ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.124.2021.1
sp. zn. 3 Tz 124/2021-176
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 7 To 407/2020, ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 71/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 7 To 407/2020, a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 3 T 71/2020, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. K.
Napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek se zrušují.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. K. se bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 3 T 71/2020, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že :
„dne 11. 5. 2020 v 11:35 hodin v Ústí nad Labem, ul. XY v prodejním centru Albert-Hypermarket provozovaném obchodní společností Albert Česká republika, s.r.o., Radlická č. 520, Praha 5, ÍČ: 44012373, odcizil ke škodě jmenované obchodní společnosti patnáct /15/ balení sušeného masa S&H, tedy zboží v celkové hodnotě 943,50 Kč, a vynesl je uschované v batohu bez zaplacení mimo pokladní prostor, kde se jej neúspěšně pokusil zastavit pracovník ostrahy napadeného hypermarketu, což se mu nepovedlo, neboť obviněný J. K. mu utekl, avšak při tomto útěku obviněný J. K. ztratil svůj batoh, ve kterém bylo jednak odcizené zboží, jednak jeho osobní věci,
a tohoto jednání se dopustil i přes to, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 2 T 16/2017-114 ze dne 30. 6. 2017, jenž nabyl právní moci dne 26. 7. 2017, odsouzen pro spáchání mimo jiné přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvacetičtyř) měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20. 11. 2018,
a dále se uvedeného jednání dopustil v době probíhající pandemie koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, tedy pandemie nemoci vážně ohrožující zdraví a život lidí, kdy na toto Vláda České republiky reagovala vyhlášením nouzového stavu, který byl konkrétně vyhlášen usnesením Vlády České republiky č. 194, ze dne 12. 3. 2020, na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento byl následně usnesení Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020, kdy tento byl následně usnesení Vlády ČR Č. 485 ze dne 30. 04. 2020 prodloužen do 17. 5. 2020“.
Za uvedené jednání mu byl uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 28 (dvaceti osmi) měsíců pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku podal obviněný odvolání a Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 7 To 407/2020 tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti ČR k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného J. K. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 7 To 407/2020 a jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 3 T 71/2020. Podle jejího názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
Stěžovatelka namítla, že okresní soud uznal obviněného J. K. vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020. Odkázala na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kriterií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
V daném případě se obviněný dopustil trestné činnosti dne 11. 5. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí” ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s touto událostí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu - odcizení 15 balení sušeného masa z volného prodeje — nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
V předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a trest měl být obviněnému ukládán podle 205 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní sazbu v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený trest odnětí svobody v trvání 2 roků trestem excesivním, který svou výměrou sice odpovídá zákonné trestní sazbě stanovené pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno jako zločin krádeže podle §205 odst. 4, písm. b) tr. zákoníku a trest byl ukládán podle 205 odst. 4 tr. zákoníku.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a trest měl být obviněnému ukládán podle 205 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní sazbu v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců trestem excesivním.
Jelikož toto pochybení nenapravil ani soud odvolací (Krajský soud v Ústí nad Labem), který odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř., porušil zákon v neprospěch obviněného i v tomto ustanovení trestního řádu.
Závěrem ministryně spravedlnosti ČR navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §256 tr. ř. a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. K., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 7 To 407/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 3 T 71/2020, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřili státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství i obhájce obviněného Mgr. Petr Neumann. Oba shodně poukázali na okolnosti vyplývající z procesního spisu a na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kriterií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Závěrem oba shodně navrhli stížnosti pro porušení zákona vyhovět.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 3 T 71/2020, odsouzen za zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Jak bylo uvedeno shora, trestného jednání se obviněný J. K. podle zjištění okresního soudu dopustil v době, kdy byl Usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS Co V-2 na území České republiky, a to na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento byl následně usnesením Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020, kdy tento byl následně usnesením Vlády ČR č. 485 ze dne 30. 04. 2020 prodloužen do 17. 5. 2020, kdy tímto dnem ukončila Vláda ČR nouzový stav a jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 16/2017 ze dne 30. 6. 2017, jenž nabyl právní moci dne 26. 7. 2017, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20. 11. 2018.
Podle §205 odst. 1 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Podle odst. 2 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle odst. 4 odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Pokud stěžovatelka namítala, že jednání kladené za vinu obviněnému bylo okresním soudem nesprávně kvalifikováno podle 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný čin spáchal v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020 (s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021), a odvolací soud toto pochybení nenapravil a odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek).
U znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek na rozdíl od stavu ohrožení státu nebo válečného stavu není výčet uzavřený (taxativní), ale formulace umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný J. K. spáchal trestný čin krádeže jednáním ze dne 11. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval, že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se neztotožnil s těmi závěry soudů nižších stupňů, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu k závěru, z něhož je nutno v nyní projednávaném případě vycházet, tj. že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
V trestní věci obviněného J. K. rozhodoval okresní soud dne 1. 10. 2020 a krajský soud dne 21. 1. 2021, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nebyla zjišťována žádná ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani soudy neuvedly, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Faktem zůstává, že obviněný se trestného jednání dopustil v prodejních prostorách prodejny Albert-Hypermarket, jejíž provoz nebyl nijak omezen a odcizil 15 balení sušeného masa v celkové hodnotě 943,50 Kč.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Odvolací soud pak pochybení nalézacího soudu nenapravil, když odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 7 To 407/2020, a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 3 T 71/2020, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek v celém rozsahu zrušil a zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Ústí nad Labem s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém hlavním líčení se okresní soud bude důsledně zabývat nejen existencí časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, zda se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu a své konečné právní závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí, při respektování ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomu, že obviněný t. č. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen napadeným a nyní zrušeným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, byl Nejvyšší soud současně povinen podle §275 odst. 3 tr. ř. rozhodnout o jeho případné vazbě. K tomu zjistil, že obviněný byl v minulosti 8x soudně trestán převážně pro majetkovou trestnou činnost, naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 2 T 16/2017-114 ze dne 30. 6. 2017, jenž nabyl právní moci dne 26. 7. 2017, mimo jiné i pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20. 11. 2018. Vzhledem k dosavadnímu způsobu života, kdy si prostředky ke své obživě opatřuje krádežemi, a to převážně prostřednictvím vloupání do různých objektů a výchovný vliv na něj neměly ani dosud uložené a vykonané tresty odnětí svobody je nepochybné, že u obviněného je dán důvod vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. ř., neboť hrozí důvodná obava, že na svobodě by opakoval majetkovou trestnou činnost, pro niž je stíhán. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný J. K. bere do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu