ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.135.2021.3
sp. zn. 3 Tz 135/2021-305
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného S. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, a podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného S. J. v §206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Sokolově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, byl obviněný S. J. uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 2, 4 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle §206 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 24 T 27/2020, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2020.
2. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. J. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v §206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku v neprospěch obviněného, když naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Odkázala přitom na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Byť ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021 Nejvyšší soud posuzoval zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, lze podle ministryně spravedlnosti s ohledem na skutečnost, že kvalifikované skutkové podstaty u trestných činů krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) a zpronevěry podle §206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku jsou vymezeny zcela shodně, závěry Nejvyššího soudu týkající se podmínek použití kvalifikované skutkové podstaty vztáhnout i na předmětnou věc.
3. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. J. v §206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 trestního řádu. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 trestního řádu před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona.
4. Stížnost pro porušení zákona byla podle §274 odst. 5 trestního řádu zaslána obviněnému a Nejvyššímu státnímu zastupitelství s tím, že se k ní mohou ve stanovené lhůtě vyjádřit. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ke stížnosti uvedl, že ji považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní a na její argumentaci plně odkazuje. Současně navrhl, aby stížnosti bylo vyhověno, a to v souladu s návrhem formulovaným ministryní.
5. O návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 3 Tz 135/2021, jímž jej podle §275 odst. 4 věta druhá trestního řádu zamítl.
6. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
7. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 . Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku.
8. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“.
9. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních okolnostech spáchaného činu.
10. K dané problematice se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Výklad §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, jenž vede k ukládání trestu odnětí svobody s dolní hranicí dvou let za jinak bagatelní krádež (která by při absenci recidivy nebyla trestným činem), nerespektuje podle Ústavního soudu interpretační rovinu zásady subsidiarity trestní represe a v konečném důsledku tak porušuje práva zaručená čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
11. Prezentované právní závěry Nejvyššího soudu i Ústavního soudu dopadají i na posuzování kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, neboť zvlášť přitěžující okolnost spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek je vymezena shodně jako u kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.
12. V projednávané věci se obviněný skutku dopustil tím, že dne 22. 3. 2020 uzavřel s poškozeným smlouvu o provedení díla, přičemž si nechal na bankovní účet zaslat zálohu na nákup materiálu ve výši 11.853 Kč, avšak materiál nikdy nenakoupil ani nedodal a stavbu ve smluveném rozsahu nikdy neprovedl, svěřenou finanční hotovost tedy nepoužil na dohodnutý účel, poškozenému ji nevrátil, ale ponechal si ji pro svou potřebu. K jednání obviněného došlo v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Nalézací soud se však v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nezabýval otázkou, zda pandemie koronaviru a s ní související opatření a omezení nějak konkrétně usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se jinak projevily v jeho prospěch. Naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku dovodil soud pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Vzhledem ke konkrétním okolnostem a způsobu spáchání činu nelze žádnou věcnou souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek z napadeného rozhodnutí dovodit. Právní závěry nalézacího soudu ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku nejsou správné.
13. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Sokolově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
15. Za podmínek §274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu