ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.16.2022.1
3 Tz 16/2022-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy v jiné trestní věci, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 29 T 94/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 29 T 94/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) a §219 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. B.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 29 T 94/2020, byl obviněný P. B. uznán vinným pokusem zločinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přečinem zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku jichž se dopustil tím, že :
„dne 25. 3. 2020 v 15.52 hod. v XY v ulici XY, u domu č. XY před prodejnou Penny Market XY, okr. Chomutov, využil toho, že J. Š., nar. XY, zde ztratila svoji peněženku s finanční hotovostí ve výši 12.500 Kč, občanským průkazem, průkazem pojištěnce České průmyslové pojišťovny a s platební kartou VISA České spořitelny na jméno R. D., nar. XY, a tuto peněženku si přisvojil, přičemž následně v době od 16.16 hod. do 16.17 hod. dne 25. 3. 2020 v XY, ulici XY z bankomatu Komerční banky se pokusil ve třech případech vybrat finanční hotovost ve výši 1.500 Kč, kdy výběry byly zamítnuty, dále ve třech případech se pokusil nalezenou kartou VISA zaplatit zboží v prodejnách, a to v 19.55 hod. dne 25. 3. 2020 v prodejně TESCO XY, XY, kdy se jednalo o nákup ve výši 59,80 Kč, kdy platba byla zamítnuta, následně dne 3. 4. 2020 v 15.40 hod. v Chomutově na autobusovém nádraží v ulici XY se pokusil z prodejního automatu zaplatit zboží v hodnotě 50 Kč, kdy platba byla zamítnuta a dále 4. 4. 2020 v 23.09 hod. v Chomutově na autobusovém nádraží v ulici XY se pokusil z prodejního automatu zaplatit zboží v hodnotě 25 Kč, kdy platba byla zamítnuta,
přičemž jednání se dopustil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 29 T 188/2018, který nabyl právní moci 21. 8. 2019, byl odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen se stanovením zkušební doby do 24. 5. 2024 a dále se jednání dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. 5 T 86/2019, který nabyl právní moci 3. 4. 2020, byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že usnesením vlády ČR ze dne 12. 3. 2020 č. 194 v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR byl vyhlášen pro území ČR nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem nemoci COVID 19, a to na dobu od 14.00 hod. dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy nouzový stav byl prodloužen dne 9. 4. 2020 usnesením vlády ČR č. 396 na dobu do 30. 4. 2020.“
Za uvedené jednání mu byl uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 (dvacetičtyř) měsíců pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dem 9. 2. 2020.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti ČR k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného P. B. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 29 T 94/2020. Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) a §219 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
Stěžovatel namítl, že okresní soud uznal obviněného P. B. vinným pokusem zločinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020. Odkázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
V daném případě se obviněný dopustil trestné činnosti dne 25. 3. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí” ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s touto událostí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu – přisvojení ztracené peněženky s finanční hotovostí, občanským průkazem, průkazem pojištěnce České průmyslové pojišťovny a s platební kartou VISA České spořitelny - nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
V předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a trest měl být obviněnému ukládán podle 205 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní sazbu v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu jsou uložené tresty odnětí svobody v obou případech trestem excesivním.
Stěžovatel dále namítl, že okresní soud uznal obviněného P. B. vinným přečinem zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku přesto, že v případě „nálezu věci“ je rozhodné, zda pachatel v době, kdy nalezne věc, ví, že tato věc patří někomu jinému a že ji jejím přisvojením odnímá z jeho dispozice. Je-li tomu tak, jde o trestný čin krádeže. Jak vyplývá ze skutkového děje, nelze jednání obviněného posoudit jako přečin zatajení věci podle §219 tr. zákoníku, nýbrž jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 29 T 94/2020, tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a §219 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. B..
Závěrem ministr spravedlnosti ČR navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) a §219 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. B., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 29 T 94/2020, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání a rozhodnutí.
K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázal na okolnosti vyplývající z procesního spisu a na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V předmětné trestní věci tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. V případě trestného činu zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku se domnívá, že ze skutku vymezeného okresním soudem nelze jednoznačně zjistit zda obviněný v době nálezu věděl komu peněženka patří, zda okresní soud trestné činy považoval za spáchané v jednočinném souběhu (což v daném případě nepřichází v úvahu) či zda výběr z platební karty považoval za samostatný skutek. Závěrem uvedl, že se ztotožňuje s podanou stížností pro porušení zákona a navrhl této vyhovět.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 29 T 94/2020, odsouzen za pokus zločinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečiny zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jak bylo uvedeno shora trestného jednání se obviněný P. B. podle zjištění okresního soudu dopustil v době, kdy byl Usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS Co V-2 na území České republiky, a to na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento byl následně usnesení Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020, a jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 29 T 188/2018, který nabyl právní moci 21. 8. 2019, byl odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen se stanovením zkušební doby do 24. 5. 2024 a dále se jednání dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 5 T 86/2019, který nabyl právní moci 3. 4. 2020, byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou,
Podle §205 odst. 1 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Podle odst. 2 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle odst. 4 odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Pokud stěžovatel namítal, že jednání kladené za vinu obviněnému bylo okresním soudem nesprávně kvalifikováno podle 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný čin spáchal v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020 (s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021), Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek).
U znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek na rozdíl od stavu ohrožení státu nebo válečného stavu není výčet uzavřený (taxativní), ale formulace umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný P. B. spáchal trestný čin krádeže jednáním ze dne 25. 3. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval, že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se neztotožnil s těmi závěry okresního soudu, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu k závěru, z něhož je nutno v nyní projednávaném případě vycházet, tj. že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
V trestní věci obviněného P. B. rozhodoval okresní soud dne 9. 2. 2021, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nebyla zjišťována žádná ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani soud neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Jak vyplývá ze shora popsaného skutkového děje, obviněný před prodejnou Penny Market XY, okr. Chomutov, využil toho, že J. Š., zde ztratila svoji peněženku s finanční hotovostí ve výši 12.500 Kč, občanským průkazem, průkazem pojištěnce České průmyslové pojišťovny a s platební kartou VISA České spořitelny, tuto peněženku si přisvojil a následně se pokusil ve třech případech vybrat finanční hotovost ve výši 1.500 Kč, kdy takovéto jednání nemělo žádnou věcnou souvislostí obviněným spáchaného trestného činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení pokud u obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
Stěžovatel dále namítal, že okresní soud při právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinu zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou.
Trestného činu zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten kdo si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné.
Věcí nalezenou bude zejména věc ztracená nebo zapomenutá, která se dostala z moci oprávněné osoby. K trestní odpovědnosti za zatajení věci se však vyžaduje, aby podle představ pachatele šlo o věc ztracenou nebo zapomenutou a aby on o ní předpokládal, že se dostala z moci oprávněné osoby. Pokud by tomu tak nebylo a pachatel by věděl, komu věc náleží a že při normálním běhu událostí se oprávněná osoba může vrátit pro věc, resp. má ji ještě v dosahu, nepůjde o zatajení věci, ale přisvojením si takové věci by se pachatel dopustil trestného činu krádeže, nebo při omylu ohledně těchto skutečností pokusu trestného činu krádeže (srov. přiměřeně R 9/1955 a R 35/1987). Věcí ztracenou ani zapomenutou tedy nebude věc, která je ještě v dosahu oprávněné osoby, nebo ví-li oprávněná osoba, v jakém okruhu může věc hledat (srov. R 31/1987 a R 35/1987). Odcizení takové věci by proto bylo trestným činem krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Pro odlišení trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku a zatajení věci podle §219 tr. zákoníku v případě nálezu věci je rozhodující, zda pachatel v době, kdy nalezne věc, ví, že tato věc patří někomu jinému a že ji jejím přisvojením odnímá z jeho dispozice. Je-li tomu tak, jde o trestný čin krádeže, v opačném případě se bude jednat o trestný čin zatajení věci. Tyto okolnosti je nutné zjišťovat k okamžiku, kdy pachatel nalezne věc (srov. R 17/1980 a R 19/2009).
O trestný čin zatajení věci podle §219 tr. zákoníku se nejedná v případě, že pachatel měl možnost bez zjevných obtíží a od samotného počátku páchání protiprávního činu zjistit totožnost vlastníka věci. Takové jednání naplňuje za splnění všech zákonných podmínek znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku (srovnej rozh. NS 5 Tdo 635/2014, 8 Tdo 342/2008).
Ustanovení §219 tr. zákoníku o zatajení věci doplňuje ochranu poskytnutou ustanovením o trestném činu krádeže podle §205 tr. zákoníku v případech, kdy si sice pachatel přisvojil cizí věc, ale nelze učinit závěr, že ji odcizil, tj. že se zmocnil cizí věci. V tomto smyslu je trestný čin zatajení věci subsidiární k trestnému činu krádeže (srov. TR NS 23/2006-T 873.) (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2175-2179).
S ohledem na popis skutku ve výroku o vině stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku okresního soudu a na absenci odůvodnění s ohledem na ustanovení §129 odst. 2 tr. ř. není zřejmé, zda nalézací soud vůbec nezjišťoval zda obviněný v době, kdy nalezl předmětnou peněženku, věděl, komu tato patří (např. k přisvojení peněženky došlo bezprostředně po její ztrátě poškozenou), a že ji jejím přisvojením odnímá z dispozice poškozené nebo zda tuto skutečnost zjistil až dodatečně prohlídkou peněženky. Ostatně jak již uvedl státní zástupce ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, z rozhodnutí soudu není ani zřejmé, zda okresní soud považoval trestné činy za spáchané v jednočinném souběhu, který je ovšem v takovém případě vyloučen nebo zda pokusy o výběr z platební karty a placení touto kartou považoval za samostatný skutek.
Za daného skutkového stavu, s přihlédnutím ke shora uvedeným zásadám, není možné učinit jednoznačný závěr zda jednání obviněného je namístě posoudit jako přečin zatajení věci podle §219 tr. zákoníku, nebo jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 29 T 94/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) a §219 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Chomutově s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém hlavním líčení se okresní soud bude důsledně zabývat nejen existencí časové a místní souvislosti obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, zda se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu a své konečné právní závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí, při respektování ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. Dokazování pak zaměří rovněž na zjištění zda obviněný již v době, kdy nalezl předmětnou peněženku, věděl, komu tato patří nebo zda tuto skutečnost zjistil až dodatečně prohlídkou peněženky.
Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu