ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.21.2022.3
sp. zn. 3 Tz 21/2022-269
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. K. , nar. XY v XY, trvale bytem náměstí XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2021, č. j. 9 To 331/2020-195, a proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 T 49/2020-161, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2021, č. j. 9 To 331/2020-195, a rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 T 49/2020-161, byl v neprospěch obviněného L. K. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2021, č. j. 9 To 331/2020-195, a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 T 49/2020-161, se zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Sokolově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Stížností pro porušení zákona napadená rozhodnutí
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 T 49/2020-161, byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněný se těchto trestných činů dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě citovaného rozsudku. Za to mu byl uložen souhrnný trest ve výměře 42 měsíců.
2. K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 1. 2021, č. j. 9 To 331/2020-195, zrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Současně odvolací soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 7. 2020, č. j. 1 T 14/2020-85, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Stížnost pro porušení zákona
3. Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného L. K. proti shora citovaným rozhodnutím stížnost pro porušení zákona .
4. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle něhož k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu, či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události.
5. Ke stejnému závěru podle ministra spravedlnosti dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, ve kterém se Ústavní soud ztotožnil s citovaným rozsudkem velkého senátu, a navíc poukázal na to, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr.
6. Ministr spravedlnosti připomněl, že v nyní projednávané věci obviněný trestné činnosti sice dopustil dne 21. 4. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí podle něj absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení osobních dokladů a věcí z rodinného domu – nelze podle stěžovatele dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by jí existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
7. Z právě uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo podle ní být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 8 měsíců trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
8. Podle ministra spravedlnosti tak byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2021, č. j. 9 To 331/2020-195, a rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 T 49/2020-161, v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného L. K. a v důsledku tohoto pochybení byl obviněnému uložen excesivní trest.
9. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného L. K., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil obě napadená rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí.
10. Ministr spravedlnosti dále navrhl přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud návrhu stěžovatele vyhověl a usnesením ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 3 Tz 21/2022 rozhodl tak, že podle §275 odst. 4 věta druhá tr. ř. obviněnému L. K. přerušil až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.
11. Stížnost pro porušení zákona byla zaslána k případnému vyjádření ustanovené obhájkyni obviněného a nejvyššímu státnímu zástupci.
12. Ustanovená obhájkyně obviněného se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřila přípisem ze dne 2. 3. 2022. Uvádí, že jednání obviněného nebyl v příčinné souvislosti s nouzovým stavem, ani se souvisejícími krizovými mimořádnými opatřeními, a nelze tak konstatovat, že jeho jednání bylo vyhlášením nouzového stavu umožněno či významně usnadněno.
13. Jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, podle obhájkyně s důvodem a cíli vyhlášení nouzového stavu nijak nesouvisí, zejména proto, že odcizená hotovost, telefon ani hodiny (například na rozdíl od osobních ochranných prostředků, dezinfekčních prostředků, zdravotnického materiálu či sanitky) nemají žádnou souvislost s výskytem koronaviru, s omezením jeho šíření ani minimalizací jeho nepříznivých dopadů na společnost.
14. Je přesvědčena, že smyslem a účelem ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku přitom není postihovat zvýšenou trestní sazbou všechny krádeže, k nimž dojde v období vyhlášení nouzového stavu. Stejně tak předpokládá, že úmyslem zákonodárce nebylo trestat běžně se dějící drobné krádeže v trestní sazbě 2 až 8 let, když zároveň neposuzuje přísnějšími sazbami mimo jiné např. podvody při obstarávání zdravotnického materiálu mimo výběrové řízení od společností se skrytými vlastníky a sídly v daňových rájích.
15. Obhájkyně uzavírá, že obviněný se zcela ztotožňuje s argumentací ministra spravedlnosti.
16. Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil.
III.
Relevantní právní úprava
17. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten,
[k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou [odst. 1 písm. a)] a
spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
IV.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
18. Nejvyšší soud na podkladě mimořádného opravného prostředku ministra spravedlnosti podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud uvádí, že k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který cituje stěžovatel. Nejvyšší soud se zabýval nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
20. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
21. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 21. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „ za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z rozsudků nalézacího i odvolacího soudu, resp. ze skutkové věty výroku o vině, je přitom patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení §205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav. Nalézací soud při skutkovém vymezení znaku kvalifikované skutkové podstaty zjevně vycházel právě jen z časové, resp. místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný, resp. není dostačující. Odvolací soud se s právním posouzením skutku nalézacím soudem ztotožnil, aniž by svou argumentaci podrobněji rozvedl.
22. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav , což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „ jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ , protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
23. Naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
24. S ohledem na shora uvedené, zejména pak shora popsaný závazný právní názor, je proto v nyní posuzované trestní věci potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části rozsudku nalézacího soudu neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornil ministr spravedlnosti. Jednání obviněného z hlediska trestního práva představuje běžnou banální domovní krádež. S přihlédnutím k tomu, jaké věci obviněný odcizil (doklady, drobné movité věci) je zjevné, že nejde o zboží bezprostředně využitelné při zvládání pandemického stavu. Pak je ale nutno učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není.
25. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že Okresní soud v Sokolově i Krajský soud v Plzni se dopustily nesprávného právního posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin krádeže, pokud dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
V.
Způsob rozhodnutí
26. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadenými rozsudky nalézacího a odvolacího soudu byl v neprospěch obviněného L. K. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
27. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud oba napadené rozsudky zrušil. Zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
28. Nejvyšší soud následně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal nalézacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
29. Na Okresním soudu v Sokolově soudu nyní je, aby při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto rozsudku opětovně rozhodl o vině obviněného a v návaznosti na to rozhodl o právním následku jeho trestní odpovědnosti (tj. nově ukládaném trestu) s přihlédnutím k právnímu stavu, který bude panovat v době rozhodování tohoto soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
30. Za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021, učinil Nejvyšší soud toho rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář