ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.119.2021.1
3 Tz 119/2021-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 10. 2020, č. j. 5 T 16/2020-343, a podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu, §270 odst. 1 trestního řádu a §275 odst. 3 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 10. 2020, č. j. 5 T 16/2020-343,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného M. H. v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Litoměřicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. H. se bere do vazby z důvodů podle §67 odst. 1 písm. a) a c) trestního řádu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 10. 2020, č. j. 5 T 16/2020-343, byl obviněný M. H. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 za užití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl ve výroku o vině i trestu právní moci dne 5. 10. 2020.
2. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. H. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku v neprospěch obviněného, když naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, věcná souvislost nicméně absentuje. Odkázala přitom na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
3. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 10. 2020, č. j. 5 T 16/2020-343, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. H. v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 10. 2020, č. j. 5 T 16/2020-343, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 trestního řádu.
4. Stížnost pro porušení zákona byla podle §274 odst. 5 trestního řádu zaslána obviněnému a Nejvyššímu státnímu zastupitelství s tím, že se k ní mohou ve stanovené lhůtě vyjádřit. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ke stížnosti uvedl, že ji považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní a na její argumentaci plně odkazuje. Současně navrhl, aby stížnosti bylo vyhověno.
4. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
5. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021 . Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku.
6. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“.
7. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních okolnostech spáchaného činu.
8. V projednávané věci se obviněný skutků dopustil ve dnech od 20. 3. 2020 do 22. 7. 2020, v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Nalézací soud se však v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nezabýval otázkou, zda pandemie koronaviru a s ní související opatření a omezení nějak konkrétně usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se jinak projevily v jeho prospěch. Naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku dovodil soud pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Vzhledem ke konkrétním okolnostem a způsobu spáchání činu – odcizení odložených či volně vystavených věcí v prodejnách či na veřejně přístupných místech – nelze žádnou věcnou souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek z napadeného rozhodnutí dovodit. Právní závěry nalézacího soudu ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku nejsou správné.
9. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Litoměřicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
11. Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g trestního řádu) se v řízení o stížnosti pro porušení zákona neužijí. Bylo zjištěno, že obviněný v současnosti vykonává trest odnětí svobody v délce čtyřiceti měsíců z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 16/2020, a to od 22. 7. 2020 do 22. 11. 2023. Dne 16. 9. 2021 došlo k přerušení tohoto trestu útěkem obviněného z výkonu trestu. Obviněný má dále nařízen trest odnětí svobody v délce jednoho roku z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 21 T 70/2019 s předpokládaným koncem 22. 11. 2024. Ve věci vedené Okresním soudem v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 21 T 70/2019 byl obviněnému uložen podmíněný trest odnětí svobody, který byl usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 21 T 70/2019, podle §86 odst. 1 trestního zákoníku přeměněn na trest nepodmíněný. Usnesení neobsahuje odůvodnění, nicméně z časových souvislostí vyplývá, že jedním z důvodů nařízení nepodmíněného trestu bylo i odsouzení obviněného ve věci Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 16/2020. Usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 21 T 70/2019 je proto rozhodnutím obsahově navazujícím na nyní zrušený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 10. 2020, č. j. 5 T 16/2020-343, jež ve smyslu §269 odst. 2 věta čtvrtá trestního řádu pozbylo podkladu. Jelikož nebylo možné obviněného převést do jiného nařízeného trestu odnětí svobody, rozhodoval Nejvyšší soud o vazbě.
12. Při rozhodnutí o vazbě vzal Nejvyšší soud v úvahu, že obviněný je osobou opakovaně páchající trestnou činnost. Obviněný byl doposud patnáctkrát soudně trestán zejména pro majetkovou trestnou činnost. Z předcházejícího výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody byl propuštěn dne 6. 9. 2019, přičemž dalšího jednání se dopustil krátce poté, a to 26. 10. 2019, za což byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 2. 2020 sp. zn. 21 T 70/2019. V nyní projednávané věci pak měl páchat trestnou činnost pěti dílčími útoky v době od 20. 3. 2020 do 16. 6. 2020 a po sdělení obvinění dne 24. 6. 2020 se měl dopustit dalšího skutku dne 22. 7. 2020. Obviněný je dlouhodobě nezaměstnaný a finanční prostředky pro svou obživu si opatřuje trestnou činností. Existuje proto důvodná obava, že obviněný v případě ponechání na svobodě bude trestnou činnost opakovat. K obviněnému bylo dále zjištěno, že často střídá adresy trvalého pobytu. V přípravném řízení se k výslechům nedostavoval a byl pro orgány činné v trestním řízení těžko dosažitelný. Jak již bylo uvedeno výše, dne 16. 9. 2021 z výkonu trestu odnětí svobody v nyní projednávané věci utekl. Za této situace se jediným způsobem, jak zajistit dosažitelnost obviněného pro účely trestního stíhání a jak obviněnému zabránit v opakování trestné činnosti, jeví pouze jeho vzetí do vazby. Účelu vazby nelze dosáhnout jiným způsobem. Vzetí do vazby zároveň nebrání podmínky uvedené v §68 odst. 1 a odst. 2 trestního řádu. Proto bylo rozhodnuto o vazbě obviněného tak, že podle §265l odst. 4 trestního řádu byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) trestního řádu.
13. Za podmínek §274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu