ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.78.2022.1
sp. zn. 3 Tz 78/2022-85
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. L. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2020, č. j. 6 PP 94/2019-35, a podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2020, č. j. 6 PP 94/2019-35,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného P. L. v §77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a v §88 odst. 1 trestního zákoníku.
Napadené usnesení se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2020, č. j. 6 PP 94/2019-35, byl obviněný P. L. podle §88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců uloženého rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 4. 2017, č. j. 4 T 43/2017-271, v trvání osmnácti měsíců uloženého rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 12. 2016, č. j. 3 T 69/2016-686, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 5. 2017, č. j. 55 To 117/2017-721, a v trvání dvou let uloženého rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2017, č. j. 4 T 176/2015-77. Podle §89 odst. 1 trestního zákoníku mu byla současně stanovena zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu a podle §89 odst. 2 trestního zákoníku a §48 odst. 4 trestního zákoníku rozhodnuto o uložení přiměřených povinností a omezení. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 1. 2020.
2. Proti citovanému pravomocnému usnesení Okresního soudu v Liberci podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. L. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že okresní soud při rozhodování o podmíněném propuštění přehlédl, že součástí vykonávaného trestu byl rovněž trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 11. 2018, č. j. 7 T 38/2014-626, jímž byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Jelikož obviněný splňoval podmínky pro podmíněné propuštění také z výkonu tohoto trestu, došlo k porušení zákona v jeho neprospěch, konkrétně v §77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), a v návaznosti na to i §88 odst. 1 trestního zákoníku. Svým rozhodnutím totiž soud fakticky vytvořil stav, při němž na trest uložený ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 7 T 38/2014 nelze pohlížet jako na vykonaný podle §91 odst. 3, 4 trestního zákoníku, v důsledku čehož obviněný nemůže dosáhnout zahlazení odsouzení podle §91 odst. 1 trestního zákoníku.
3. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti podle §266 odst. 7 trestního řádu navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2020, č. j. 6 PP 94/2019-35, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. L., a to v §77 zákona výkonu trestu odnětí svobody a §88 odst. 1 trestního zákoníku, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2020, č. j. 6 PP 94/2019-35, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 trestního řádu.
4. Obviněný nevyužil svého práva a ke stížnosti ministra spravedlnosti se nevyjádřil.
5. Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou a ztotožňuje se s ní. Navrhl stížnosti vyhovět v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti.
6. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
7. Podle §88 odst. 1 trestního zákoníku soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a
a) odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody, nebo
b) odsouzený, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin,
1. kterým byla nebo měla být způsobena smrt, nejde-li o trestný čin zabití podle §141 odst. 1,
2. kterým byla nebo měla být způsobena těžká újma na zdraví,
3. jehož znakem je spáchání na těhotné ženě nebo na dítěti,
4. který spáchal jako člen organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině (§361),
5. který spáchal v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině (§312a), financování terorismu (§312d), podpory a propagace terorismu podle §312e odst. 3 nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§312f), nebo
6. který je uveden v hlavě třetí, sedmé, deváté, dvanácté a třinácté zvláštní části tohoto zákona nebo v odstavci 4,
a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, vykonal alespoň třetinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody.
8. Podle §77 zákona o výkonu trestu odnětí svobody se postupně uložené a dosud zcela nevykonané tresty považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný.
9. Polovinou trestu ve smyslu §88 odst. 1 trestního zákoníku se rozumí polovina doby, na kterou byl trest odnětí svobody pravomocně uložen, a byl-li trest zmírněn milostí (amnestií) prezidenta republiky, jde o polovinu trestu takto zmírněného. Bylo-li odsouzenému postupně uloženo několik trestů odnětí svobody, jež dosud nejsou zcela vykonány, považují se z hlediska výkonu za jediný trest (§77 zákona o výkonu trestu odnětí svobody) a v tomto případě je podmíněné propuštění možné teprve po odpykání poloviny součtu všech trestů odnětí svobody postupně uložených, popřípadě zmírněných na základě rozhodnutí prezidenta republiky (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 1974, sp. zn. Tpj 13/74, uveřejněné pod č. 30/1974-II ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Rozhoduje-li soud o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za situace, kdy jde o výkon více postupně uložených trestů, musí ve výroku usnesení výslovně uvést všechny tresty, které se z hlediska §88 odst. 1 trestního zákoníku považují za trest jediný ve smyslu §77 zákona o výkonu trestu odnětí svobody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 1996, sp. zn. 2 Tzn 196/96, uveřejněný pod č. 26/1997 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. V projednávané věci rozhodl Okresní soud v Liberci napadeným usnesením tak, že obviněného P. L. podmíněně propustil z výkonu celkem tří trestů odnětí svobody, vykonávaných na základě rozsudků Okresního soudu v Liberci, jež byly vydány pod sp. zn. 4T 43/2017, sp. zn. 3T 69/2016 a sp. zn. 4T 176/2015. Usnesení nabylo téhož dne právní moci, pročež byl obviněný neprodleně, tj. ještě dne 23. 1. 2020, propuštěn na svobodu. Soud ovšem přehlédl, že součástí vykonávaného trestu byl rovněž trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 11. 2018, č. j. 7T 38/2014-626, jímž byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tento trest měl obviněný vykonávat od 22. 1. 2021 do 23. 9. 2022, přičemž navazoval na výkon předchozího trestu ve výměře dvou let z rozsudku Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4T 176/2015, vykonávaný od 22. 1. 2019 do 22. 1. 2021.
12. Okresní soud v Liberci ve věci vedené pod sp. zn. 6 PP 94/2019 měl do výroku svého usnesení pojmout veškerá odsouzení, pro něž byl obviněný ke dni 23. 1. 2020 omezen na svobodě. Pokud tak soud nepostupoval, přestože obviněný splňoval podmínky pro podmíněné propuštění také z výkonu tohoto trestu, porušil zákona v jeho neprospěch, konkrétně v §77 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, a v návaznosti na to i v §88 odst. 1 trestního zákoníku. Svým rozhodnutím skutečně vytvořil stav, při němž na trest uložený ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 7 T 38/2014 nelze pohlížet jako na vykonaný podle §91 odst. 3, 4 trestního zákoníku, v důsledku čehož obviněný nemůže dosáhnout zahlazení odsouzení podle §91 odst. 1 trestního zákoníku.
13. Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
15. Za podmínek §274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 11. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu