ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1363.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1363/2022-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně Metrostav Vackov a. s. , IČO: 25641182, se sídlem v Praze 8, Koželužská 2450/4, zastoupené JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství , se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 11 339 329 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 127/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 28 Co 307/2021-189, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena nuceným pozastavením stavebních prací na developerském projektu v důsledku rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha o vydání pozemků žalobkyně restituentce, které bylo následně zrušeno.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 15 C 127/2017-158, zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 11 339 329 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 700 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Otázka, zda žalobkyně byla či měla být účastnicí restitučního řízení, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť se při jejím řešení odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, pokud na ni odpověděl záporně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 232/2021, a judikaturu citovanou v bodě 19 tohoto rozsudku).
Stejně tak přípustnost dovolání nezakládá otázka výkladu §7 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, ve vztahu k pojmu účastník řízení, ve kterém bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, neboť i tu jako podmínku odpovědnosti státu ohledně žalobkyně posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2767/2013, a v něm odkazovanou judikaturu).
Na vysvětlenou žalobkyni Nejvyšší soud dodává, že neshledal důvody pro změnu své judikatury ve vztahu k vymezení okruhu účastníků restitučního řízení, ani neshledal podmínky pro podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení §7 OdpŠk. Jakkoli žalobkyně představila ve svém dovolání silnou argumentaci na podporu obou těchto svých požadavků, nelze přehlédnout, že jde o argumentaci vystavěnou na omylu stran výkladu účinků nezákonného rozhodnutí, od něhož vznik své škody odvozuje. Žalobkyně totiž mylně vychází z toho, že nezákonným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího vlastnického práva (viz bod 10 žaloby, podle kterého jím mělo být její vlastnické právo upřeno). Z judikatury Nejvyššího soudu však zřetelně plyne, že rozhodnutí správního orgánu o vydání nemovitosti osobě oprávněné k restituci nemůže mít vliv na existenci vlastnického práva toho, kdo nebyl účastníkem restitučního řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3048/2012, nebo ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5678/2017, a judikaturu odkazovanou v bodě 24 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 232/2021).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 6. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu