ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.73.2022.1
sp. zn. 3 Tz 73/2022-434
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. E., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I.
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. E.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o vině pod bodem 1) a 2), v celém výroku o trestu, ve výroku o ochranném opatření, ve výroku, jímž byla obviněnému uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatil na náhradě škody poškozenému L. P., nar. XY, bytem XY, částku 6 992 Kč, poškozené Z. V., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 5 454 Kč, poškozenému G. J. W., nar. XY, bytem XY, XY, částku 1307 Kč, poškozené R. i., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 11 620 Kč a ve výroku, jímž byli podle §229 odst. 2 tr. ř. poškození L. P., nar. XY, bytem XY, Z. V., IČ XY, se sídlem XY, XY a společnost R. i., IČ XY, se sídlem XY, XY, odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Táboře se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, byl obviněný P. E. uznán vinným pod body 1) a 2) zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) dílem odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 3) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pod body 4) a 5) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku jichž se dopustil tím, že :
1)
v přesně nezjištěné době od 00.10 hod. do 02.00 hod. dne 19. 2. 2020 v Táboře, ul. XY, po rozbití skleněné výplně okna na místě nalezenou kovovou trubkou, vnikl do restaurace XY, odkud odcizil finanční hotovost v bankovkách a mincích v celkové výši 4 652 Kč, čtyři zahraniční mince v hodnotě 15 Kč, a to 50 chorvatských lip, 1 bulharskou levu a 2 centy, 2 kasírtašky v celkové hodnotě 1 000 Kč, cínový mincovník v hodnotě 1 000 Kč a láhev alkoholu Fernet Stock Citrus o objemu 1 litr v hodnotě 340 Kč, tedy vše v celkové hodnotě 7 007 Kč, ke škodě poškozeného L. P., narozeného XY, trvale bytem XY, rozbitím okna pak způsobil společnosti Tělovýchovná zařízení města Tábora, s.r.o., IČ 25177727, se sídlem Václava Soumara 2300, Tábor, škodu ve výši 1 252 Kč,
2)
v přesně nezjištěné době od 18.30 hod. dne 23. 4. 2020 do 9.45 hod. dne 24. 4. 2020 v Táboře, ul. XY, vnikl po rozbití skleněné výplně okna vedle vchodových dveří z jižní strany budovy do baru XY a zde odcizil koženou kasírtašku v hodnotě 300 Kč, 3 nápoje Semtex v celkové hodnotě 120 Kč, 10 nápojů Coca Cola v plechovce o objemu 0.33 1 v celkové hodnotě 100 Kč, 20 nápojů Frisco v celkové hodnotě 460 Kč, alkohol, a to 3 láhve Peprmint o objemu 1 1 v celkové hodnotě 600 Kč, Fernet o objemu 1 1 v hodnotě 300 Kč, Fernet Citrus o objemu 1 litr v hodnotě 300 Kč, 2 láhve vína zn. Frankovka a Chardonay v celkové hodnotě nejméně 200 Kč, Tequilu v hodnotě 390 Kč, Johnie Wolker v hodnotě 400 Kč, Tullamore Dew v hodnotě 390 Kč, Napoleon Diplomat v hodnotě 300 Kč, 2 přepravky s prázdnými láhvemi od vody zn. Bonaqua v celkové hodnotě 320 Kč, přepravku s prázdnými láhvemi od nealkoholického piva zn. Birell v celkové hodnotě 160 Kč, set-top-box Kaonmedia NAI 170 v hodnotě 1 000 Kč a Digi smart card výr.č. 207139740821 v hodnotě 1 500 Kč, po odnesení věcí domů, kde si zároveň ošetřil způsobené zranění, se do baru vzápětí ještě dvakrát vrátil, v prvém případě odcizil tablet zn. Umax Vision Book k systému EET, výr. č. XY, v hodnotě 1 500 Kč a plazmový televizor LG 42PX2000, stáří 15 let, v hodnotě 500 Kč a v druhém případě pak z Jukeboxu, který vypáčil pomocí přineseného šroubováku, odcizil finanční hotovost ve výši 4 120 Kč, a svým jednáním takto způsobil odcizením věcí Z. V., IČ XY, se sídlem XY, XY, škodu v celkové výši 8 840 Kč, poškozením 2 ks reproduktorů pak jmenované způsobil škodu ve výši 600 Kč, rozbitím skleněné výplně okna způsobil dále G. J. W., narozenému XY, trvale bytem XY, XY, škodu ve výši 1 307 Kč, poškozením jukeboxu způsobil společnosti R. i., IČ XY, se sídlem XY, XY, škodu ve výši 7 500 Kč a odcizením hotovosti z jukeboxu pak způsobil uvedené společnosti škodu ve výši 4 120 Kč,
pod body 1-2) tak celková škoda způsobená odcizením činí 19 977 Kč, celková škoda způsobená poškozením 10 659 Kč,
přičemž se jednání bodem 2) dopustil v době, kdy byl usnesením vlády České republiky č. 194, ze dne 12. 3. 2020, zveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., s účinností od 12. 3. 2020 pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) vyhlášen na dobu 30 dnů nouzový stav, který byl usnesením vlády České republiky č. 396, ze dne 9. 4. 2020, prodloužen do 30. 4. 2020,
3)
v době kolem 8.15 hod. dne 20. 7. 2020 v XY, ul. XY, okres Tábor, vnikl po vytlačení okna salónku do vnitřních prostor restaurace XY, odkud odcizil přepravku s 20 ks nealkoholických piv zn. Birell o objemu 0.5 1 v hodnotě 430 Kč, 2 krabičky cigaret zn. Camel žluté a modré barvy v celkové hodnotě 226 Kč a krabičku cigaret zn. Winston červené barvy v hodnotě 101 Kč, tedy vše v celkové hodnotě 757 Kč, v důsledku spuštění elektronického bezpečnostního zařízení se snažil z místa utéct, byl ovšem zajištěn provozovatelem restaurace, M. D., IČ XY, XY, XY a následně zadržen přivolanou hlídkou OO PČR Sezimovo Ústí, nedaleko restaurace byla současně nalezena odcizená přepravka s pivy,
4)
v době od 17.00 hod. dne 31. 7. 2020 do 6.45 hod. dne 3. 8. 2020 v Táboře, ul. XY, po vypáčení prosklených plastových balkonových dveří v přízemí a rozbití skleněných výplní dvou oken vnikl do budovy Polikliniky a zde v neuzamčené místnosti rehabilitace odcizil z příruční pokladny finanční hotovost ve výši 400 Kč v mincích, ke škodě Rehabilitačního střediska Lužnice, s.r.o., IČ 28139739, Světlogorská 2764, Tábor, poškozením balkonových dveří a oken způsobil Nemocnici Tábor, a.s., IČ 26095203, se sídlem kpt. Jaroše 2000, Tábor, škodu ve výši 18 784 Kč,
5)
v době od 02.54 hod. do 03.42 hod. dne 3. 8. 2020 v Táboře, ul. XY, po vytlačení okna vnikl do vnitřních prostor baru XY, odkud odcizil 1 kg pražené kávy Jihlavanka v hodnotě 150 Kč a 2 prázdné přepravky od piva v hodnotě 200 Kč, které odnesl domů, následně se vrátil zpět a odcizil alkohol, a to 2 láhve Fernet o objemu 1 1 v celkové hodnotě 634 Kč, Jagermeister o objemu 1 1 v hodnotě 468 Kč, 2 láhve Amundsen s příchutí brusinka a hruška v celkové hodnotě 468 Kč a 2 klíče na modré klíčence Shimano v hodnotě 120 Kč, tedy vše v celkové hodnotě 2 040 Kč, ke škodě T. H. L., IČ XY, XY, XY, poškozením okna pak jmenovanému způsobil škodu ve výši 370 Kč,
pod body 4-5) tak celková škoda způsobená poškozením činí 19 154 Kč,
Za uvedená jednání mu byl uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. ř. bylo obviněnému uloženo ochranné opatření, a to ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě a ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody u poškozených jednáním popsaným ve výroku o vině pod body 1) a 2) tak, že obviněnému byla uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatil na náhradě škody poškozenému L. P. částku 6 992 Kč, poškozené Z. V. částku 5 454 Kč, poškozenému G. J. W. částku 1307 Kč, poškozené R. i. částku 11 620 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození L. P., Z. V. a společnost R. i. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dem 11. 11. 2020.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti ČR k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného P. E. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, a to proti výroku o vině pod bodem 1) – 2). Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
Stěžovatel namítl, že okresní soud uznal obviněného P. E. vinným pod bodem 2) zločinem krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020. Odkázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
V daném případě se obviněný dopustil trestné činnosti době od 18.30 hod. dne 23. 4. 2020 do 9.45 hod. dne 24. 4. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí” ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s touto událostí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu – vloupání, poškození a odcizení věcí z baru XY - nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
V předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a trest měl být obviněnému ukládán podle 205 odst. 1 tr. zákoníku, který stanoví trestní sazbu odnětí svobody do dvou let. Z tohoto důvodu je uložený trest odnětí svobody trestem excesivním.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku pod bodem 2) porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. E.
Závěrem ministr spravedlnosti ČR navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. E., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání a rozhodnutí, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřili státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství i obhájce obviněného JUDr. Martin Čeřovský. Oba shodně poukázali na okolnosti vyplývající z procesního spisu a na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Závěrem oba shodně navrhli stížnosti pro porušení zákona vyhovět.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. E. byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, odsouzen pod bodem 1) – 2) za zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) dílem odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 3) za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 4) – 5) za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Rovněž bylo obviněnému uloženo ochranné opatření, a to ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě a ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Dále soud rozhodl o náhradě škody.
Jak bylo uvedeno shora trestného jednání popsaného pod bodem 2) výroku rozsudku se obviněný P. E. podle zjištění okresního soudu dopustil v době, kdy byl Usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, a to na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento byl následně usnesení Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020.
Podle §205 odst. 1 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Podle odst. 4 shora citovaného ustanovení odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Pokud stěžovatel namítal, že jednání kladené za vinu obviněnému pod bodem 2) bylo okresním soudem nesprávně kvalifikováno podle 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný čin spáchal v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020 (s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021), Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek).
U znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek na rozdíl od stavu ohrožení státu nebo válečného stavu není výčet uzavřený (taxativní), ale formulace umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný P. E. spáchal trestný čin krádeže jednáním ze dne 23. 4. na 24. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval, že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se neztotožnil s těmi závěry okresního soudu, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu k závěru, z něhož je nutno v nyní projednávaném případě vycházet, tj. že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
V trestní věci obviněného P. E. rozhodoval okresní soud dne 11. 11. 2020, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nebyla zjišťována žádná ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani soud neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Jak vyplývá ze shora popsaného skutkového děje (bod 2), obviněný vnikl po rozbití skleněné výplně okna vedle vchodových dveří z jižní strany budovy do baru XY a zde odcizil zboží a finanční hotovost, kdy takovéto jednání nemělo žádnou věcnou souvislostí obviněným spáchaného trestného činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení pokud u obviněného dovodil v případě jednání popsaného pod bodem 2) výroku rozsudku naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze v části v níž došlo ke shora citovanému porušení zákona, tzn. ve výroku o vině pod bodem 1) a 2), v celém výroku o trestu, ve výroku o ochranném opatření, ve výroku, jímž byla obviněnému uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatil na náhradě škody poškozenému L. P. částku 6 992 Kč, poškozené Z. V. částku 5 454 Kč, poškozenému G. J. W. částku 1307 Kč, poškozené R. i. částku 11 620 Kč a ve výroku jímž byli podle §229 odst. 2 tr. ř. poškození L. P., Z. V., a společnost R. i., IČ XY, odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Táboře s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém hlavním líčení se okresní soud bude důsledně zabývat nejen existencí časové a místní souvislosti obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, zda se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu a své konečné právní závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí, při respektování ustanovení §270 odst. 4 tr. ř.
Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Podle §275 odst. 3 tr. ř., jestliže se vykonává na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Jak bylo zjištěno, obviněný nyní vykonává trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 5 T 111/2020, který Nejvyšší soud v rámci rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona zrušil. Proto musel Nejvyšší soud zvažovat rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby, tedy zda u obviněného nejsou dány důvody vazby podle §67 písm. a), b), c) tr. ř. Zde je namístě zmínit, že obviněný se svého jednání dopustil již před cca dvěma roky, v průběhu této doby na něj bylo působeno výkonem trestu odnětí svobody, uloženého mu v této trestní věci. Obviněný se rovněž s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius nemá důvod obávat zhoršení svého postavení, navíc větší část mu uloženého trestu vykonal. Za (zejména) takových okolností žádný důvod vazby podle §67 písm. a, b) či c) tr. ř. nelze shledat. Proto bylo rozhodnuto podle §273 odst. 3 tr. ř. tak, že se obviněný nebere do vazby.
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu