (Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky).
34. Jak již Nejvyšší soud uvedl výše, citovaný dovolací důvod je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
35. Přitom platí, že soud není náležitě obsazen, jestliže obsazení soudu neodpovídá ustanovením §27, §31 a 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Jedná se o situace, kdy rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo kdy byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně; dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (R 36/2012-II.) apod. (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157.)
36. Nejvyšší soud ve spisu ověřil, že Městský soud v Praze rozhodoval o odvolání obviněného a o odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného v tříčlenném senátu složeném ze tří soudců senátu 9 To, a sice z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Křikavové a soudců JUDr. Věry Trojanové a JUDr. Pavla Bendy, přičemž obsazení senátu v průběhu řízení před odvolacím soudem nedoznalo změn. Už jen z toho je zřejmé, že Městský soud v Praze jako soud odvolací byl ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu obsazen řádně, když zcela v souladu s ustanovením §31 odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích rozhodoval v tříčlenném senátu složeném z předsedy senátu a dvou soudců, což ani obviněný nijak nesporuje. Námitka obviněného, že soud nebyl náležitě obsazen, se tak míjí s uplatněným dovolacím důvodem a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
37. Z náhledu Ústavního soudu navíc vyplývá, že ústavní imperativ, podle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.“ (čl. 38 odst. 1 Listiny), je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, a nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. Je proto na účastníkovi soudního řízení, aby námitku porušení ústavní ochrany plynoucí ze zásady o zákonném soudci uplatnil včas, tj. bezprostředně poté, co skutečnosti ji odůvodňující se mu staly známy (nález ze dne 6. června 2002 sp. zn. III. ÚS 711/2001, uveřejněn pod č. 66, ve sv. 26 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
38. V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný neuplatnil ani v průběhu prvního, ani v průběhu druhého veřejného zasedání před odvolacím soudem námitky proti složení senátu. Ostatně ani ve svém dovolání neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily o svévoli při obsazování senátu. Námitkou porušení práva na zákonného soudce se obviněný zjevně snaží zvrátit rozhodnutí, které je pro něj nepříznivé. Nejvyšší soud dotazem na Městský soud v Praze ověřil, že předsedkyní senátu ve věci obviněného byla po celou dobu řízení JUDr. Monika Křikavová. Případné uvedení JUDr. Věry Trojanové na seznamu projednávaných věcí vyvěšeném před jednací síní představuje toliko administrativní chybu, která nemá pro řízení žádnou relevanci a v žádném případě neodůvodňuje závěr o tom, že ve věci došlo k porušení práva na zákonného soudce.
39. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 obviněný uplatnil námitku, že výslechy svědků J., J. a T. byly provedeny v rozporu s trestním řádem, když svědkům byly předčítány jednotlivé body obžaloby a v případě svědka J. také úřední záznam policejního orgánu o podaném vysvětlení, přičemž svědci byli následně dotazováni, zda s přečtenými pasážemi souhlasí. Z takto získaných svědectví tak podle obviněného nelze vycházet.
40. Tuto námitku lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, když obviněný namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Nejvyšší soud však této námitce obviněného nepřisvědčil.
41. Nejvyšší soud předně konstatuje, že se jedná o námitku opakovanou, kterou se již na podkladě odvolání obviněného zabýval a s níž se již vypořádal odvolací soud (v bodech 17. - 19. odůvodnění napadeného rozsudku). Nejvyšší soud se uvedenou argumentací odvolacího soudu plně ztotožňuje.
42. Obviněnému je třeba dát za pravdu v tom směru, že čtení úředního záznamu policejního orgánu o podaném vysvětlení svědka J. bylo skutečně v rozporu s §158 odst. 6 tr. ř. Část výpovědi tohoto svědka, která byla získána po přečtení úředního záznamu, nelze ve vztahu ke skutečnostem, které byly svědkovi takto přečteny, použít jako důkaz.
43. Pokud však jde o ostatní části výslechu svědka J. a o výslechy obou poškozených, Nejvyšší soud souhlasí s odvolacím soudem, že tyto výslechy jsou jako důkaz použitelné a v kontextu dalších ve věci provedených důkazů a v kontextu částečného doznání obviněného tvoří dostatečný podklad pro rozhodnutí nižších soudů o jeho vině. Je pravdou, že předseda senátu nalézacího soudu na konci výslechu přistoupil ke čtení jednotlivých bodů obžaloby, učinil tak ovšem teprve poté, co poskytl svědkům prostor pro spontánní vyjádření a dotazoval se jich na další otázky. Odpovědi svědků odpovídají jejich osobnostem, jednalo se jak o odpovědi uzavřené, tak o odpovědi otevřené, kdy bylo zřejmé, že svědci si postupně vybavují i některé detaily. Případné čtení bodů obžaloby poškozeným J. a T. navíc nelze přeceňovat, když se jakožto poškození mohli před hlavním líčením s obžalobou seznámit.
44. K námitce obviněného, že odůvodnění odvolacího soudu v intencích „trestní řád toto nezakazuje“ je v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, Nejvyšší soud konstatuje, že se jedná o námitku proti odůvodnění rozhodnutí. Dovoláním (podobně jako jinými opravnými prostředky) lze přitom napadat jen výroky určitého rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění. Důvody dovolání totiž musí mít podklad výlučně ve výrokové části příslušného rozhodnutí, případně v postupu soudu, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, nikoliv jen v samostatném odůvodnění napadeného vydaného rozhodnutí. To platí bez ohledu na skutečnost, zda je odůvodnění rozhodnutí nesprávné, rozporné, neúplné či jinak vadné (k tomu Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3148).
45. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že proces výslechu svědků i přes shora popsané výhrady netrpí vadami, které by činily takto provedené důkazy nepoužitelnými, a námitku obviněného je tak třeba označit za zjevně neopodstatněnou.
46. Nejvyšší soud shledal, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci žádného, natož extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními (ostatně výslovně ji nenamítá ani obviněný). Lze uzavřít, že soudy při provádění a hodnocení důkazů postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jsou přezkoumatelná.
47. V části IV. svého dovolání obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 uplatnil námitky, kterými (jak tvrdí) zpochybňuje hmotněprávní kvalifikaci svého jednání.
48. Ve skutečnosti však obviněný ve vztahu ke skutkům kvalifikovaným jako trestné činy loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku uplatňuje námitky, kterými toliko zpochybňuje zjištěný skutkový stav, k němuž na základě provedeného dokazování došly oba nižší soudy (existují pochybnosti, zda se skutky vůbec staly, a pokud ano, jak se odehrály). Vzhledem k tomu, že ani zde obviněný neuplatnil argumenty odůvodňující případný výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění (zjevný nesoulad důkazů a skutkových zjištění, důkazy získané procesně nepřípustným způsobem, opomenuté důkazy), lze uzavřít, že v této části se dovolání obviněného míjí s jakýmkoliv dovolacím důvodem.
49. Námitkou, kterou lze formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. g) tr. ř. [s účinností od 1. 1. 2022 označený písm. h)] je námitka, že u jednání kvalifikovaného jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nedošlo k porušení zákonem chráněného zájmu, tedy k narušení veřejného pořádku. Této námitce však Nejvyšší soud nepřisvědčil.
50. Ustanovení §358 tr. zákoníku chrání klidné občanské soužití proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek. Zpravidla jsou výtržnictvím ohroženy i další zájmy, zejména zdraví lidí, cizí majetek, čest a důstojnost lidí apod. (tzv. sekundární objekt trestného činu). Jednání zde má dvě formy, a to hrubou neslušnost a výtržnost. Konkrétní jednání může naplňovat obě tyto formy, které se někdy překrývají. Jde zpravidla o násilný nebo slovní projev takového charakteru, že hrubě uráží, vzbuzuje obavy o bezpečnost zdraví, majetku nebo výrazně snižuje vážnost většího počtu osob současně přítomných. Výtržností se rozumí zejména jednání, které závažným způsobem (hrubě) narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3322).
51. V projednávané trestní věci se obviněný dopustil jednání spočívajícího (zkráceně) v tom, že i přes vyjádřený nesouhlas a uhýbání ze strany poškozené J. tak dlouho vrhal zavírací nůž proti jejím nohám, až jej zapíchl do její nohy a způsobil jí řeznou ránu na boční straně ukazováku. V druhém případě poté, co poškozená obviněnému řekla, že už ji to venku nebaví a že chce jet domů, tak ji obviněný bez varování udeřil rukou do břicha a následně do ramene již předtím zhmožděné ruky, což si vyžádalo ošetření poškozené. V obou případech se obviněný těchto jednání dopustil na místech veřejně přístupných (což nerozporuje). Obviněný byl přitom pro přečin výtržnictví již jednou odsouzen v roce 2018.
52. Nejvyšší soud se ztotožňuje s právní kvalifikací shora popsaných jednání jako přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Toliko nad rámec odůvodnění podaného nižšími soudy doplňuje, že oba skutky, které byly kvalifikovány jako přečin výtržnictví, jednoznačně dosahují intenzity výtržnosti ve smyslu §358 odst. 1 tr. zákoníku, když spočívají v opakovaném a ne zcela zanedbatelném násilí, navíc směřovaném vůči ženě a mj. proti části těla, kterou obviněný poškozené již předtím sám zhmoždil. Takové jednání svědčí o neúctě obviněného k zásadám občanského soužití. Nejvyšší soud je přesvědčen, že jednáním poškozeného byl narušen zájem společnosti na zachování veřejného klidu a pořádku. Nejvyšší soud navíc nepochybuje o tom, že obě závadná jednání obviněného byla způsobilá v případných kolemjdoucích vzbudit pohoršení a důvodné obavy o jejich bezpečí a zdraví. Právní kvalifikace posuzovaných jednání je tedy správná.
53. Konečně obviněný v rámci citovaného dovolacího důvodu namítl, že vzhledem k pochybnostem o skutečném průběhu jednotlivých skutků měl soud uvažovat o aplikaci zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a jednání kvalifikovat toliko jako přestupek proti občanskému soužití.
54. I tuto námitku je možno formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. K této námitce je však nutno nejprve v obecné rovině uvést, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Závěr o využití zásady subsidiarity trestní represe na základě konstatování nedostatečné společenské škodlivostí činu lze učinit jen v případech, v nichž se posuzovaný případ s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti vymyká běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
55. Konfrontuje-li Nejvyšší soud shora uvedená východiska s konkrétní argumentací obviněného, dochází k závěru, že obviněný pouze znovu zpochybňuje skutková zjištění, k nimž dospěly oba nižší soudy. Takovou argumentaci však uplatnit nelze, neboť při posuzování společenské škodlivosti trestného činu je nutno vycházet výlučně ze skutku, tak jak byl soudy zjištěn v průběhu dokazování a jak je popsán ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
56. Kromě shora uvedeného argumentu obviněného (že se skutky možná ani nestaly nebo že se odehrály jinak) obviněný neuvádí žádné okolnosti, kterými by se projednávané skutky vymykaly běžně se vyskytujícím trestným činům příslušné skutkové podstaty, a takové okolnosti v projednávané věci neshledává ani Nejvyšší soud. Skutečnost, že se obviněný vytýkaných jednání dopouštěl zpravidla pod vlivem alkoholu, společenskou škodlivost jeho jednání nesnižuje ani nevylučuje. Uplatnění zásady subsidiarity trestní represe tak v projednávané věci není na místě a námitky obviněného jsou i v této části zjevně neopodstatněné.
57. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný namítl, že tento trest je nepřiměřený, když odvolací soud uložil obviněnému přísnější trest než nalézací soud, aniž by provedl nové důkazy. Odvolací soud také nevzal v potaz svědectví poškozené J., která i přes neschopenku chodí do práce, což svědčí o mírnějších následcích. K těmto námitkám obviněného uvádí Nejvyšší soud následující.
58. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, tedy pouze v případě, že byl obviněnému uložen nepřípustný druh trestu, či trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, pro který byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v ustanoveních §31 až §34 trestního zákona, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného či naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
59. Takováto situace (uložení nepřípustného druhu trestu, či trestu ve výměře mimo trestní sazbu) obviněným namítaná není a ani Nejvyšší soud ji v projednávané věci nezjistil. Zásah Nejvyššího soudu by tak přicházel v úvahu pouze ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých , zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Byl-li obviněnému v této trestní věci uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 4 let, zatímco mu mohl být ukládán trest v sazbě 2 léta až 10 let , přičemž soudy měly možnost s ohledem na §43 odst. 1 tr. zákoníku zvýšit horní hranici této sazby o jednu třetinu , pak Nejvyšší soud konstatuje, že o extrémně přísný a zjevně nespravedlivý trest se nepochybně nejedná.
60. Pouze nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že oba soudy se zabývaly jak zákonností uložených trestů, tak i jejich přiměřeností z hledisek popsaných v §39 tr. zákoníku.
61. Na skutečnosti, že odvolací soud uložil obviněnému přísnější trest, aniž by v tomto směru provedl nové důkazy, neshledává Nejvyšší soud nic protiprávního, naopak, jedná se o běžnou praxi. Otázka trestu je otázkou právní a nepoužije-li odvolací soud k odůvodnění nově uloženého trestu nových skutečností (a to se v projednávané věci nestalo), pak může o trestu rozhodnout na podkladě skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem.
62. Námitky obviněného proti výroku o trestu tak nenaplňují žádný dovolací důvod.
63. Nejvyššímu soudu tedy nezbývá než uzavřít, že námitky obviněného se částečně míjí s uplatněnými dovolacími důvody a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod. Námitky, které bylo možné pod dovolací důvody podřadit, Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
64. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
65. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 6. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu