ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.578.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 578/2022-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podala obviněná K. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2022, č. j. 3 To 305/2021-121, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 140/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2021, č. j. 5 T 140/2021-105 , byla obviněná K. L. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jichž se dopustila jednáním popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Za to byla podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
2. Proti rozsudku nalézacího soudu podala obviněná odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 2. 2022 č. j. 3 To 305/2021-121, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
4. Odvolací soud se podle ní nedostatečně vypořádal s dopadem uloženého trestu na nezletilého potomka obviněné, a tím aproboval nepřiměřeně přísný trest, který byl obviněné uložen. Obviněná poukázala na skutečnost, že vychovává svého nezletilého syna M. L., kterému je pouhých dvanáct let, přičemž právě obviněná je tomuto synovi jediným rodičem a výlučně pečující osobou. V době výkonu trestu odnětí svobody bude její syn vyrůstat v prostředí bez obou rodičů, což dle obviněné může mít zásadní negativní vliv na jeho další vývoj a výchovu. Uvedené platí tím spíše, když je u obviněné dána polehčující okolnost ve formě lítosti, kterou odvolací soud vůbec nevzal v potaz, přestože obviněná projevila lítost jak v hlavním líčení, tak i ve veřejném zasedání o podaném odvolání. Ještě v přípravném řízení přitom svoji vinu odmítala. Pokud by si obviněná neuvědomila společenskou a právní neakceptovatelnost jejího jednání a nezbytnost své nápravy, logicky by se nadále snažila svoji vinu zpochybnit. Lítost přitom je dle obviněné prakticky neoddělitelná součást takového posunu. Tyto skutečnosti však odvolací soud vůbec nereflektoval.
5. Obviněná s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvádí, že kritérium nejlepšího zájmu dítěte svědčí právě dítěti, nikoliv obviněné. Soudy mají povinnost zabývat se dopadem uloženého trestu na nezletilého a s touto okolností se v odůvodnění náležitě vypořádat, a to bez ohledu na to, zda obviněná osobu nezletilého v průběhu řízení zmiňovala. Obhajoba navíc na nezaopatřeného syna obviněné v rámci závěrečného návrhu upozornila.
6. Obviněná odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, podle něhož má proti nedostatečnému zohlednění zájmů nezletilého zasáhnout již Nejvyšší soud, jakkoliv taková argumentace nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů.
7. Obviněná navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
9. Státní zástupkyně souhlasí s odvolacím soudem, že se obviněná v rámci přípravného řízení ani před soudem prvého stupně nezmínila o jejím rodinném zázemí, či o nutnosti péče o dítě. Pouze v rámci závěrečné řeči stručně sdělila, že trestního jednání lituje. Soud správně poukázal na trestní minulost obviněné (19 záznamů v rejstříku trestů). Prohlášení viny a doznání je skutečně polehčující okolností, ovšem bohužel jedinou. Úhrnný trest byl navíc ukládán pro více trestných činů, majetkového přečinu se pak obviněná dopustila více útoky, s trestnou činností začala krátce po ukončení předchozího nepodmíněného trestu odnětí svobody. Trest uložený soudem prvého stupně je trestem uloženým stále ještě v první třetině zákonné trestní sazby, přičemž v případech tzv. speciální recidivy je možné běžně ukládat pachatelům i tresty odnětí svobody začínající spíše na polovině zákonné trestní sazby. Trest je tak spíše trestném mírnějším, rozhodně však trestem zcela odpovídajícím všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu.
10. Státní zástupkyně je přesvědčena, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
12. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě obviněnou uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněná na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. brojí proti výroku o trestu . Dovolací argumentace obviněné je založena na jejím přesvědčení, že se soudy, a to zejména odvolací soud, nedostatečně vypořádaly s dopadem uloženého trestu na nezletilého potomka obviněné, čímž odvolací soud aproboval nepřiměřeně přísný trest, který byl obviněné uložen.
18. Hned úvodem je třeba konstatovat, že ačkoliv obviněná ve svém dovolání uplatnila toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná svojí argumentací nebrojí pouze proti výroku o trestu, který ji uložil nalézací soud, ale také proti rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nejvyšší soud však k této vadě nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., (respektive ve vztahu k dalším dovolacím důvodům – viz dále) ačkoliv to obviněný výslovně nenamítl.
19. Dále musí Nejvyšší soud konstatovat, a to s ohledem na výrok (o trestu), vůči kterému dovolání obviněné směřuje, že v rámci obviněnou uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné přezkoumávat výrok o trestu jen ve zcela specifických případech, a sice v případě jiných vad, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Dovolací argumentace obviněné směřující proti výroku o trestu se proto nachází mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
20. Pokud dovolání obviněné směřuje (toliko) proti výroku o trestu, pak k tomuto vymezení dovolání lze uvést, že výrok o trestu lze napadat toliko prostřednictvím dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. i) a j) tr. ř.
21. Z hlediska této trestní věci uvádí Nejvyšší soud, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií pro ukládání trestu (§39 až §42 tr. zákoníku), a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného či naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
22. Takováto situace (uložení nepřípustného druhu trestu, či trestu ve výměře mimo trestní sazbu) v projednávané věci nenastala, ostatně to netvrdí ani obviněná. Zásah Nejvyššího soudu pak není namístě ani z titulu trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.), to zejména s ohledem na zjištění, že obviněné byl uložen souhrnný trest odnětí svobody (za dva trestné činy) v rámci trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (6 měsíců až 3 léta) v trvání 15 měsíců.
23. Nejvyšší soud se dále, jakkoliv toliko nad rámec dovolacích důvodů, zabýval otázkou, zda nižší soudy při ukládání trestu v dostatečné míře zohlednily nejlepší zájem nezletilého syna obviněné, jak to obviněná dále v dovolání rozporuje. Obviněná v této souvislosti ve svém dovolání poukázala na nálezy Ústavního soudu ze 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, resp. ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19-2.
24. Z prvního citovaného rozhodnutí obviněná akcentuje pasáž, v níž Ústavní soud odkazuje na doporučení Výboru pro práva dítěte, dle nějž: „vždy, když je činěno rozhodnutí s dopadem na konkrétní dítě, [...] musí rozhodovací proces zahrnovat posouzení možného dopadu (negativního nebo pozitivního) rozhodnutí na dotčené dítě. [...] z odůvodnění rozhodnutí musí být patrné, že [nejlepší zájem dítěte] byl vzat v potaz.“
25. V druhém z citovaných nálezů (sp. zn. IV. ÚS 950/19-2) Nejvyšší soud mj. vymezil kritéria, která by měly soudy brát v potaz jako faktor pro případné neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody pachateli – rodiči dítěte (či jiné pečující osobě), tedy:
- míra péče obžalovaného o dítě (zejména jde-li o výlučnou pečující osobu, či nikoliv);
- míra faktické závislosti dítěte na obžalovaném (s ohledem na věk, zvláštní potřeby dítěte atd.);
- hloubka emočního vztahu dítěte k obžalovanému;
- míra, v jaké byl čin spáchán vůči dítěti;
- míra ohrožení řádného vývoje dítěte v případě, že rodič zůstane na svobodě atd.;
26. Podle Ústavního soudu je třeba shora vyjmenovaná kritéria vážit proti dalším konkurujícím zájmům jako je závažnost činu, jeho následky atd. Přitom je třeba vycházet i z toho, že trest odnětí svobody je nejpřísnějším trestem, který podle českého trestního práva lze uložit. Nikdy proto jeho uložení nesmí být bráno na lehkou váhu a trestní soudy k němu smí sahat pouze jakožto k prostředku ultima ratio v systému trestů. Na druhou stranu, pokud je již uložení tohoto trestu nevyhnutelné, veřejný zájem na ochraně společnosti je v takovém případě značný a zpravidla může převážit nad nejlepším zájmem dítěte, nejsou-li v konkrétním případě specifické okolnosti, které by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy. Ústavní soud v citovaném nálezu zdůraznil, že stěžovatel usiluje v podstatě o to, aby byl před nepodmíněným trestem odnětí svobody imunizován pouze z toho důvodu, že je rodičem nezletilého dítěte. Tomuto požadavku přitakat nelze. Opačný závěr by rezignoval na účinnou ochranu společnosti před trestnou činností, což je jednou z předních funkcí státu. Ústavní soud rovněž zdůraznil, že integrální a neoddělitelnou součástí svobody člověka je i povinnost nést všechny, tedy i negativní důsledky svých vlastních svobodných rozhodnutí a činů. S rizikem, že může být trestně stíhán i že by mohl být odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, musel být stěžovatel v citované věci obeznámen a přijal je i se všemi potenciálními důsledky, které z toho pro jeho rodinu mohou plynout. Ústavní soud tedy došel k závěru, že pokud se v citované věci dopad trestu odnětí svobody na život nezletilé dcery stěžovatele nijak nevymyká běžným situacím (nejsou přítomny zcela extraordinérní okolnosti, které by dopad na život nezletilé dcery stěžovatele zásadním a ojedinělým způsobem prohlubovaly), odvolací soud nepochybil, došel-li k závěru, že zájem na ochraně společnosti uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody stěžovateli nad nejlepším zájmem dítěte převáží.
27. S ohledem na dovolací argumentaci obviněné je nutno také dále zmínit, že Ústavní soud dále v citovaném nálezu uvedl, že skutečnost, že trestní soud vzal nejlepší zájem dítěte v úvahu a opravdu se jím zabýval, musí být materiálně obsažena v odůvodnění odsuzujícího rozsudku.
28. Z tohoto pohledu je skutečností, že dovolací argumentaci, kterou obviněná učinila předmětem svého dovolání, obviněná uplatňovala již rámci odvolání (ve kterém poukázala na skutečnost, že vychovává dvanáctiletého syna, jemuž je jediným rodičem a výlučně pečující osobou, neboť otec žije ve Velké Británii, že syn je ve věku počínající puberty, respektive, že dvaceti sedmi měsíční absence obviněné, neboť obviněné byl již dříve uložen jiný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, by při výchově syna mohly prohloubit jeho projevy vzdoru).
29. S argumentací obviněné se odvolací soud vypořádal v bodě 5. odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání. Odvolací soud poukázal mj. na to, že obviněná je speciální recidivistkou, která je prakticky neustále postihována pro různé formy přečinů krádeže, naposledy trestem odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Jen několik týdnů po propuštění z výkonu tohoto trestu se obviněná znovu dopustila dvou krádeží. Následně nerespektovala výzvu k nastoupení trestu a zavdala příčinu k jejímu stíhání pro přečin maření výkonu soudního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců je uložen ještě v první třetině zákonné trestní sazby, přičemž podle názoru odvolacího soudu lze v případech tzv. speciální recidivy běžně ukládat pachatelům i tresty odnětí svobody začínající spíše na polovině zákonné trestní sazby.
30. Dále odvolací soud uvedl, že je otázkou, v jakých obdobích skutečně obviněná o syna mohla reálně pečovat, když z opisu z evidence rejstříku trestů vyplývá, že od roku 2016 do současné doby již postupně vykonala 4 nepodmíněné tresty odnětí svobody a jak již uvedeno, poslední trest byl poměrně dlouhodobý, v trvání 30 měsíců, a obviněná jej vykonala 12. 5. 2021 (tedy jen několik měsíců předtím, než spáchala nyní posuzovanou trestnou činnost).
31. Konfrontuje-li Nejvyšší soud skutkový stav nyní projednávané věci se shora citovanými východisky judikatury Ústavního soudu, dochází k závěru, že v projednávané věci nejlepší zájem dítěte nad zájmem společnosti na potrestání obviněné zcela jistě nepřevažuje .
32. Zdůraznit je nutno především tu skutečnost, že synovi obviněné je 12 let. Obviněná přitom svým jednáním, kdy se opakovaně dopouští trestné činnosti a vykonává i nepodmíněné tresty, nedává synovi dobrý příklad. Lze se také důvodně domnívat, a to v konfrontaci s tvrzením obviněné, že takovéto výchovné prostředí je pro syna obviněné spíše rizikové než jen přínosné.
33. Obviněná netvrdila (a ani v nyní podaném dovolání netvrdí) žádné mimořádné okolnosti, které by dopad na život jejího nezletilého syna zásadním a ojedinělým způsobem prohlubovaly. Takové okolnosti neshledal ani odvolací soud. Skutečnost, že obviněná je nezletilému jedinou pečující osobou, sama o sobě nepředstavuje onu zcela mimořádnou okolnost ve smyslu citovaného nálezu Ústavního soudu, a to tím spíše, že obviněná v posledních letech opakovaně páchala trestnou činnost a vykonávala tresty odnětí svobody, a tedy o nezletilého nemohla osobně pečovat a péče musela být zajišťována jiným způsobem. Obviněná vzhledem ke své trestní minulosti musela být obeznámena s tím, co bude následovat, spáchá-li krádež a bude-li tato krádež odhalena. Svým rozhodnutím se přesto krádeže dopustit přijala všechny potenciálními důsledky, které z toho pro ni i její rodinu mohou plynout.
34. Toliko pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obě shora citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, jichž se obviněná dovolává, se zabývala situací dosud netrestaných pachatelů, přičemž ani tato okolnost ve věci sp. zn. IV. ÚS 950/19-2 nepostačovala k tomu, aby se stěžovatel vyhnul uložení trestu odnětí svobody.
35. Nejvyšší soud připouští, že odvolací soud se ve svých úvahách při zdůvodnění druhu a výměry trestu zaměřil spíše na trestní minulost obviněné, než na poměry jejího nezletilého syna, což mu do určité míry ztížilo kvalifikovaně vyvažovat zájem společnosti na potrestání obviněné v konfrontaci s nejlepším zájmem jejího dítěte. Jak však již Nejvyšší soud naznačil výše, tomuto vyvažování je třeba věnovat podstatně větší pozornost v případech pachatelů dosud netrestaných , jsou-li zároveň u dítěte dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že o takovou situaci se v projednávané věci zjevně nejedná, lze odůvodnění odvolacího soudu považovat za dostatečné. V žádném případě přitom nedošlo k porušení práva obviněné na spravedlivý proces.
36. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že v projednávané věci neshledal důvod k tomu, aby překročil rozsah dovolacího přezkumu vymezený trestním řádem, a aby z důvodu porušení (či nezkoumání) nejlepšího zájmu nezletilého syna obviněné rušil pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu .
37. Námitka obviněné, že nižší soudy nevzaly v potaz lítost, kterou projevila, se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem i s jinými dovolacími důvody, neboť nespadá do okruhu vad, které je možné dovoláním napravit (viz body 18. - 19. tohoto rozhodnutí). Navíc je i věcně neopodstatněná, jak správně uzavřel odvolací soud na samém konci odstavce 5. odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání obviněné.
38. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že argumentaci obviněné nebylo možné podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž tato argumentace nenaplňuje ani žádný jiný dovolací důvod.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
39. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu