ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.152.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 152/2022-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce M. Š. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Radkem Rozmánkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova 280/7, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy , se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 178 737 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 187/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 36 Co 131/2021-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí Městského úřadu Dobruška, jímž byla v návaznosti na trestný čin zástupce vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství na Městském úřadu v Dobrušce schválena technická způsobilost žalobcova vozidla k provozu. V obnoveném správním řízení došlo k jejímu odnětí. Škodu spatřoval žalobce v tom, že po odnětí způsobilosti k provozu vozidla se toto stalo nepoužitelným.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, č. j. 18 C 187/2019-55, zastavil řízení co do částky 22 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 156 737 Kč s příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
V rozsahu, ve kterém žalobce napadl nákladový výrok II rozsudku odvolacího soudu, není dovolání objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Otázka, mezi kterými skutečnostmi má být zjišťován poměr příčiny a následku přípustnost dovolání nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (zejm. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2244/2000), dospěl-li k závěru, že stát neodpovídá v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) za újmu způsobenou zrušením nezákonného rozhodnutí.
Jestliže obstál jeden z důvodů, na kterých odvolací soud založil zamítnutí žaloby, nemůže žádná další žalobcem vymezená otázka založit přípustnost dovolání, neboť by ani její odlišné posouzení nemohlo přivodit příznivější posouzení věci pro žalobce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vady řízení namítané žalobcem (úvahy odvolacího soudu týkající se přerušení příčinné souvislosti jsou nepřezkoumatelné a odvolací soud se nevypořádal s argumentací dovolatele týkající se otázky příčinné souvislosti) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu