ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.548.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 548/2022-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný T. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 4 To 494/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 59/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného T. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 24 T 59/2020, byl obviněný T. P. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se spoluobviněným J. B., nar. XY v XY, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 4. 1. 2020 v době kolem 19,00 hodin na účelové komunikaci na břehu řeky Labe, poblíž železničního podjezdu vedoucího do ulice XY v XY , okres Litoměřice, vydávající se za příslušníky Policie České republiky, nejprve obžalovaný T. P. vyzval nezletilého AAAAA(pseudonym), narozeného XY , k předložení občanského průkazu, zatímco opodál stál obžalovaný J. B., a když to poškozený odmítl, obžalovaný T. P. nadzvedl mikinu, pod kterou měl za opaskem zastrčenou expanzní zbraň, napodobující krátkou palnou zbraň, kterou uchopil do ruky a se slovy „nesmlouvej se mnou a dej sem tu občanku“ s ní namířil na poškozeného, který tak z obav o své zdraví učinil, kdy obžalovaný T. P. občanský průkaz následně předal obžalovanému J. B. s tím, aby ho šel zkontrolovat do auta, což učinil, poté předal občanský průkaz zpět obžalovanému T. P. a ten ho vrátil poškozenému s požadavkem, aby z místa odešli .
Za to byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let, za současného vyslovení dohledu.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. B.
Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 24 T 59/2020, podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích odvolání v neprospěch obviněného T. P., a to do výroku o trestu, neboť shledala uložený trest jako nepřiměřeně mírný.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 4 To 494/2021 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného T. P. zrušil ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného nově odsoudil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajské soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 4 To 494/2021, podal obviněný T. P. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 331-334), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný má za to, že nebyly a nemohly být naplněny důvody pro uložení trestu odnětí svobody, kdy jsou závěry odvolacího soudu v otázce stanovení trestu nepřezkoumatelné, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Zdůraznil, že dovolací řízení se nesmí v žádném případě nacházet mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu. Nesprávné právní posouzení věci a porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že odvolací soud zcela nesprávně kvalifikoval okolnosti trestní věci a jeho poměry jako okolnosti přitěžující, kdy současně zcela opomněl vzít do úvahy okolnosti polehčující, v důsledku čehož nesprávně a nezákonně rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu, a sám rozhodl tak, že mu uložil trest odnětí svobody nepodmíněný. Zejména odvolací soud zcela nesprávně vyhodnotil jeho trestní minulost. Uvedl, že nikdy neporušil podmínky dohledu, vždy plnil stanovené podmínky probační a mediační služby a nedal záminku k přeměně podmíněného trestu na trest nepodmíněný, a to právě s jedinou výjimkou v podobě excesu, který byl projednáván v této trestní věci. Odvolací soud však nijak nezohlednil zřejmou skutečnost, že trestná činnost projednávaná nyní je typově zcela odlišná od trestné činnosti, v rámci které se dovolatel v minulosti dopouštěl recidivy. Dovolatel tak není speciálním recidivistou a dřívější trestnou činnost tedy v této trestní věci nelze hodnotit jako přitěžující okolnost podle §42 písm. q) tr. zákoníku. Obecná recidiva v podobě ojedinělého excesu, tedy vybočení z jinak zcela řádného života, není naprosto dostatečná pro uložení nepodmíněného trestu a podrobení dovolatele trestní represi. Soud rovněž pochybil, pokud doznání se k trestné činnosti a projevenou lítost označil za účelové. Obviněný se rovněž ohradil proti tvrzení soudu, že měl trestnou činnost bagatelizovat. Poukázal na to, že svědkyně BBBBB(pseudonym) považovala celý incident za žert, což soud nijak nezohlednil, přestože je jasné, že protiprávní činnost nedosahovala vysoké intenzity a společenské závažnosti. Soud prvního stupně měl přihlédnout k výpovědi poškozeného a svědkyně, přičemž jejich výpovědi nevypovídají o tom, že by jim byla způsobena závažná újma. Nijak rovněž nezohlednil, že se dovolatel poškozenému v rámci hlavního líčení omluvil, ujistil jej o tom, že se do budoucna vyvaruje jakéhokoli kontaktu s ním. Má za to, že odvolacímu soudu nepřísluší podrobovat revizi takovýto bezprostřední dojem soudu prvního stupně. Obviněný má rovněž za to, že nebylo dostatečně zohledněno, že neměl v úmyslu vést protiprávní jednání proti dítěti, resp. od svého jednání upustil, když vyšlo najevo, že svědkyně BBBBB je ještě dítě. Trestný čin tedy spáchal ve skutkovém omylu ohledně věku této svědkyně. Navíc na místě činu nebyla dobrá viditelnost. Závěrem poukázal na to, že nepodmíněný trest jej uvede znovu do kriminogenního prostředí, z něhož se již téměř úspěšně dostal. Navíc je otcem, stará se o syna a prostředky si zaopatřuje prací, což mu bude nadále odepřeno. Úvahy odvolacího soudu o výměře trestu pak nebyly ani dostatečně odůvodněny.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 4 To 494/2021, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 2. 6. 2022, sp. zn. 1 NZO 418/2022.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že je třeba zcela souhlasit s názorem odvolacího soudu potažmo s názorem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích prezentovaným v podaném odvolání do výroku do trestu, že obviněný je osobou osmkrát soudně trestanou, přičemž na něho bylo působeno jak tresty alternativními, tak trestem odnětí svobody, kdy žádný z nich však jeho nápravě nevedl. V době předmětného jednání se nacházel ve dvou současně běžících zkušebních dobách podmíněného odsouzení, z nichž v jedné byl nad ním dokonce vysloven dohled. Pokud se za této situace dopustil další úmyslné trestné činnosti stěží lze očekávat, že jakýkoli alternativní trest může vést k jeho nápravě. Na tom nemůže ničeho změnit ani jeho dosavadní chování v rámci zkušební doby. U hlavního líčení sice uvedl, že chápe závažnost svého jednání a litoval ho, avšak v pozdějších fázích přešla jeho obhajoba v osočování poškozeného, policejního orgánu i státní zástupkyně z nekalého jednání s tím, že se stále domníval, že jeho jednání nedosahuje společenské škodlivosti trestného činu. Z toho je patrno, že projevená lítost je spíše formální a sleduje pouze cíl v podobě mírnějšího trestu. Nesignalizuje jakýkoliv kritický náhled obviněného na vlastní trestnou činnost. Trest uložený soudem druhého stupně proto odpovídá všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu.
S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 4 To 494/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným T. P. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k tomuto zákonnému dovolacímu důvodu je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu . Předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. však nebyl obviněným uplatněn, byť s ohledem na jím přednesenu argumentaci lze usoudit, že by k naplnění tohoto dovolacího důvodu nedošlo.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takovýto druh námitek však obviněný nevznáší. Obviněný toliko napadá rozsah a způsob výkonu jemu uloženého trestu odnětí svobody, kdy poukazuje na nesprávné vyhodnocení polehčujících (§41 tr. zákoníku) a přitěžujících okolností (§42 tr. zákoníku).
Nad rámec uvedeného je možno poukázat na to, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody (s přímým výkonem ve věznici s ostrahou), který zákon připouští a současně ve výměře 3 (tří) roků, tedy v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným (a který činí podle odst. 2 §175 tr. zákoníku 2 léta až 8 let). Odvolací soud přihlédl zejména ke skutečnosti, že obviněný se opakovaně dopouští trestné činnosti, celkově se jedná o osm záznamů, kdy lze z hlediska recidivy přihlížet ke čtyřem z nich. Přestože byly v minulosti obviněnému ukládány zejména výchovné a alternativní tresty a následně bylo přistoupeno k trestům nepodmíněným, nevedlo to k nápravě obviněného, který takové šance nevyužil a nadále se nevyvaroval páchání další trestné činnosti. V tomto směru lze odkázat na body 9. a 10. napadeného rozsudku. Odvolací soud si byl vědom skutečnosti, že se v projednávané věci obviněný dopustil druhově odlišné trestné činnosti, než za kterou byl odsouzen v předcházejících řízení, nicméně velmi správně poukázal na skutečnost, že obviněný se projednávané trestné činnosti dopustil ne v jedné, ale dokonce ve dvou zkušebních dobách podmíněného odsouzení, nadto s vyslovením dohledu probačního úředníka. Závěr, že obviněný je tedy tzv. obecným recidivistou, což odpovídá přitěžující okolnosti podle §42 písm. q) tr. zákoníku, je pak zcela přijatelný. Zločinu se navíc dopustil ve formě spolupachatelství, přičemž byl ve věci iniciátorem. To odvolací soud vyhodnotil jako přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. o) tr. zákoníku. Rovněž podle závěru Nejvyššího soudu zcela správně zohlednil další přitěžující okolnost, a to, že se obviněný jednání dopustil vůči dětem, dvěma osobám mladších 18 let, v případě svědkyně BBBBB se dokonce jednalo o dítě mladší 15 let věku. Argumentace obviněného, že za špatné viditelnosti nerozpoznal, že se jedná o děti a že tedy jednal ve skutkovém omylu, je zcela absurdní. Bagatelizace následků, které jeho jednání zanechalo na poškozeném, a které se projevily až s určitým časovým odstupem, což u traumatizujících zážitků není nic neobvyklého, rozhodně nepodporuje závěr, že obviněný na své jednání nahlíží kriticky. Odvolací soud nijak nezpochybnil, že obviněný je ze strany probační a mediační služby Litoměřice hodnocen kladně. Obviněný se dopustil zločinu, přičemž si musel být vědom, již s ohledem na svou trestní minulost, že na jeho jednání může být pohlíženo jako na jednání podléhající trestní represi. Svým neuváženým jednáním tak ohrozil nejen svou osobní svobodu, ale zejména pak svůj rodinný a pracovní život. Takové rozhodnutí však bylo zcela na něm samotném.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného T. P. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu