ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.7.2022.1
sp. zn. 3 Tz 7/2022- 316
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Moniky Staniczkové a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 90/2020-271, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 90/2020-271, byl ve výroku o vině pod bodem 1), kterým byl obviněný D. L. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v neprospěch obviněného D. L. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
II. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 90/2020–271, se ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu pod bodem I., tedy pokud mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v České Lípě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 90/2020-271, byl obviněný D. L. za skutek pod bodem 1) za zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Dále byl (body 2-5) za pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon těchto trestů zařazen do věznice s ostrahou. Skutku pod bodem 1. se obviněný dopustil tím, že:
„v přesně nezjištěné době od 17:15 hodin do 17:20 hodin dne 18. 3. 2020 v XY, okres Česká Lípa, v ul. XY čp. XY, v prodejně P., v úmyslu odcizit vhodné věci, odcizil z prodejního regálu 1 ks láhve lihoviny zn. Hanácký tuzemský o objemu 0,5 l v hodnotě 160,- Kč, 1 ks láhve lihoviny zn. Hanácká bylinná o objemu 0,5l v hodnotě 165,-Kč a 1 ks láhve lihoviny zn. Hanácká vodka o objemu 0,5l v hodnotě 155,- Kč, které si uschoval pod oděv a následně prošel pokladní zónou bez zaplacení, kdy poté u východu byl přistižen prodavačkou Z. Š., která jej uchopila za oděv, aby mu zabránila jeho dalšímu útěku z prodejny i s odcizeným zbožím, tuto ale uchopil za ruku, kterou jí bolestivě zkroutil, a když jej bolestí Z. Š. pustila, utekl z prodejny i s odcizeným zbožím, čímž způsobil společnosti PRAMEN CZ a.s., škodu na odcizení zboží ve výši 480,- Kč, Z. Š., nar. XY, nebyla způsobena žádná škoda ani žádné poranění,
uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 33 T 33/2020, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2020 i pro přečin krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno a), písmeno b) trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců,
a dále se uvedeného jednání dopustil i přesto, že usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020, v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky vláda vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky nouzový stav.“
2. Dalších přečinů v bodech 2. – 5. napadeného rozsudku se obviněný dopustil způsobem popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 10. 2020.
3. Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného D. L. proti shora citovanému rozhodnutí stížnost pro porušení zákona.
4. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle kterého k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu, či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události.
5. Ke stejnému závěru podle ministra spravedlnosti dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, ve kterém se Ústavní soud ztotožnil s citovaným rozsudkem velkého senátu, a navíc poukázal na to, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr.
6. Ministr spravedlnosti připomněl, že v nyní projednávané věci se obviněný trestné činnosti sice dopustil dne 18. 3. 2020 za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí podle ní absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení lihovin z volného prodeje – nelze podle stěžovatele dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
7. Z právě uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo podle ministra spravedlnosti být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
8. Podle ministra spravedlnosti napadeným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 90/2020-271, co do bodu 1) výroku o vině a co do výroku I. o trestu, tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. L., kterému byl v důsledku tohoto pochybení uložen excesivní trest.
9. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného D. L., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil co do bodu 1) výroku o vině a co do výroku I. o trestu rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 90/2020-271, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v České Lípě k novému projednání a rozhodnutí, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
10. Stížnost pro porušení zákona byla zaslána k případnému vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Ke stížnosti se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
11. Státní zástupkyně nejprve shrnula argumentaci stěžovatele. Uvedla, že s ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti z uvedeného období (odcizení 3 lahví alkoholických nápojů) nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemického stavu zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření jeho spáchání umožnila nebo usnadnila. Jednání obviněného pod bodem 1. výroku o vině mělo být správně kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
12. Státní zástupkyně se tedy plně ztotožňuje se stížností pro porušení zákona, argumentací v ní obsaženou, i se zněním petitu stížnosti. Bod 3) petitu stížnosti upřesňuje tak, že navrhuje, aby byla předmětná trestní věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v České Lípě.
13. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021 Sb.) v neveřejném zasedání. Souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí (§274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
14. Ustanovená obhájkyně obviněného se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřila přípisem ze dne 21. 2. 2022. Uvedla, že se obviněný ztotožňuje s obsahem stížnosti pro porušení zákona i s jejím petitem. Okresní soud v České Lípě se při rozhodování o výši trestu nezabýval věcnou souvislostí mezi činem obviněného a mimořádnými okolnostmi, kterými byl vyhlášený nouzový stav. Bez dalšího automaticky rozhodoval podle kvalifikované skutkové podstaty jen z důvodu časové a místní souvislosti činu obviněného a nouzového stavu. Dle popisu trestné činnosti obviněného v bodě 1. napadeného rozsudku je však zřejmé, že ani jeden z činů obviněného nebyl zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení situace vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, nijak nemařil či neztěžoval její zvládnutí či odvrácení, ani předmětem trestné činnosti obviněného nebyly prostředky, které mají za cíl onu situaci dostat pod kontrolu. Trestná činnost obviněného tedy vůbec věcně nesouvisela s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a proto nebylo důvodu uložit obviněnému přísnější trest, podle ust. §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, ve výši 30 měsíců.
15. Obhájkyně dále Nejvyššímu soudu předložila argumenty pro případné rozhodování o vazbě obviněného. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud nakonec o vazbě nerozhodoval, neboť bylo možno obviněného převést do výkonu jiného trestu, Nejvyšší soud argumentaci týkající se nenaplnění vazebních důvodů na tomto místě podrobněji nerozvádí.
16. Stížnost pro porušení zákona byla ve smyslu §274 odst. 5 tr. ř. zaslána k případnému vyjádření také poškozené společnosti PRAMEN CZ a.s. Poškozená se nevyjádřila.
17. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten,
[k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí [odst. 1 písm. c)], a
spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
18. Nejvyšší soud na podkladě označeného mimořádného opravného prostředku ministra spravedlnosti podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud uvádí, že k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který cituje jak stěžovatel, tak státní zástupkyně. Nejvyšší soud se zabýval nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
20. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
21. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 18. 3. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „ za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z pravomocného rozsudku, resp. ze skutkové věty výroku o vině je přitom patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení §205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav. Nalézací soud při skutkovém vymezení znaku kvalifikované skutkové podstaty zjevně vycházel právě jen z časové, resp. místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný, resp. není dostačující.
22. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav , což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „ jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ , protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
23. Naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
24. S ohledem na shora uvedené, zejména pak shora popsaný závazný právní názor, je proto v nyní posuzované trestní věci potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části pravomocného rozsudku neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornil ministr spravedlnosti. S přihlédnutím k tomu, jaké věci obviněný odcizil (3 lahve tvrdého alkoholu), je zjevné, že nejde o zboží bezprostředně využitelné při zvládání pandemického stavu. Pak je ale nutno namístě učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není.
25. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že Okresní soud v České Lípě se dopustil nesprávného právního posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin krádeže, pokud dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
26. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že bodem 1) výroku o vině napadeného rozhodnutí byl v neprospěch obviněného D. L. porušen zákon, a to v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
27. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud citované rozhodnutí v části trpící vadou, tedy pod bodem 1) výroku o vině zrušil a současně zrušil napadený rozsudek i ve výroku o trestu pod bodem I., tedy pokud mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro přehlednost a úplnost pak lze konstatovat, že napadený rozsudek zůstal nedotčen ve výroku o vině pod body 2) až 5) a ve výroku o trestu pod bodem II.
28. Nejvyšší soud následně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc znovu projednal a rozhodl. Na soudu nyní je, aby při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto rozsudku opětovně rozhodl o vině obviněného a v návaznosti na to rozhodl o právním následku jeho trestní odpovědnosti (tj. nově ukládaném trestu) s přihlédnutím k právnímu stavu, který bude panovat v době jeho rozhodování (§270 odst. 4 tr. ř.).
29. Za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021, učinil Nejvyšší soud toho rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář